Roztomilý člověk

Střeštěná komedie o prolhaném redaktorovi V.Bláhovi ,kterému ,ale zdatně sekunduje Polda ,samozřejmě si jí nakonec vezme jenže jim to nikdo nevěří a na svatbu nikdo až na babičku nepřijdou. Ta jim taky nevěří ,ale vyšlo jí to v kartách a karty nelžou. Nataša tu má neskutečnou výřečnost. Naopak otřesná je tu ta nevěsta . (23.12.2007)

Některé staré české filmy mají jednu - nikoli nepodstatnou - chybku a to naprosto stupidní scénáře. Roztomilý člověk je zrovna ten případ. Oldřich Nový zde tropí spoustu veselých nedorozumnění. "Pamatuj si jednou provždy, že já nikdy nelžu. Lež se mně hnusí. Dělám pouze roztomilé žerty." Třeba když všem nabulíkoval, že Molenda má úchylku, která ho nutí cvičit na gymnastických kruzích a ty mu pak namontoval do ložnice. Óóó to byla moc veselá legrace :-( (16.03.2012)

Neprávem opomíjený film naší hvězdné předválečné filmové éry. Ale proč?! To nepochopím. Četla jsem i knižní předlohu F.X. Šaldy a musím říci, že ta filmová podoba se trochu liší. Ne však kvalitativně. Snad i proto, že sám Šalda prý dojížděl na natáčení filmu a pozorně dohlížel na scénař... Ve filmu, který alespoň na chvíli dal zapomenout návštěvníkům kina na tehdejší nelehkou dobu, se objeví mnoho nej. Nejlepší filmový lhář Viktor Bláha v podání Oldřicha Nového, nejšarmantnější lhářka Polda alias Nataša Gollová, "nejvyčuranější" příbuzný František Filipovský, nejvíce lží vůbec a tak by se dalo pokračovat dlouho... Filmu vážně nelze vytknout nic podstatného, vše je tak, jak má být. Zkrátka povedený film, který párkrát do roka neuškodí. A - pozor na lidi, co si začnou nenápadně upravovat kravatu:) (17.01.2008)

Když postava Jaroslava Marvana pronese při přípitku na svatební hostině Prosit, zavane náhle svým mrazivým dechem duch doby. Je logické, že v hrůzném roce 1941 se z podstaty věci točily tyhle uměle pozitivní veselohry, národ prostě potřeboval unikat z neveselé protektorátní reality, v kontextu doby jistě pochopitelný film, z pohledu dnešního diváka ale tahle uměle veselá crazy komedie nepřináší vůbec nic zajímavého... Naivita je zakódována nejen u čtenářek červené knihovny, ale i u milovníků estetiky prvorepublikových a protektorátních komedií...a podle vysokého hodnocení tohoto filmu je zřejmé, že i dnes existuje velká potřeba někam unikat... (05.01.2014)

Lež je jako sněhová koule. Čím déle se valí, tím je větší. Slavný Lutherův výrok by s přehledem mohl simulovat podtitul této brilantní veselohry. Mac Frič samozřejmě nemohl nezachytit rodící se fenomén populární dvojice Nový – Gollová, ale jak se říká, nic netrvá věčně. Rozhodující okamžik, v němž nastalo doslova detektivní pátrání po vhodném námětu pro oba oblíbené herce, nalezl kýžený cíl v takřka pozapomenuté povídce F. X. Svobody s příhodným názvem Kašpárek. Starosvětský příběh a především postavy byly prostřednictvím brilantního scénáře rázem převléknuty do moderních kostýmů, v nichž se vedle titulních představitelů výraznému zastoupení těšily i Stelibského jazzové melodie. Oldřich Nový se tu představuje coby neodolatelný mluvka a mystifikátor, který mimoděčným sahnutím na kravatu spouští lavinu lží a zmatků. Svého důvěřivého kolegu (Ladislav Pešek) posílá na neexistující soudní přelíčení a na svatební hostině se před přítomnými hosty vydává za věhlasného hudebního skladatele Maxe Brauna. Vymyslí si, že měl vážnou známost s novomanželkou Karlou (Lída Chválová), že přítel Molenda (Raoul Schránil) ve skutečnosti pracuje v cirkuse a že žije o jeden den napřed. Události ovšem mají zcela opačný účinek. Vlivem nenadálých okolností je tento nezpochybnitelný potomek slavného prášilovského rodu nucen vydávat se za ženatého, což zákonitě vyvolá novou vlnu lží, kterým zdatně přihrává stejně založená dívka Polda v podání Nataši Gollové. Ta během jediného večera stihne rozvést a následně zase usmířit oba novomanžele, zažehnout v poněkud usedlém pantatínkovi (Theodor Pištěk) dávno vyhaslé milostné naděje a zároveň okouzlit svůj protějšek. Vzájemné oťukávání a sbližování dovede nakonec oba lháře k oltáři, kde si slíbí, že už nikdy nebudou lhát. Nebo právě naopak? A Oldřich Nový? Inu, roztomilý člověk. P. S. Ale vrchol všeho, aby nevyšel ze cviku, tak má doma nad postelí zavěšeny kruhy a najednou v noci zničehonic cvičí. – A ví o tom Karla? – O tom pochybuji, Molenda to úzkostlivě tají. – Ale proč to dělá? – To je taková jeho mánie. Molenda je podivný člověk. Den považuje za noc, noc za den a má nějak popletený kalendář. – I datum si poplete? – Ano, ale zajímavé je, že se vždycky mýlí o jeden den kupředu. – A to celý život? – Ano. – A co když je přestupný rok? – No, to se vždycky jeden den prospí v kruzích. – To je skutečně zvláštní úchylka. – To je prazvláštní, ehm, tedy prominete. (04.10.2008)