P.K.

Moje první setkání s Bollywoodem. Byl jsem připraven na všeobecně známý věci, jako je přemrštěná stopáž zapříčiněna závislostí Indů na tradičním křepčení za doprovodu jihoasijskýho hýkání a podobný zbytečný kulturní vsuvky. Co mě ale trochu překvapilo, jak se ve filmu řeší společenský a hlavně náboženský otázky. Že by prohnilá ruka progresivismu začala úřadovat už i v takovejch destinacích? Hmm, je to mor... P.K. je celkem nudnej, hlavně v první polovině. Čumíme na variace různejch vtípků a situací, kterými si musí procházet chudák emzák ztracenej na naší planetce. Známe. Ale aspoň se dá potěšit oko tou Anežkou z Dillí. Pak se začne řešit nosný téma filmu a trochu se zvednou otáčky. V závěru se mnou dokonce malinko zacloumala paní Emoce, takže jsem to neposlal vyloženě do pekel, ale nemělo to jako celek tolik šťávy, jak jsem si maloval. Zkrátka mi tam chybělo víc vtipu a víc sci-fi. Ale ještě to s Indama někdy zkusím. (28.05.2021)

Že mi zrovna Indové naservírují film, který si naprosto bez skrupulí dělá legraci z náboženství, to bych tedy vážně nečekal... A jak pěkně mi to zabalili- do nejčistší formy lásky. A bylo tady toho ještě mnohem, mnohem víc. Teď abych se ještě začal zajímat o Bollywood... Jak to mám stíhat?! Abych se moc netrápil, tak si vsugeruji myšlenku, že byl P.K. naprosto výjimečný. A to tedy vážně byl. Vším. Od A do Z./// Před sedmi lety- v roce 2017- mě to totálně dostalo. Napodruhé se sám sobě divím, ale hodnocení měnit nebudu. Nechám ho tady coby doklad osobnostní proměny- jsem teď evidentně někde jinde a možná i někdo jinej. (21.02.2017)

Tak za prvé, P.K. není žádná fantasy (a bohužel je to takto chybně označené i na IMDB), ale sci-fi. Za druhé, ten film ryje do zkorumpovaných náboženství, ale rozhodně ne do věřících lidí. Tak jsem se konečně odhodlal podívat na nějaký pořádný indický film (doposud jsem viděl zatím jenom dva, a to ty nejstarší, jeden z roku 1913 a druhý z roku 1919) a překvapivě to vůbec nedopadlo špatně. Pravda, chvílemi se ten film táhne jako prase a na dvě a půl hodiny to rozhodně nevystačilo, pár trapným scénám se to nevyhlo, ale jinak jsem se překvapivě celkem bavil, některé scény jsou zajímavé, postavy jsou celkem sympatické, Aamir Khan se opravdu celý film tváří jak z jiné planety (i když teda chvílemi vypadá jak Mr. Bean) a i když s PK nemohu souhlasit se vším, v něčem má pravdu a ten film má i co říct. Poslední půl hodina se mi hodně líbila, i když zbytečně příliš hrála na city. A taky musím uznat, že těch písniček tam bylo naštěstí méně, než jsem čekal (ale i tak by se některé daly v pohodě odstranit, ale to by to nebyl indický film, že ano). Celkově se mi ten film ale docela líbil, a to i přes to, že se to chvílemi neskutečně táhlo. Přemýšlím, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*, ale budu hodný a zvolím hodnocení č.2. Což ale neznamená, že až se mi to rozleží v hlavě, hodnocení nezměním. (09.05.2020)

Loni jsem se v rámci Challenge Tour podíval z indického Bollywoodu na tamnější kultovní romantický film Statečné srdce získá nevěstu, letos ke mě zavítal na obrazovku mimozemšťan P.K. Moje pocity jsou z něj vesměs pestré až rozporuplné: Hiraniho sci-fi komedie má velmi pěkný ústřední děj, střet mimozemšťana s policejními, náboženskými i mediálními institucemi nese v sobě zábavný absurdní nádech, přináší nejeden vtipný i napínavý moment a nepostrádá hutnou myšlenku ve jménu tolerance, hlavní hrdinka s povoláním reportérky je sympatická. Na druhé straně navzdory netradiční zápletce P.K. nezapře svůj bollywoodský původ, tedy film má (alespoň pro mě měl) příšernou délku přes 2 a půl hodiny, vyplňuje ho řada muzikálových čísel, kde se to hýří různými hábity, jinými kostýmy, iritujícími zpívankami a místy až přepáleně pestrobarvenou stylizací. Nechybí i poněkud tuctová romantická linka, která končí patetickým dojákem před očima spousty diváků. Film mě jaksi střídavě chvíli bavil a chvíli otravoval, ale pro některé zábavné momenty ho asi stojí za to pro zajímavost jednou vidět. Kde jinde se setkáte s tančícími auty? 60% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (14.03.2021)

Na úvod sa mi vynorilo mierne Deja Vú, že zase sledujem film s indickými predstaviteľmi odohrávajúci sa v Európe. Lenže prekrásna atmosféra Brúgg sa rýchlo zamenila za multimilionové Dillí. Už na úvod mi svojou krásou učarovala Anushka Sharma, ale neskutočne mi vadilo koľko sa za prvých 45 minút spieva. Ja nie som vôbec muzikálový typ a tento prvok vo filmoch vyslovene neznášam. Film začína až po dobrých 50 minutách naberať na grádoch. Dovtedy som aj uvažol či tento 153 minútový epos dokážem dopozerať. Zrazu sa hlavný protagonista P.K. rozhovorí svojej kamarátke Jaggu o tom ako sa ocitol na Zemi, učil sa naše zvyky, spoločenské prostredie a vlastne všetko. Chudák mal v tom smolu, že pristál v indickej provincií a zrejme v krajine, kde je asi najviac náboženstiev na meter štvorcový. Presne však toto u mňa tento film zachránilo. Zrazu sa začali na obrazovke zobrazovať humorné scény, nepochopené spoločenské správanie. Film sa nebojí satiricky a úsmevne zaútočiť v súčasnej dobe na veľmi ošemetnú tému. Na tému náboženstva. Svojim prostým spôsobom P.K. krásne rozloží všetku dogmu okolo bohov, ktorých si ľudstvo počas existencie vymyslelo. Maximálne trefne vystihuje otázku zrejme najpálčivejšieho problému na tejto zemeguli a pritom prináša jednoduché riešenie. Presne toto tu dlho na filmovej scéne chýbalo. Navyše scenár je krásne dokorenení humorom, romantikou, miernymi fantasy prvkami a dodáva mu nádych mystičnosti. Prvá tretina zápasu bola o ničom, potom sa hráči rozohrali a nakoniec som videl zaujímavý zápas s prekvapujúcim koncom. (29.01.2015)