X-Men: Budúca minulosť

,,ZATÍMCO TVOJE TĚLO BUDE SPÁT, ZATÍMCO TVOJE MYSL BUDE CESTOVAT ČASEM, DOKUD TAM BUDEŠ, MINULOST A SOUČASNOST BUDOU EXISTOVAT POSPOLU. A AŽ SE PROBUDÍŠ, COKOLIV JSI ZPŮSOBIL, TO SE NAPLNÍ A STANE SKUTEČNOSTÍ..." /// Nakouknoutí do mutantí minulosti. Rozumná míra keců a akce v příběhu, kterej jakoby se vlastně nestal. Dobrá, fláknu 4* a zapomenu! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Singer, McAvoy, Fassbender... /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (06.10.2014)

Musím říct, že první hodinu jsem byl úplně v prdeli a vůbec jsem nevěděl, o čem je ve filmu řeč. To až do konce tohoto filmu, abych přesmyčkou z budoucnosti do minulosti se zastávkou v alternativní přítomnosti (o čemž tenhle díl vlastně je), pochopil, že tenhle film zrušil všechno, co X-Meni ve všech předešlých filmech zažili. Takže v tu ránu mrtví z minulých dílů ožili, hajzlové zlidštěli a Bryan Singer vytvořil naprosto nový svět, od kterého se určitě s radostí bude odrážet. Ale na fanoušky tímhle filmem vymyslel docela slušnej mindfuck. (24.05.2015)

Singer potácející se mezi nápaditými, vtahujícími sekvencemi (kulka, Quicksilver, teleporty Blink, rozhovor Charlesů) a nudnou vatou okolo, která navíc nedává moc smysl (proč vlastně potřebují Magneta? Jo, aha, aby ten film měl aspoň nějakého záporáka.) a nutí vás uvědomit si, že je linie z First Class dokonale nezajímavá, protože nikdo nemá ani náznak hloubky z prvních dvou dílů (snaha je jen u Charlese, zbytek je shluk černobílých figurek bez pointy - Magneto zlý, Mystigue furt mimo, Beast jakbysmet, Wolverine je statér, protože už nemá, co přinést) a jen se tak plahočí na plátně, aby se mohly dolovat další dolary, zatímco Kinberg a spol. by byli bez vzpomínání na starou gardu jednoznačně v háji (emoce hrozně na vodě). Potitulková scéna tragická. P.S.: Podle kvalit předlohy se to ale dalo čekat. (22.05.2014)

Wolverinův Life on Mars. V kontextu série obdivuhodný vypravěčský počin, kterému se částečným přepsáním historie několika fikčních světů daří sesíťovat předchozí Singerovy filmy s První třídou i s Wolverinovými spin-offy (tvůrci dokázali vytvořit film, který paralelně otevírá i zavírá původní trilogii). Jako samostatný film pro nově přistoupivší hodně problematický počin, který se nezdržuje uváděním postav, natož vysvětlováním jejich vztahů a motivací. Přesnější časové lokalizování příběhu a z toho plynoucí intelektuální slast umožňují nápovědy ve formě narážek, které jsou stejně jako ve Star Treku: Do temnoty určeny předně zasvěceným. Ani vyprávění není dynamizováno předně akčními scénami, nýbrž vztahy mezi postavami a jejich (ne)ochotou připojit se k určité skupině (z outsiderů se stávají týmoví hráči a opačně). Vztahy přitom neexistují pouze na horizontální rovině, ale ve dvou různých časových rovinách. V každé z nich přitom platí jiná spojenectví, což nás nutí neustále vyhodnocovat, k čemu všemu mezi minulostí a budoucností došlo a co by se mohlo změnit na základě právě probíhajícího dění. Přehlednosti komunikace mezi minulostí a budoucností napomáhá distribuce informací omezeným počtem významnějších postav, z nichž každá na sebe váže mírně odlišný styl a tón vyprávění (zatímco vedlejší postavy jako Kitty slouží pouze coby jednorozměrné narativní nástroje). Nejvýraznější je tohle mutování u kapitoly patřící Quicksilverovy, ale dobře zřetelná je také různá míra tragičnosti, s jakou situaci nahlíží na jedné straně Wolverine a Beast, na druhé Magneto a Xavier. Sázka na postavy při obdobném množství charakterů vyjevuje svá úskalí, když má dojít na lámání chleba. Neboť na psychologizování nezbývá čas, rozhodující okamžiky jsou zhuštěny do emocionálně vyhrocených proslovů, které bych čekal spíše od Kapitána Ameriky (s kterým Budoucí minulost spojuje sedmdesátkové podezření, že svět ve skutečnosti neřídí ti správní lidé). Akční scény, které ne vždy přispívají k rozvíjení zápletky, pak zase působí nuceně, jako obrazový balast a snaha splnit kvótu spektakulárních scén nezbytných pro to, aby mohl být film označen za blockbuster. K Budoucí minulosti se nebudu vracet se stejnou chutí jako k První třídě, která mne baví bondovskou stylizací a promyšleným představováním nových postav, ale minimálně kvůli pochopení a docenění jejího významu pro ostatní X-Men filmy považuji další zhlédnutí za nezbytné, což je vlastně to nejlepší, co si nějaký komerční film může přát. 80% (22.05.2014)

Noví X-Meni zklamou především ty, kteří doufají, že Singer naváže přesně tam, kde skončil, tzn. že po letech znovu natočí film, který někam posune žánr filmových komiksáků. Změnila se doba a změnili se i Xavierovi boys. Série má jasně daná pravidla, poetiku, kterou už spíš lehce doplňuje než překotně rozvíjí (jak tomu bylo u přelomových X2). Dá se říct, že Singer fúzuje starý a nový svět. Jasně, oproti Vaughnovi není jeho retro tak lehkonohé, přesto má místy skvělý náboj. Selhává vlastně jen ve finále, které místo gradace spíš usíná. Námitky si vyslouží i fakt, že Budoucí minulost jen opakuje již několikrát viděné, postavy nikam zásadně neposouvá (s výjimkou Mystique, která je až nečekaně aktivní a důležitá, prostě to už není jen "objekt vůle profesorů"... pořád se musím ptát, co za zvrhlý nápad to je dělat z Jennifer Lawrence symbol hollywoodské emancipace... no nic), nové spíše načrtává a používá jako nositele zajímavých akčních dovedností. Faktem ale je, že se Singer zcela cíleně soustředí na především na ústřední figury (Charles, Erik a Logan). Sledovat novou posádku je kulervoucí, protože McAvoy i Fassbender srší energií, cynismem i vnitřními dramaty. Hlavně mladý Magneto ohýbá časoprostor směrem k sobě nekompromisně. Staříci jsou tu spíše jako trochu lítostivé a melancholické figury. Navíc se mi úplně nepodařilo rozklíčovat, v jakém vztahu jsou k původní trilogii (hlavně Charles). Jiné kontinuum? Možná. Nakonec tak Budoucí minulost není žádný strhujícím činem "budovatele světů", ale z větší části skvělou údržbou poetiky série, jejím svorníkem a zároveň restartem. A za První třídou zaostává jen o snesitelný kus. Po jejím skončení jsem se duchaplně zamýšlel nad tím, zda časy, kdy podobné komiksové filmy redefinovaly komplexní vztah blockbusteru a reality nejsou už přeci jen za námi. Propast mezi X-Meny, Batmanem a dříve lehkovážnými eskapisty se začíná uzavírat na snesitelném kompromisu, který má jisté ostří, zároveň už ale ani v nejmenším nedráždí a nezkoumá nová teritoria tak intenzivně jako před několika lety. Time will tell. [75%] (17.05.2014)