Obsahy(1)
Záznam z prvního turné francouzské legendy. Od května do prosince 1989 odehrála Mylène Farmer na podporu alba „Ainsi soit je…“ 45 koncertů. Během pěti let, které uplynuly od prvního hitu (Maman a tort), se stala jednou z nejznámějších francouzských zpěvaček, přesto do roku 1989 nikdy nekoncertovala a vystupovala jen v televizních pořadech. Začínaly se ozývat hlasy, že není skutečnou zpěvačkou a proto, aby umlčela kritiky, se rozhodla pro koncertní turné. I když to mělo být poprvé, šla do toho ve velkém a místo malých sálů se rozhodla pro velké haly. První koncert se konal v Palais des Sports. Věděla, že vystoupení bude cílem kritiky, proto se tvrdě připravovala − fyzicky i umělecky. Projevil se tu naplno její perfekcionismus. Tvrdě cvičila, přestala kouřit, do nejmenšího detailu promýšlela a s tanečníky a muzikanty vypilovávala všechny prvky vystoupení od choreografie po scénu každé jednotlivé písně. Výsledkem byla na debutantku velkolepá podívaná s řadou tehdy zcela nových a revolučních prvků. Přestože se vystoupení neobešlo bez dílčích technických problémů, stalo se triumfem mladé zpěvačky. Všechny koncerty byly beznadějně vyprodány a k původním 16 koncertům muselo být přidáno dalších 29 − opět vyprodaných.
Seznam skladem
01 Prologue
02 L'horloge
03 Sans Logique
04 Maman A Tort
05 Déshabillez Moi
06 Puisque
07 Pourvu Qu'elles Soient Douces
08 A Quoi Je Sers
09 Sans Contrefaçon
10 Jardin De Vienne
11 Tristana
12 Ainsi Soit Je
13 Libertine
14 Je Voudrais Tant Que Tu Comprennes
15 Mouvements De Lune
(nash.)
Recenzie (1)
Nedivím se oblibě Mylene Farmer a nadšení fandů. Způsob jakým se zhostila výzvy prvního turné je obdivuhodná. Její entrée je velkolepé a neskutečně působivé. Hřbitovní zeď s velkou bránou, kterou odemyká zakuklený mnich, aby nechal na scénu vystoupit postavu v celou v černém, která se náhle objeví mezi hroby v záři silného reflektoru. Úplně z toho mrazí a není těžké kouzlu podlehnout. Z ženy vampa, který evokuje upíra se náhle stává chlapec, malé dítě, hejsek, dáma. Myléne střídá kostýmy s každou písní, každá sama o sobě nápaditá a působivá promyšleným vizuálem, který dokonale podkresluje jednotlivé skladby. Každá skladba je příběhem sama o sobě a přitom nerozbíjí náladu a formu koncertu jako celku. Mylene dokáže diváky rozvášnit a vzápětí dojmout silnými emocemi. Když se rozpláče při nádherné baladě Ainsi soit je..., která je nejen o osamělosti a zoufalství, je publikum její a já taky. Občas je sice na Myléne vidět určitá nejistota a napětí, a někdy možná až přílišná snaha po dokonalém provedení nacvičených choreografií s partou tanečníků za zády, což ubírá jejímu výkonu na spontánnosti, ale to je jen drobnost, která mi nebrání prožít si koncert jako velkolepou výpravnou a mnoha ohledech novátorskou šou, kterou se většina světových hvězd dokonce i dnes marně snaží překonat. Když k tomu přidám tucet výborných skladeb, které se ani po téměř čtvrt století neohrály a neztratily své osobité „farmerovské“ kouzlo a silné emoce, od famózní À quoi je sers přes roztančenou Sans contrefaçon až po slavnou Libertine, kterou koncert vrcholí, je výsledkem výborný koncert, u kterého lze litovat jediného. Že jsem u toho tehdy nemohl být osobně. ()