Babovřesky

Jak je jistě známo, někteří příslušníci EMO stylu trpí sebepoškozováním. Podřezávají si žíly, máchají si prdele v louhu a nebo si jednoduše testují odolnost genitálií ve svěráku. Podobná situace je i zde, kdy se někteří filmoví fanoušci pustí do projekce Hovnovřesků. Já díky bohu žádným sebemrskačstvím netrpím, ani nemám potřebu se jakkoliv duševně ponižovat a urážet. Proto mne ani hlaveň lupary opřená o můj spánek nedonutí podívat se na tento těžce nemocný hnus nevídaných rozměrů. Díky za nabídku Zdeněčku, ale fakt ne. To se radši zabalím do nacistický vlajky a půjdu se projít na Václavák. (11.06.2017)

Připravuju velkou kritickou analýzu o úpadku českého filmu, a tak sleduju všechny možné sračkovité české filmy. Je jich fakt hodně. Ovšem tohle... pokud to není dno, tak k tomu má zatraceně blízko. Jasně, Kameňáky jsou ještě horší, jenže Kameňáky nejsou v pravém slova smyslu film. Tahle zrůdnost filmem být má. A tady je špatně úplně všechno. To se hodně málo vidí, že opravdu všechno... dokonce ani ta letní atmosféra, která Troškovi ve Slunce, seno tak šla, se tady nějak nepovedla. Z letargie ztrácených více než dvou hodin života mě vytrhl jen vtip s "alternativním koncem". Nebyl k smíchu, ale bylo to oživení. Toť vše. Dokonce mě ta sračka tolikrát přiměla stydět se za tvůrce, že zvažuju víc se fenoménem "trapna z viděného filmu" zabývat v dalších textech. Masochista jsem na to dost. Nakonec, další díly Babovřesků mě teprve čekají. (30.03.2018)

Na začátku bylo hovno. To šplouchlo do hajzlu, hajzl odtekl do žumpy a hovno dopadlo na hromadu předešlých sraček. Pak přijel Zdeněk s hovnocucem, vysál žumpu do dna a s obrovským gustem ji vychrstl do maloměstských obýváků všem členům Klubu planety opic. A tak táta horník vyprskl na sedačku lahváč, máma uklízečka pochcala smíchy leskymový potah evokující tygří kůži, jejich dvě polomongoloidní děti se nemohou dočkat, až si budou ty "nesmrtelné hlášky" ráno vyměňovat se spolužáky ve zvláštní škole a všichni dohromady nad tím fantastickým syslem pro tumor kvičeli tak nahlas, až jim ten inžynýr pod nimi musel mlátit trubkou do radiátoru. Táta horník jen zesílil zvuk, prohodil něco o namyšlených, študovaných buzerantech, máma skákla pro další lahváče a mísu slaninových krekrů a všichni se blahoslaveně, upřímně radovali z té vy-ni-ka-jí-cí komedie pro celou rodinu. Fekální porno dosáhlo opravdového extrému a národ, který za to vyhodil v kinech pět mega by zasloužil genocidu nebo útulný, šimpanzí výběh. (30.09.2013)

// Troška umí potěšit českého diváka, to mu nemůžu upřít. Ovšem "český dívák" pro mě znamená ovci, která večer usedne před televizní NOviny jedné nejmenoVAné televize a usne u stokrát reprízovaného céčka (nebo v lepším případě béčka) se Stevenem Seagalem. Je to divák bez vkusu a bez zájmu si svoje filmové obzory jakkoliv rozšířit. A co hůř, často je to i divák, bez špetky nadhledu nebo jakéhokoliv kulturního vzdělání, které inteligentním lidem zabraňuje se u těchto "lidových" komedií bavit. Tématicky by mi tento film nemohl být vzdálenější a proto ho také nikdy neuvidím, nicméně Troška narozdíl od esa jménem Magnusek zvládá alespoň trochu to řemeslo - věřím, že Babovřesky by tu jednu hvězdu v rámci objektivity vykřesaly. Kdo dá víc, jedná už na svoje vlastní triko. (16.02.2013)

Legrace sledovat, jak místní intelektuální "B"elita chrlí síru a oheň a do kina zatím i půl roku od premiéry proudí davy... Troška trošku točit vždycky uměl, takže když by se vykašlal na psaní a spolupracoval s trošku normálním scénáristou a vyhodil toho línýho kameramana (Břesky jsou plný kamerových nájezdů a klidně bych se vsadil, že to celé sesmolili s jedinou kolejnicí a jeřábem, všimněte si scény, kdy kamera otrocky objíždí schody Trudina domu, jaká nápaditost...), mohl by si kromě kasovních úspěchů vysloužit i mírnější reakce kritiky. Babovřesky (jakkoliv jsem deklamoval, že je nikdy vidět nechci, a taky jsem rád, že jsem nepřispěl přímo a nebýt workprintu, asi bych si to na Nově s nádavkem padesáti minut reklam nikdy nepustil) se nedokázaly a hlavně Troška asi ani nechtěl, když zaběhlý formát pro masy fungoval, vymanit z Kameňácké šablony. Takže epizodická osovost po dnech, opakovačky kokrhání kohouta na špalku točené naráz a pak rozstříhané, rodinný formát táta veřejný činitel, máma frustrovaná tátovou klesající potencí, mladší a starší dítě (tentokrát se Zdeněk pochlapil, obě holky a hlavně jejich spolužačky, jejichž primárním účelem je polapit mladé mužské diváky, stojí docela za to). Sice Kikinčukovi v komediálnosti chybí do Vydry asi jako Varům do Košic a Žilková nemá sexappelu ani desetinu Paulové, ale jinak jsou paralely zřejmé. Pár ubohých vtipů na okraj jako nostalgické vzpomínání na Kameňákov a kupodivu dost málo products placements. V zásadě bych vytknul jediné - NEVKUSNOST. Zdeněk Troška není žádný amatér, a právě jako ostřílený filmař by se měl od někoho naučit alespoň rámcově rozlišovat co ještě vtipné je a co připadá vtipné jen (a kdoví jestli) jemu. (10.07.2013)