Derek

Kdo má nakoukaného Gervaise do mrtě, bude neustále bojovat s tím, aby se nezačal tlemit při jeho šklebech a bral jeho roli vážně. Když ten boj vyhraje, bude obdarován mimořádně lidskými (třebaže na sentimentální efekt strojenými) příběhy. A prostoru pro tlemení zbude i tak dost, hlavně při hláškách Karla Pilkingtona. 75% (09.04.2013)

Pilot: Na pilot je to tak akorát, mě to rozhodně dost navnadilo a dalším dílům bych se nebránil. Překvapivě dost srandovní (takovým tím černým nebo až lehce zvráceným způsobem) a vtipné hlavně na začátku (Karl by nemusel nic říkat a chechtal bych se stejně i když by měl jen tu "paruku"), co mi snad jediné vadilo, byla ta ukrutně dlouhá zármutková sekvence. To bylo moc, chtělo to zkrátit, dívat se snad 3minuty herecky průměrně ztvárněné postavě autisty/postiženého (u mě totiž převládá pocit, že sleduju nikoliv Dereka, ale Rickyho - a on není nijak extra herec, nejvíc vidím Rickyho při akci s Karlovým Douglasem) do tváře, jak pláče, je prostě příliš. Zatím 60% (18.04.2012)

„Povím vám, proč tu jsem. Protože jsem jako spermie vyhrál závod k vajíčku. Proto tu jsem, o tom život je, takto to funguje. Jako spermie jsem vyhrál závod k vajíčku. A to byla poslední věc, kterou jsem vyhrál.“ Dereka doporučuju spíše těm, kteří už mají s Rickym nějakou tu seriálovou zkušenost (=jsou zvyklí na jeho humor), avšak i ti asi budou trochu zaskočeni. Derek je tragikomedií, avšak dost zvláštní. Gervais to risknul a divákům nachystal odvážný mix dojemných, vážných, a na druhé straně humorných a satirických scén, a to tak, že se téměř pořád pohybuje na tenké hranici (za níž číhá citové vydírání, přílišný sentiment a vulgární humor), a přitom ji (alespoň po většinou) nepřekračuje. Navíc si ke svému „doku-stylu“ (a pohledům do kamery) troufl přidat ještě jednu přísadu. Ricky zde moralizuje, resp. dává důraz na ty správné hodnoty (pozor, bez uvozovek!), avšak dělá to tak, že mu to (i když jistě ne každý) divák bere, a to kvůli specifickému prostředí, a z něho vyplývajícím postavám. Tady je na místě zmínit především titulního Dereka (Ricky byl v jeho roli neuvěřitelný!), cynického Dougieho a pak problematického Keva, někdy hodně vtipného (zničující přirovnání typu „Jako bezsrstý zívající krtek.“), jindy skoro vůbec. A právě poslední jmenovaný (a jeho zpověď) naznačí budoucí směr seriálu. Druhá řada totiž pokračuje výrazným trendem „zvážňování“ (což jistě leckoho odradí), ovšem člověk, který se „správně“ naladil už dřív (a nedělají mu tak problém scény podbarvené dojemnou hudbou), si ji může v klidu užít, navíc její závěr je dost dobře zvládnutý, což platí také o asi nejlepším Rickyho bonusovém dílu. Objektivně seriál na 5* nemá, ale za tu v pravdě průkopnickou odvahu poslední hvězdu přidám. „Ale i mimo školu se můžeš hodně naučit. Nikdy nejsi stará na to, aby ses něco naučila. Čteš?“ – „Ano.“ – „A co čteš?“ – „Twitter.“ (08.08.2015)

Tenhle seriál sledujte jenom, pokud se zrovna nacházíte ve šťastné etapě svého života. Pokud procházíte krizí identity, pochybujete nad smyslem života, umřel vám někdo blízký, jste po rozchodu nebo cokoliv na ten způsob, Derek vám vše nejspíš ještě prohloubí. Depka ještě účinnější, než Odpočívej v pokoji. Až tak, že jsem si musel dát po první sérii pauzu a na tu šťastnější etapu života si počkat :-). Druhá série už mi přišla více vtipnější, paradoxně přesto, že tam už prakticky není Karl Pilkington. (19.05.2016)

Je to takové hezky dojemné, neskutečně nudné, a musím říct, že se jedná o jediný seriál, který má making of zábavnější než celá série dohromady. Kdyby Ricky Gervais nebyl můj nejoblíbenější komik a Karl Pilkington možná nejoblíbenější člověk vůbec na celé planetě, hodnocení by šlo hodně dolu. Chápu, čeho se Gervais s Derekem snaží docílit, chybí tomu ale snad všechno, kvůli čemu jsem na Office, Extras a Life's Too Short nemohl přestat koukat. (12.03.2013)