Čínsky take-away

Käurismakiho Le Havre po argentinsku - méně melancholické a poetické, zato více nahořklé a opírající se o absurdní humor. Z nebe spadlá kráva jako krajně zlomyslná náhoda zapříčiní osudové setkání mezi osamělým mrzoutem se zkostnatělým denním rytmem a mladým čínským imigrantem zcela ztraceným v cizím světě Buenos Aires. Následuje plejáda skutečně vtipných a v hlubším podloží vlastně tklivých momentů, v nichž zaběhnutý řád postaršího majitele železářství trpí pod novými povinnostmi vůči mladíkovi, kterého není vůbec jednouché se zbavit, natož mu pomoci. Přidanou hodnotou je, že humor probíhá téměř výhradně ve fyzických gestech, jelikož jazyková bariéra téměř nedovolí, aby si postavy promluvily a vyjasnily svoji situaci. Navíc do děje jako vítr vpadá železářova dávná přítelkyně, která je ochotna mu pomoci a přitom v něm probudit náklonnost vůči ní, což nakonec bude stejně nesnadné, jako se zbavit čínského "vetřelce". Další vrstvu příběhu tvoří filmově ztvárněné novinové vystřihovánky absurních tragédií, které mají pro muže až terapeutický účinek a nakonec vytvoří hlavní duševní spojnici mezi ním a jeho nevítaným nájemníkem. V okamžiku výměny intimních zpovědí za přítomnosti tlumočníka se právě za pomoci výstřižkového alba vyjeví hlubší tragika, která se dosud skrývala pod zábavným zevnějškem bizarnosti a vše získá nejen smysl, ale navíc pronikavější lidský rozměr. Čínský bufet sice je vykonstruovanou tragikomedií se stylizovanými a poněkud plochými postavami ušitými "na míru" rozvíjeným situacím a se silnou rolí náhody, ale přesto neztrácí srdce. Svým vyzněním nemá příliš daleko ke Käurismakově okouzlujícímu počinu, i když k osobitosti argentinské variaci leccos chybí. Více sází na jistotu a předvídatelnost, ale to neznamená, že by byla ovládnuta kalkulem. Chladná vypočítavost by bylo opravdu to poslední, co by se dalo této velmi sympatické pohodovce vytknout. (CInema Mundi 2013) (02.03.2013)

Ne tak moc jako u filmu Oběť, ale i zde jsem litoval, že příběh je vystaven a rozvíjen na tom, že hlavní hrdina neuvažuje. (Ono kdyby uvažoval, film je kratší a méně zábavný, že..) Nenudí, nenadchne. Ve dvou dnech již druhý film s nesympatickou asijskou postavou. Samotnou romanci mrzouta a jeho obdivovatelky bych viděl radši. (27.03.2012)

Tento jímavě dramatický film s nádechem humoru je příběhem proměny muže, který si, díky dávné traumatické události, vystavěl kolem sebe zeď. Bručoun, samotář žijící vyprázdněným fádním životem v zajetí svých stereotypů, ztracen sám v sobě, ztracen v kontaktu se světem. Ale jednoho dne....Ricardo Darin zde odvedl skvělý herecký výkon. Nedávno jsem ho viděla v jedné z Divokých historek- argentinského povídkového filmu- kde se mi také moc líbil. Krásný křehký film, okořeněný i malinko černým humorem, s velmi příjemným hudebním doprovodem. Díky tomuto neuvěřitelnému příběhu můžeme navíc také zjistit něco důležitého i o nás samých. Není to absurdní, že všechno má nějaký smysl? (P.S. také jsem nepochopila, proč ten nešťastný název filmu. Překlad, zcela nehodící se k tomuto snímku.) (09.04.2015)

Naprosto parádní kombinace absurdity a reality života jednoho nenápadného chlápka ze železářství, tam, na rohu ulice. Ze začátku jsem toho protivu nemohl vystát, ale pak jsem si na něj tak zvykl, že těch 93 minut uteklo jako nic. Nejenom on, ale i jeho nečekaný návštěvník a prakticky každý, kdo se ve filmu objevil, byl jako balzám na duši. Kór, když Vám není dobře jak po fyzické tak po psychické stránce. Tohle udělá radost a je úplně jedno, že je to ten klasicky opakující se mustr, který jsem viděl už několikrát. (07.04.2013)

Ono už je vážně jedno, jestli třeba Dánové cestují do Brazílie nebo Němci do Holandska, o tom všem se u nás filmy už hrály. Ale varianta Číňan v Argentině, to bylo docela nové. Přirovnání k Amélii má svůj důvod, protože skutečně Čínský bufet je tím festivalovým filmem, který pohladí. Příhody Roberta a Juna jakoby vypadly z příručky na téma, jak pobavit a neurazit festivalového diváka. Takže ano, může být. #cineargentino (03.10.2013)