Hry o život: Drozdajka 1

Za mě uspokojivé, leč trochu rozvleklé. na druhou stranu kniha je taková a nerozdělit film by znamenalo zhustit to natolik, že by z toho vzniklo něco neuvěřitelně patetického. Trošku bych si přála, aby vydali nějakou spešl verzi složených filmů třeba na tři a půl hodiny. Jinak Coinová super, přežití Cetkie taky super (dává mi to naději, že přežijou v druhé části i jiní co mají zemřít...), ocenila jsem i určitý způsob brutality. Jinak maximálně jsem si užívala tu záchranou operaci Peety. Co v knize smrskli do jediné věty: zachránili jsme je, tady trvalo 20 min a já byla opravdu jak na jehlách. Už aby tu byl poslední díl (24.11.2014)

Jak jsem se již zmínila (nebo chtěla zmínit) v komentářích k předchozím dílům, na "Hunger Games" mě vždy více bavila část mimo arénu, takže mi ukecanost a nízká koncentrace akčních scén vůbec nevadí. (Navíc zas tak nízká není, tak to laskavě nedramatizujte...) Teď už zbývá jen čekat, jaké tempo nasadí druhá část. A když už jsme u těch druhých částí, na rozdíl od zdvojeného, nedůstojného průseru "Harry Potter: A relikvie emoce postrádající nudy", nemám s "Hunger Games" a s jejich přepůlením sebemenší problém. Alespoň zatím. "If we burn, you burn with us!" BOOM! (26.11.2014)

Opět další z těch případů, kdy je nulový obsah naprcán do nadstandardního vizuálu. Takhle se to dá vlastně praktikovat se vším a ihned vám to předvedu. Vezmu svoji včerejší historku, jak jsem si šel do Jednoty pro půl kila gothaje, protože jsem neměl co žrát a odvyprávím ji formou dramatické básně ukrutného poety; I vstal za sychravého rána, a břich jeho zel prázdnotou, již není poblíž jeho máma, aby nakrmila ho dobrotou. Police spíže pokrývá prach, zmatený Ištván neví si rady, jeho duši zúží děsivý strach, že brzy chcípne hlady. Zoufale vrhá se na dveře lednice, zkouší všechny svoje taktiky, ač modlí se převelice, v dóze není ani trocha paštiky. Ledový pot jeho čelo polévá, a tak na záda dá si batůžek, protože mu opět nezbývá, než jít nakoupit za tou kundou na růžek. I vypravil se statečně, nástrah ulic nedbaje, uklidňovalo ho částečně, že v cíli cesty chleba je. Pln neochvějné vervy, sveřepě rozrazil dveře Jednoty, "tak jsem tady vy kurvy", začal sypat bonmoty. Záhy však přikryl si ústa dlaní, za což patří mu pochvala, protože za pokladnou ta tlustá paní, určitě by ho přeprala. Jídla v akci plné police, z nichž mžitky před očima měl, až omylem vrazil do zákaznice, jejíž podbradek ještě čtyři léta se chvěl. Ani slůvkem se neomluvil, pak prošel sýrů celý blok, nakonec v oddělení salámů se zastavil, načež vznikl ten epický dialog. "Tak pro co sis mladej přišel?", "chci půl kila gothaje a papiňák", "ty vole gothaj není gothaj došel", "tak mi pičo dej tam ten točeňák". Nadšen z výhodné koupě, u pokladny zaplatil patnáct kaček, poté upustil potravinové doupě, a hladově nacpal si krček. Po přežrání budiž faktem, že v křečích se potil, a obelhán svým trávícím traktem, zvonáče si poblil. Tak vidíte, historka o hovně, ale určitě jste si ji užili. Dávám tři, ale jenom proto, že film jsem viděl v rámci "pracovních povinností" zadarmo, mám slabost pro Jennifer Lawrence a taky mám velký péro. To poslední nijak nesouvisí, jen se tím rád chlubím. (20.11.2014)

Jsem docela zvědav, kam tento zajisté tisícidílný literární patogen na plátně povede, až slečna Lórencová, která pomalu ale jistě vykvétá ze svého pedofilního šarmu oplácané tlustostehenné patnáctky do škaredého otylého chlapa s mastnými vlasy, začne mutovat a naroste jí ohryzek. A ihned si i sám svou zvědavost ukojím: „Inu kam by, jen hlouběji tam, kde se už nyní nachází. Do prdele!“. Parazitická grafomanka Zuzana peče dál podle osvědčeného receptu na Pottratovsko – Stmívací buchtu: „Vykraďte z postapo žánru, co se dá, promíchejte, přidejte uvědomělou a náležitě rozpolcenou náctiletou krávu s lukem a ambicemi zachránit svět, pár nagelovaných homosexuálů, ukrutnou porci osudové lásky, kýčovitě existenciální dialogy, mohutný komparz v podobě hodných a zlých soudruhů, naházejte do Wordu a přizpůsobte tak, aby se u toho daly bez traumatu vymačkávat jebáky a našla se v tom každá ta pubertálně snící, školou povinná šereda ještě před první menstruací. A voilà, z rychlotrouby pro trouby vytahujeme pokračování mega(s)hitu, tentokráte navíc s kůl příznačným názvem Hangrhejs: Mokrýgej - Část první.“ Když už jsme u toho vykrádání, opět mi to nedá, abych se zase trošku nezaopičil po svém největším vzoru, věhlasném bulvárním bodohoniči, mulťákovi, nejhustším borečkovi Mléčné dráhy a naprosto „originálním“ přemísťovači duševního vlastnictví z internetových blogů, který všechny blahoslavené tak hřejivě a s lehkostí zásobuje svými kůl třeskutě ftipnými kritikami neviděných filmů a jehož již léta tak křečovitě a urputně kopíruji. Proto i já musím hned obnažit a vystavit na odiv své básnické střevo, cit pro rytmus a dokonalý rým a také obšťastnit čtenáře dávkou ukrutně humorné a stejně vyspělé poezie. Takže, ehm, ehm: „Byl první máj, kunda!, byl lásky čas, kurvy!, a já si šel koupit kabanos, vole! Kaďáku… Kaďáku… Kaďáku, ty jsi ale trapný pičus! Pičus. Pičus.“ (24.02.2015)