Cesta na sever

Road movie do minulosti, asi tak na mě Cesta na sever působila. Ale těch kostlivců ze skříně vytahovali na moje gusto trochu víc, než bylo nutné. Nicméně je to film, který pobaví svojským humorem, který mají asi oba bráchové Mika a Aki Kaurismäkiovi v té své finské krvi. Taťka, který by v ledasčem potřeboval ubrat plyn, počínaje výměnou šatníku a upjatý syn, který naopak potřeboval na ten plyn pořádně šlápnout. Jak se komu co podařilo, to už se musíte podívat sami. (15.02.2016)

Ono, když se to vezme kolem a kolem, tak pointa příběhu už tu pořádala mejdany v mnoha jiných road movie, takže že bych bych byl vyplavanej z toho jak táta se synem cestují napříč Finskem a dávají dohromady různý rozmrdaný vztahy, to fakt ne. Naštěstí je to vyprávěno s typicky severským smyslem pro humor i pro obraz, takže na film rozhodně není třeba podávat trestní za okrádání času. (01.08.2014)

Finům se povedlo vytvořit zajímavou fúzi rodinného filmu s road movie. Příběh nebyl "narušován" nečekanými (alespoň do té míry, že by působily nepřirozeně) zvraty, na druhou stranu se občas vyskytly "hluchá místa" - scény které ve filmu vyloženě nemuseli být. NÁSLEDUJE MALILILILINKATÝ SPOILER!!! Pointa smysluplná - Člověk který v minulosti učinil špatná rozhodnutí nakonec doufá že mu bude odpuštěno od těch od kterých to potřebuje nejvíce, od svých nejbližších. Koneckonců jsme jenom lidé a důvěra se lehce ztrácí, ale téměř není možné ji znovu získat. Takže "lidský" 4... (01.08.2017)

¨příjemný film, takové road movie, ve kterém se mísí dramatičtější chvilky s těmi humornými, především v první polovině je víc toho humoru. Trochu problém mám s některými dějovými posuny, ze kterých je až příliš cítit spíš libovůle režiséra než logika příběhu. To je jediné, co bych tomu vytkl. Jinak severská poetika a postupné sžívání se s hlavními postavami příběhu funguje velmi dobře. 70% (04.05.2014)

Vzhledem k tomu, že jsem ve filmu viděl ceduli od města, kde jsem si prožil půl roku, tak musím uznat, že tahle road movie je přesně to, co bych od Finů nečekal. Možná ale za to může to blížící se podzimní sluníčko. Oni totiž všichni tak neskutečně roztajou, že se mi až zatajoval dech. Tady ale starej fotr potřeboval rozkrýt pár neduhů ze života a tak to pojal dost grandiózně. No a já musím uznat, že jsem se fakt moc příjemně pobavil a zároveň si užil placatou, zalesněnou, ale jinak pozitivně naladěnou krajinu, která se ani v tom Laponsku nezměnila. (25.09.2014)