Přísně tajné premiéry

Občas dobrý fórek, ale mne film nějak nezaujal a já sám nevím proč. Dobré herecké obsazení, dobrý děj, ale nevím, nevím. Prostě mi tam něco nejde přes pysky. Nedokážu napsat co. Nevím to. Možná naprosto stupidní spisovatelova manželka perfektně zahraná paní Bohdalovou. Možná také naprosto blbý konec. 211020118424/8424 (27.02.2014)

Frič patřil k velkým hvězdám naší kinematografie a nebylo pro něj proto obtížné angažovat ty nejpopurárnější a nejlepší herce své doby. Jakkoli scénář je slušný (přinejmenším z pohledu současné české produkce), to, co vyzdvihuje Přísně tajné premiéry do nadprůměru, je právě herecké obsazení a odvedené herecké výkony. Za Sováka a Bohdalovou + závěrečný nápad s tankem musím dát čtvrtou hvězdičku. Celkový dojem 70 %. (18.07.2008)

Film Přísně tajné premiéry, to je zajímavé použití parodického nadhledu ke ztřeštěnému pobavení, ale občas marně chytá dech při násilném uzpůsobení. Autor předlohy Vilém Hejl si mohl ironií a jízlivostí nepatrně vyrovnat své nevyřízené účty s politickou mocí. A skutečně je tu karikaturní odlehčení a rozverné slovní indikace i kontraindikace a též cynicky nezvedené moralizování tím, čím Martin Frič dlouhodobě bavil filmové diváky. Přesto se kontinuita a bezprostřednost občas bezradně rozhlíží kolem, nalezené zkratky se ukážou být zhoubou intimním potřebám, nakonec se ztratí ve vlastní spoušti, na jedné hromadě sutin si zlomí nohu a do cíle bláznivého závodu se s vypětím posledních zbytků sil jen doplazí. Prvním vladařem notového zápisu parodické kriminálky je František Jech (velmi dobrý Čestmír Řanda st.), šéf profesionálně organizované zlodějské bandy. Zločinec dokáže pragmaticky využít inovativních kriminálních nápadu, které se svým mírně neskromným rámcem vymykají představám duševně omezené elity socialistické reality. Drzost slaví úspěch. Druhým vladařem ironické kriminálky je Vladimír Hudec (zajímavý Jiří Sovák), spisovatel a scénárista komplikovanějších a zamýšleným profitem také ambicióznějších detektivních příběhů. Morální dilema se sice vzpírá, ale nakonec se skutečnost nedocenění a neskromná autorova ješitnost nechají vyprovokovat k akci a k úspěchu. Třetím vladařem, chytře využívající příležitost k převzetí moci, je Lída (příjemná Jiřina Bohdalová), spisovatelova naivní žena. Návyková závislost na strmě zvyšující se životní úroveň je dílem okamžiku. K výraznějším postavám patří také Matýsek (velmi příjemný Vladimír Menšík), spolehlivá Jechova pravá ruka a předák dokonale secvičené lupičské party. S odpovídajícím finančním krytím přeci není nic nemožné. Z dalších rolí: kapitán Veřejné Bezpečnosti a Hudcův kamarád Klikar (Jiří Němeček), k nesocialisticky vedené podstatě zločinu Hudcova scénáře nedůvěřivý televizní redaktor Majer (Jiří Lír), obdobně nekompetentní redaktorka Králíčková (Nina Popelíková), a další nesouhlasný televizní redaktor (Miloš Nesvadba), pražskou zločineckou světovostí překvapený módní návrhář Noiret (Miloš Kopecký), televizní režisér nerozpoznaného spisovatelova přiznání (Lubomír Kostelka), herec v televizní roli vůdce lupičské bandy Jakeše (Zdeněk Dítě), herec v televizní roli spisovatele Richtra (Jan Pohan), či další a schopní členové té organizované zločinecké partičky Mareček (Otto Šimánek), Heran (Jaroslav Cmíral) a Hampejz (Mirko Musil). Přísně tajné premiéry jsou nadány smyslem pro ironii, nadhled a znalostí souvislostí a paralel, přesto nepatří k tomu lepšímu, co Frič během své bohaté kariéry natočil. Intelektuální nádeničina je v socialistické realitě pohanou, v kapitalistické potom nutnou potřebou. Škoda těch zbytečných ztrát tělesného pulsu. (11.07.2020)

Potenciál slibné zápletky o uskutečňování zločinů podle postupů popsaných v detektivních románech se sice zcela využít nepodařilo, ale zásluhou silného hereckého obsazení (dominují samozřejmě Jiří Sovák a jeho protihráč Čestmír Řanda) se stále jedná o nadprůměrně kvalitní komedii hodnou jména režiséra Martina Friče. Ten se jejím prostřednictvím bohužel už také pomalu začínal loučit se svoji čtyřicet let trvající a tím pádem i velmi bohatou režisérskou kariérou. (17.01.2010)

Těžký život dobrodruha to sice není, ale místy mohou Přísně tajné premiéry připomínat i zajímavější a lepší filmy Mac Friče. Frič to neměl po Pytlákovce věru snadné, jeho tvorba v 50. a 60. letech byla skutečnou jízdou na horské dráze. A v žádném případě mi není jasné, čím ho okouzlila právě Bohdalová v kombinaci se Sovákem. Z jiného hlediska je na Přísně tajných premiérách vyloženě pozoruhodné jak štědré a pestré byly výstupy z kostýmní dílny, což si Bohdalová patrně užila jen v Dámě na kolejích a tady (respektive v Dámě si prošla 12ti kostýmy a dílčími variacemi, zde se dočkala 13ti kostýmů a taktéž dílčích variací). A samozřejmě by byl můj divácký zážitek kompaktnější, kdybych se nemusela zdržovat se špatnými kopiemi z Barrandova, CSF a rovnou jsem měla k dispozici kvalitní přepis vysílaný na ČT. (06.04.2011)