Réžia:
Karel HřibScenár:
Karel HřibKamera:
Karel HřibHrajú:
Soňa Černá, Martin Čech, Jaromír Sýkora, Petra Libíková, Miroslav Žižka, Ladislav Výmola, Kateřina Čechová, Patrik PalkovičObsahy(1)
Ačkoliv předměstí vždy oplývalo kouskem dekadence, nikdy se z něj nevytratila touha po lásce, vztahu, touha po spřízněné duši. Touha, která by člověka dokázala vytáhnout z těch šedivých a pochmurných míst. První lásky, sídliště plná paneláků, místní kapely, rvačky a motorky, to všechno může být navždy nesmazatelně vryto do duše těch, kteří ve svých -nácti letech tímto šedým prostředím proplouvali – obzvláště v malém městě.
Příběh vypráví o Radce a Honzovi, kteří vyrůstají na předměstí a prožívají svůj první zamilovaný vztah. Fandí jim jejich přátelé, obzvlášť jejich společný kamarád Jarda. Do jejich cesty ale vstoupí Radčiny „růžové brýle“ a vysněné ideály. Radka mění starou partu ze sídliště za motorkářskou bandu, kde také nachází novou lásku. Věci se ale nevyvíjí tak, jak si Radka představovala, a proto po čase zase mění prostředí a dostává se do blízkosti rockové kapely, a hlavně jejího zpěváka. Znamená to však, že už bude konečně šťastná? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (22)
Poměrně zvláštní film, který po většinu času dost nudí. Autoři o kinematografii nevědí vůbec nic, což je bohužel znát. Příběh je dost chabý a předvídatelný, což by ještě nebylo to nejhorší. To je to, že tvůrci absolutně nevědí, co vystříhat a ukazují tak šíleně nezáživný průběh jedné životní etapy dvou lidí, která nemá šanci něčím zaujmout. Dál mi dost vadí poněkud zpátečnický styl, kdy je vše spíše videoklip než film. Režisér se zkrátka řídil radou: Když nevíš co, dej tam říznou hudbu a pod ni pár obrázků. Takhle si hudební film nepředstavuju. Svým způsobem zajímavé je možná autentické nářečí a prostředí, to ale rozhodně nezachrání všechno a brzy se to okouká. Opravdu se není moc čeho chytit. Jedinou výjimkou jsou velice solidní výkony ústřední dvojice (na to, že jde o amatéry, klobouk dolů) a občasný kameramanský nápad. Jinak opravdu bída a vůbec nevím, proč s tímhle někdo míří do distribuce. Snad aspoň nebude vybírat vstupné. 30% ()
Přepínal jsem televizi a zrovna to začínalo, tak jsem se začal dívat. Nejdřív jsem si myslel, že to je nějaká úleťárna z roku cca 1992, ale pak mě zarazila hudba a design přítomných děvčat. Obojí mě zaujalo a navíc donutilo přehodnotit odhad roku vzniku. Autor si jasně uvědomoval, že dialogy jsou tragickou slabinou filmu, proto se je snažil vytěsnit. Takže z toho je občas podivný klipový snímek beze slov. To jsou ovšem ty nejlepší pasáže. Pak se začne mluvit a jde to zase do kopru... Prazvláštní zjevení. Nicméně za hudbu a buchláky minimálně dvě hvězdy jasné. ()
Příběh z periferie není zase o tolik stupňů níže oproti profesionální filmové tvorbě, jak by se dalo čekat a hlavně jak by se slušelo. Na druhou stranu v sobě nese úplně všechny nešvary, které jsou amatérským filmařům a jejich produkci vlastní - rozhodně se těžko hledá důvod pro jeho uvedení do kin, byť v omezené míře. ()
Příběh z periferie, jakých napsal život tisíce. Dynamika filmu zůstává po celou dobu neměnná, čili adynamická, přesto jsem to na Kinosvětu zkouknul, aniž by mě to nějak zvlášť rozčilovalo. Herci neherci uměli být docela bezprostřední a to ve spojení s pěknou uchu lahodící moravskou mluvou aspoň lehce film zachraňuje. Dávám svoje hrubě subjektivní tři hvězdy :) ()
Bohužel měl jsem štěstí to vidět. Tolik utrpení v jednom filmu. Režisérovi doporučuji, nechť točí raději sám sobě pro radost, protože točit pro ostatní, to je něco jiného než peklo. A herci? Ty bych neobsadil ani do reklamy na vložky či prací prášek.....Jediné pozitivum bych viděl v hudbě, ale to mohli natočit krátké video a nemuseli točit celý film. ()
Galéria (9)
Fotka © D-cinema
Reklama