The Poacher's Foster Daughter or Noble Millionaire
Réžia:
Martin FričScenár:
František Vlček st.Kamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrajú:
Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová, Otomar Korbelář, Theodor Pištěk, Zdeněk Dítě, Bohumil Machník, Vítězslav Vejražka, Arnold Flögl, František Paul (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (191)
V mnoha scénách geniální parodie na červené knihovny, jejíž jediný problém je v tom, že Frič plně nevyužívá potenciál parodie. A teď nemluvím o těch shůry přidaných dodatcích, že je to parodie a že to tvůrci nemysleli vážně, ale o místech, kde to prostě je poněkud hluché a ne tak trefné, jak by mohlo. Ve zkratce - mohlo to být parodické ještě víc, i na rok vzniku. Ale všechna ta teatrální přehrávání, ty neuvěřitelné zvraty v závěru, aby všechny postavy skončili buď šťastně v páru nebo se aspoň zlepšily, ty trefné hlášky ("No to já nevím, film byl tehdy ještě němý." ----- "Změnilo to barvu, ale pro jistotu mu dáme dvě lžíce." - "Bacha, je to jed!" - "Vidíte, ještě že jsem byl tak opatrný!" - z toho jsem umíral smíchy), které se v mnohých takových dílech berou smrtelně vážně nebo ty filmařské nápady typu žebříku do nebe... to prostě geniální to je a to se prostě ocenit musí. A i přes dostatečně nevyužitou dvouhodinovou stopáž to rád uvidím znova a znova a znova... 4* ()
Je neuvěřitelné, že komunisti nechali v roce ´49 něco takového natočit (taky už potom hodně dlouho nic podobného nepovolili). Naprosto brilantní parodie, která si dělá srandu z prvorepublikových filmů. Obrovská koncentrace hlášek, pronášených smrtelně vážně. Na dnešní dobu trochu pomalejší, ale pokud se přizpůsobíte, bude se vám to líbit. ()
Oceňuji snahu pana Friče, Nového a dalších utahovat si ze sebe samých, občas se jim to opravdu docela i povede. Leč není to zdařilé zdaleka po celou dobu poměrně dlouhé stopáže a to je vlastně jediný, zato však podstatný nedostatek snímku. Zpívání je tam až moc na můj vkus a závěrečný vysvětlovací výstup pana Nového je opravdu úlet. Takže za 3 hvězdičky. ()
V tomhle filmu hrála moje babička. V jedný scéně projde kolem jako mladá dívka... Prababička dělala Vítový hospodyni, něbo tak něco... Vítové dcera Bedřiška pak v 18-ti letech skočila z okna, podle prababičky z nešťastný lásky k už tehdy notně namyšlenému Jiřímu Suchému... Je to trochu absurdní, ale kvůli téhle prababičině povídačce Suchýho prostě nemám rád... ()
Sbor: "Dup, Dup! Dupity, Dup!" Duet: "Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?!" Sbor: "To láska přichází tak tiše..." Ano, to je Pytlákova schovanka aneb "Co věta, to hlod - co hlod, to perla". Nejvíc ale baštím skutečnost, na kolika úrovních a v kolika rozličných polohách se dá rozjet humor v rámci jednoho filmu. Zároveň jde o biák, který se dá vidět desekrát a pokaždé si člověk všimne "něčeho novýho". ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (7)
- Herci se sjížděli na místě natáčení i tehdy, kdy neměli záběr, a sledovali, jak si se scénářem poradí jejich kolegové a snažili se odkoukat nové parodické prvky pro své postavy. (ČSFD)
- Filmovalo se v obci Rokoš u Průhonic. (M.B)
- Parodický žánr byl v době natáčení filmu něčím novým. Dle pozdějších vzpomínek představitele houslisty Michala Sedloňe, Zdeňka Dítěte, se v době natáčení na Barrandově stalo něco do té doby nevídaného. (ČSFD)
Reklama