Hry o život: Drozdajka 1

Takhle by vypadal první Kapitán Amerika, kdyby to nebyla úplná sračka. Šok, ó jaký to šok: v rozporu se všemi očekáváními nemůže za rozdělení předlohy – minimálně úplně ne – obava, že pokud se otrocky nepřevede každá bezvýznamná událost z finálního dílu, uječené fanynky z toho jebne (třebaže i tenhle aspekt bezpochyby sehrál svou roli a do jisté míry se projevuje, protože dějově se stane bez přehánění naprosté hovno), nýbrž legitimní snaha pořádně rozebrat jeden z nejcharakterističtějších tematických rysů série, a to faktickou nemožnost vést v moderní mediální době autentickou revoluci. Lze označit za autentickou vzpouru, která je na jednu stranu zrozena z reálného rozhořčení a prováděna samostatně jednajícími osobami, na tu druhou ovšem z velké části ovlivňována a přiživována profesionálně zorchestrovanými scénáři, jež mají v základu pravdivé jádro a známku prožité emoce, proměněné klasickými filmařskými triky k nepoznání, stále jsou však více než schopné vzbudit v příjemci skutečnou, potentní reakci? A co účastníci revoluce, nakolik jsou svobodnými aktéry, a nakolik manipulovanými loutkami v cizí hře? Celý konflikt je ještě umocňován tím, že tohohle PR boje se účastní dvě strany, které reagují nikoli na reálné dění, nýbrž si vzájemně poskytují zpětnou vazbu v podobě dalších smyšlenek, jež zase nutí k akci oponenta i plebs (viz například způsob, jakým se Kapitol i 13. distrikt vypořádají se sebepropagací v případě katastrofálního fiaska v 8. distriktu, na němž mají oba totožný podíl). Nedá se říct, že by film na tyhle otázky poskytoval nějakou jasnou odpověď – soustředí se spíš na jejich pojmenování a ukázání vlivu, který mají na protagonisty. Osvěžující je, že tvůrci si jsou oproti samotné autorce a prvnímu dílu vědomi fundamentálního rozporu série, a sice vzájemně neslučitelných snah stvořit co nejzábavnější a divácky nejvděčnější dílo, a zároveň se kriticky vyjadřovat k manipulativnímu potenciálu médií (nejvýraznějším příkladem je samozřejmě zahrnutí části traileru do jednoho z propagandistických spotů). Je to nějak objevné? Nevím, mohlo by, kdyby se tvůrci odlepili od zdi, vzdali se touhy zavděčit se divákovi a vrhli se do nastolených otázek koulemi napřed, na druhou stranu ale nevím o žádném jiném moderním díle, které by tohle téma vůbec nakouslo, takže vlastně nemám proč kafrat. (07.12.2014)

Bavil jsem se u předchozích "arénových dílů" a bavil jsem se i u první části posledního dílu. Jo, taky mě zpočátku štvalo, že to ti chamtivci musí všechno natahovat do co nejvíce dílů, do co nejvíce let... Ale když hodnotím film jako takový, tak ten se mi líbil. Je to něco jinýho než dříve, ale neztrácí to na zajímavosti, má to skvělou atmosféru a několik výborných napínavých scén. Mě tento svět, postavy a jejich příběh prostě baví, takže jsem nakonec docela rád, že dostaneme za rok ještě další, doufejme, že opět tak povedenou, druhou část třetí knihy. Ty knihy jsem mimochodem nečetl, což možná napomáhá tomu, že se mi filmové zpracování tak líbí. 75% (22.12.2014)

Zatiaľ čo ostatné diely každý ospevoval, ja som si ich prezýval. Pri tomto bola zas väčšina sklamaná a ja som naopak prekvapivo nenudil. Ale ani mi nepadala s toho sánka, aby bolo jasné. Začiatok začal klasicky nudne, pokus o emócie s predošlých dielov, vyfetované xsichty. Neskor sa ale trojka posunula trošku na inú koľaj a od ostatných dielov sa dosť líši. A to je asi hlavne ten dôvod, prečo som sa bavil. Trošku sa tu pritvrdilo a akcie sú ešte lepšie. Francis Lawrence s toho ťaží čo to dá, žiaľ predloha a nenažraný producenti nepustia, takže príbehovo je to dosť suché každopádne ako celok ma to bavilo. Hodne pomohol opäť tradične výborný James Newton Howard a aj fakt, že tento diel bol najkratší. Obľúbený soundtrack: The Hanging Tree, Air Raid Drill. 65% - 3* (14.04.2015)

Tak jsem zase nějak dostal chuť vidět culíkatou Jenn s lukem běhat po Capitolu a také mne zajímalo jak to celé nakonec dopadne. Konec této dvoudílné trojky si ihned domyslí i andulka vlkovaná a tak divákovi nezbývá než jen sledovat tu dlouuuuuuhou a pomaloooooou cestu k revoluci. Je tam pěkně ukázáno jak se to dělá. Potřebujetepěknou tvářičku, nějakou oběť za kterou lidé půjdou. Potřebujete ovlivnit veřejné mínění a tak musí někdo chytrý dělat promyšleně propagandu. Musíte mít někoho kdo ji umí dostat i tam, kde by se na ni nekoukalo a pak musíte formou růuných záškodnických akcí přitáhnout na sebe pozornost těch co jsou nerozhodnutí i těch proti kterým jdete a kteří vás doposud nebrali vážně. Jestli vám to připomíná něco z naší reálné současnosti (byť oběť byla gangster a ne vítězný hrdina her), pak věřte, že tenhle model funguje už nějaké to století. Na mně to bylo místy moc ukecané, moc filozofující, ale když došlo na akci bylo to fajn. Jenn je sice trochu oplácaná, ale pořád je to kus zatraceně hezký ženský. Tradičně byl super prezident Sutherland a super byla i Moorová. Pro Philipa Seymoura Hoffmana to byl poslední film před jeho neočekávanou smrtí a člověku je líto když ví, že tenhle skvělý herec je ve filmu naposledy... Dávám tedy za 3 odznáčky reprodrozdů. * * * (05.07.2020)

Tohle by výborně fungovalo jako půlhodinový úvod k finále. Ale jako dvouhodinový film? Ani náhodou, v tomto filmu se totiž nic nestane, děj se neposune prakticky nikam a je to škoda, celý film mi bylo líto toho promarněného potenciálu, Francisi Lawrencovi prakticky nelze nic vytknout, líp to asi ani natočit nešlo, měl zde značně omezený prostor a i tak se mu místy povedlo navodit tu správnou tíživou atmosféru, jen se zkrátka celý film točí jakoby v kruhu. Hlavouni studia si hold naplní kapsy dvojnásob, ale také se to dvojnásob projevilo na kvalitě filmu. (20.11.2014)