Réžia:
Cristian MungiuScenár:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrajú:
Cosmina Stratan, Cristina Flutur, Dionisie Vitcu, Doru Ana, Luminița Gheorghiu, Teodor Corban, Alina Berzunteanu, Valeriu Andriuta, Dana Tapalaga (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Alina sa vracia z Nemecka, aby sa znovu priblížila k Voichite, jedinému človeku, ktorého kedy milovala a ktorý kedy miloval ju. Voichita však našla Boha a ako môže človek žiarliť na samotného Boha? „Ja tento film považujem v prvom rade za film o láske a slobodnej vôli. Láska dokáže neuveriteľne zrelativizovať koncepciu dobra a zla. Väčšinu veľkých chýb sme na tomto svete spáchali v mene viery a s neotrasiteľným presvedčením, že konáme dobro“ Cristian Mungiu (režisér). Film získal na MFF v Cannes 2012 cenu za najlepší scenár a najlepšiu herečku (Cristina Flutur a Cosmina Stratan). (Art Film Fest)
(viac)Videá (3)
Recenzie (54)
Ještě, že došlo na vymítání. Člověk si u tohohle exkurzu za horským vzduchem a cíkrevními obyčeji může v rozličně dlouhých časových intervalech bez obav řešit, zda se drží správné linky a taky vnitřně přehodnocovat, na co má vlastně cenu se soustředit. Škoda, že to na tak naducané stopáži, i při přistoupení na dokumentrání popisnost, není natolik stimulující, aby se samotná cesta stala cílem. Rumunské cestovky budou tenhle film milovat. ()
Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. ()
Celkem dost síla. Připadal jsem si jako ve středověku a ne, jako v 21 století a ještě k tomu v Evropě. Na jedné straně láska a nepochopení, na straně druhé, až fanatická zatvrzelost, kterou bych možná čekal snad někde u Talibanu. Delší stopáž a pomalé vyprávění, to jen umocňuje celkový zážitek, která graduje, až v naprosto šokujícím finále. Moc pěkný film, ale ten pocit bych už nikdy nechtěl zažít znovu. ()
Mungiu v této zajímavé variaci na téma "Cesta do pekla jest dlážděna dobrými úmysly" stylisticky navazuje na svůj předchozí film. Opět velmi dlouhé vycizelované záběry s propracovanou mizanscénou. Ač většinu stopáže vyplňují dialogy, film nesklouzne ke statičnosti a rozhlasové hře. Jen mi zde scházela tíživost a gradace atmosféry jako u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Na druhé straně kopců mě nechalo trochu netečným. ()
Dlouhé, předlouhé, ale uvěřitelné. Film podle skutečné události, která se v Rumunsku stala v roce 2005. 25letá Alina se vrací z Německa pro svou nejlepší kamarádku, kterou si chce odvézt do ciziny. Dívka ale podlehla pravoslavné komunitě a hlavně dominantnímu knězi, který všechny sestry ovládá pevnou rukou. Vnímavý divák tuší, že nakonec dojde k tragédii ... ()
Reklama