Meno

na tento film jsem se dlouho těšil a čekal jsem až někdo připraví titulky - za něž musím poděkovat překladateli 'the.body' a věřím, že to nebylo lehké, protože je to poctivá konverzačka, které by dobrý dabing časem neškodil. Hlavně je však tato komedie natočená civilně a uvěřitelně s dobře vyváženými náladami a lidským pohledem. I když ve vypjatých situacích vyplouvají na povrch skrývané záště, tak je vidět že i tato "upřímnost" vztahy jen udržuje. . Nemůžu a ani nechci dát míň než pět hvězdiček a doporučuji všemi deseti. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (13.07.2013)

Mno. Takze hoci francuzsku kinematografiu mam hodne rad /od komisara Maigreta s Gabinom, cez Heroin, Sicilsky klan, Cetnika ze Saint Tropez cez Jean od Floretty s Auteuilom az ... po Purpurove Reky/, ale tento film siel absolutne mimo mna. Nuda, nuda a este raz nuda - toto plati o tomto filme. Nic nesuvisi s nicim, prazdne tlachanie o tom, ake meno dat dietatu ma xmrti nudilo, dejova linia- to je tuna ciste vakuum a scifi a reziu to zrejme nemalo. Tu rezisersku lamu menom Mathieu Delaporte nepocitam. Zaroven tymto komentarom navrhujem namiesto waterboardingu mucit vaznov na Guantaname tymto filmom. A vyhrazat sa vaznom neustalou 24 hodinovou projekciou tejto "nadhery". Stavim sa, ze prvy Arabas, ktoremu sa budu vyhrazat opakovanymi projekciami tejto "nadhery" vyzvani od strachu hned vsetkych zosnovatelov utoku na Dvojicky aj s adresami, a poinformuje o vsetkych aj najmensich podrobnostiach iranskeho nukleraneho programu /ktora sekretarka ma trojky a ktora stvorky, kedy sa fasuju hajzelkefy a ci sa hajzle cistia v smere pohybu hodinovych ruciciek ci proti smeru pohybu hodinovych ruciciek a kolkokrat bola na aute stlacena spojka cestou do prace a kolkokrat cestou z prace/. Prazdna konzervacka o hovne, kde sa neriesi nic, len prazdne tlachanie o medziludskych vztahoch a zmykanie vsetkych moznych emocii. To nemam rad uz od Docela Obycejneho Pribehu. 0 % (21.09.2014)

Bojím se napsat cokoli, abych nikoho od téhle konverzační komedie neodradila. Jde totiž o klasickou francouzskou komedii, která stojí na konverzaci pěti lidí v jednom obývacím pokoji v srdci Paříže, a rozhodně stojí zato ji vidět. Oslovil mě zejména jemný (no, i když...) a inteligentní humor, kterým Le Prénom oplývá. Zvraty byly nečekané, postavy uvěřitelné a herci znamenití. "Nemůže se jmenovat ani Paul." "A proč ne?" "Protože Pol Pot." Francouzská současná komedie zkrátka žije. Bravo! (02.06.2014)

Viděla jsem poměrně nedávno německou verzi (A CO TŘEBA ADOLF? z r. 2018), která se mi moc líbila a tak mne dost překvapilo, že se jedná o francouzský originál. Nicméně i tuhle verzi jsem si užila a hlavně Patrika Bruela, jehož písničky jsem v raných 90. létech odchytávala na prvním písničkovém kanálu, co v TV zdarma šel - MCM (09.11.2020)

Tak tahle pětihvězda se ze začátku tvářila dost rozpačitě, ale za malou chvíli jí bylo jasné, že narazila na inteligentní konverzační klenot. Chválím originální námět, bezvadně vystavěnou konverzační konstrukci, která dosáhla ve finále dokonalosti hodné mistra a v neposlední řadě brilantní herecké výkony všech zúčastněných. Alexandre s Mathieuem o sobě dali vědět hned na poprvé, že umí, tak jen tak dál pánové, už teď se těším na váš další počin. Co by asi tahle parta řekla na to moje jméno? (07.12.2013)