Čtyři dohody

Že z toho dvouhodinového monologu protagonistovi nebolí huba. Čekal jsem ezoterické hloupnutí a oblbování, dočkal jsem se zábavných přirovnání a podobenství. Dušek to dokáže srozumitelně a vtipně pojmenovat a zformulovat. Prostě je to o tom, jak by to všechno MĚLO být, nikoliv o tom, jak to skutečně na světě JE a bude... (20.04.2014)

Už podle hodnocení zde je vidět, že dílo vyvolává kontroverze, výrazné protipóly a názorové neshody. Jedni, považujíc divadelní hru Duška za utopistický blábol, pouťová moudra a naivní přístup k životu obecně, tuto rezolutně odmítají a lámou nad ní hůl. Druhý tábor v tom vidí jakýsi skutečný skrytý obraz společnosti, který vlastně docela dává smysl. Já, jakožto skeptik a realista s duší romantického zvířátka, se musím přiznat, že mnohé zde řečené se dá pochopit, ač pohnutky mnohých jsou odlišné. Třeba je to zkrátka nebavilo. Přesto si myslím, že bezhlavé zavrhnutí díla je zřejmě největší hloupost, jakou můžete udělat. Má osobní domněnka je taková, že nám Dušek jistou formou ukazuje lepší cestu, po které můžeme jít. Nikomu nic nevnucuje a presentuje to formou zábavy, kterou v tom sice nevidí každý, ale já osobně se dost nasmál. A především zamyslel. Nad sebou, nad konáním svého okolí, nad mnohým z minulosti a především nad mnohým, co by mne mohlo teprve potkat. A když ve vás dílo samotné vyvolá takové otázky, vykřesá pomyslnou jiskřičku naděje v boji za to, aby se z vás stal lepší člověk, nelze to jen tak hodit za hlavu a ignorovat. Ať už jsou Čtyři dohody presentovány dobře, nebo ne, samotné určitě dávají smysl a už to si zaslouží plné hodnocení. A jak jsem četl některé ohlasy, musím sám přidat jeden. Kdyby si každý z nás z tohoto díla vzal byť desetinu a jednal by alespoň v těch několika životních chvilkách podle zmíněných čtyř rad, byl by svět dvakrát lepším místem pro život. Stačí jen překonat své ego. 90% (21.12.2020)

Musím uznat, že od kohokoli jiného by mi to asi přišlo jako agitace. Dušek má ale talent držet to na hraně a nepřekročit hranici, kdy už začínám mít pocit, že mne někam tlačí. Nesnáším manipulace jakéhokoliv druhu a Dušek se vždycky stáhne, nebo to zlehčí, přesně ve chvíli, kdy už by mi začal vadit. Beru to jako povedené talkshow s řadou zajímavých mouder, která mne donutila k zamyšlení. Přesto u mne pořád jako šoumen vede Dylan Moran- Monster. (27.03.2014)

Jarda Dušek a jeho one man show na téma zamysleme se nad sebou. Má to vtip, má to nápad, humor i spád. Bohužel samotný záznam je velmi nevýrazný a celku rozhodně nepomáhá. Přesto není problém si některé pointy zapamatovat a držet se jich i v reálném životě, ačkoli doteď jste sami vychovávali za pomocí okřídlených vět ve stylu: "Vystřel!" (19.02.2015)

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." (20.03.2020)