Mravnosť nadovšetko

Úžasná komedie,co nestárne. Humor Haase je unikátní. Ač to člověk zná, tak vždy mě dostane, když se Saša Rašilov začne, ani ne smát, jako řechtat. Vždycky jsem uvažoval odkud znám tu hudbu na pozadí. Podobné motivy pzději autor hudby použil v Cesta do hlubin študákovy duše. Mimochodem s tím si nelámalo hlavu vícero hudebních skladatelů. Např Julius Kalaš a jeho motivy v Aleně vs Pyšná princezna nebo rozverná píseň v Pyšné princezně vs Anděl na horách, když se Anděl procházel po horách a oprašoval jehličnan.... Vraťme se k filmu. Vždycky když vidím název filmu v televizním programu, uvažuji o který film jde. Pletu si ho podle názvu s panem profesorem, kterého taky hrál Hugo Haas a kde si zahrál dvojroli, teedy se svým paňáce. Apropos taky vynikající film. Pro mě tento film má název Káčátko. Víš, ty jsi pro mě holčička :) (12.12.2015)

MRAVNOST je dalším projevem rodící se nesporné kvality českého filmu československé éry třicátých let. Už scénáristická trojice - Frič, Haas, Vávra - byla velkým příslibem, který Fričova režie dokázala ještě dále zhodnotit a posunout. Úsměvný ortel nad zbytky rychle se bortící secesní prudérie spolu s tím, že role vznikaly opravdu na tělo - je to evidentní z pracovní svěžesti jak realizačního štábu, tak hereckých protagonistů - nenápadně naznačuje nástup nové kultury druhé poloviny minulého století. Film umožňuje také pochopit, jak je možné, že řada herců, které z té doby známe z jejich dobových šarží diblíků, mladomilovníků, tragédů, zvládaných až na ochotnické úrovni, se o dvacet-třicet let později mění v nezapomenutelné koryfeje nové vlny klasického moderního filmu let padesátých až sedmdesátých. Uvážíme-li navíc, že film byl realizován v obvyklých drakonických technických i časových limitech doby, obdiv a radost, kterou pociťujeme po jeho zhlédnutí, se mění v zasloužený obdiv. Vynikající, v mnohém oproti jejich dobovému kontextu atypické herecké výkony Haasův, Mandlové i Ferbasové doplňuje nenápadný debut Jiřího Hlinomaze (podle fyziognomie obličeje soudě možného příbuzného herce a naivistického malíře Josefa Hlinomaze) a pozoruhodně vyrovnaná, vzorně provedená kreace Saši Rašilova. Svěží, rychlým spádem probíhající nápaditý děj dotváří skvělý dojem z komedie, která si v době svého uvedení kladla nanejvýš skromný cíl: pobavit co nejdéle co nejvíc diváků. Cíl, který nejenže byl dosažen, ale i - jak se dnes ukazuje - také nadčasově překonán. (24.04.2008)

''Mravnost nade vše'' by mohl hlásat ale úplně každý! Správný anti-mravnostňák musí mít stoprocentně čisté svědomí, musí mít v pořádku celou svou minulost a musí mít vše v klidu hlavně i u sebe doma! No, doma to možná Hugo Haas v roli profesora Antonína Karase má v klidu, ovšem minulost a svědomí rozhodně ne. Každopádně, jenom kvůli jednomu prohřešku z mládí vzniká skvělá Frič-ovská komedie, zakládající na nepochopení a nedorozumění. 5/5 (22.01.2023)

Profesor Antonín Karas si hraje na velkého mravokárce, je předsedou Spolku pro povznesení mravnosti, a žije počestný život se svou manželkou Karolínou a dětmi Evou a Ivanem. Vadí mu parfémy, malování a také vyzývavé oblečení. Dokonce mu má být jako předsedovi Spolku odhalena busta, kterou tvoří sochař Konrád. Nicméně, pan profesor má jedno tajemství, které je v rozporu s jeho "Mravností nade vše". Jednoho dne do jeho mravně spořádané rodiny zavolá jisté "Káčátko" a je problém. Jedná se totiž o Antonínovu nemanželskou dceru Věru, která se narodila těsně před tím než Antonín poznat svou manželku Karolínu. Mamka od Věry zemřela krátce po narození své dcery. Antonín tedy prosí Věru, aby odjela na Slovensko, a že za ní přijede. Nicméně, Věra navštíví doktora Macha, od kterého se dozví, že paní Karasová hledá anglickou vychovatelku pro svou rozvernou dceru Evu. Věra se na tuto pozici přihlásí a všem v rodině vyhovuje, s výjimkou Antonína, který ze zjištění, že je nová vychovatelka jeho nevlastní dcera, dostane silnou nevolnost. O stonajícího pana profesora se začne starat Dr. Jílovský, který si myslí, že je pan profesor v pořádku, jen by to neměl s tou mravností tak přehánět. Mezitím Káčátko vychovává Evu tak, aby vypadala více jako slečna a měla sex appeal. Eva se navíc zamiluje do sochaře Konráda, který si jí začne všímat až poté, co se začne řídit radami své nevlastní sestry/vychovatelky. Věra to zase dává dohromady s doktorem Jílovským. Mravnost tedy dostane pořádně zabrat. Antonín si se svou nevlastní dcerou vyměňuje dopisy, a jednoho dne jeden z nich objeví Karolína a je oheň na střeše. Takový morální člověk a začne si s mladou vychovatelkou! Naštěstí se vše vyřeší a pak profesor, nyní předseda Spolku, veřejně odhalí svou bustu a také pronese velice poučný a praktický projev o morálce, ze kterého staré babizny, které jsou nejzapálenějšími členkami Spolku, trefí šlak. To nejlepší z celého filmu bylo tedy na konci.  (15.01.2024)

Haas patří k hercům, kteří dokáží utáhnout kdejakou kravinu. Pozitivní je, že na rozdíl od nedávno viděné Dívky v modrém, kde je pojetí i ztvárnění vedlejších postav tragické (krom Karasova domácího personálu a snad ještě toho básníka), v Mravnosti nade vše jsou epesní vesměs všichni (samotný rodinný přítel dr. Mach zajistil svou "chorobou" celou jednu hvězdičku). K tomu Adina jako "ošklivka" - pikantní je, že hraje Haasovu dceru. Inu, mravnost nade vše. Jesti jsem tomu totiž správně porozuměl, mravnost spočívá především v sexuální abstinenci a vlastně ve všeobecné abstinenci, čemuž pan profesor s rigidností tak detailní, že by se za ni nemusel stydět ani ajatoláh, podřízuje všechny požadavky na mravní praxis. Proti tomu guvernantka Ferbasová jako první větu svého výchovného působení u profesorovy dcery: "Nejdůležitější věcí pro moderní děvče je sexappeal." K zajímavým okolnostem filmu viz Marthos. (30.10.2015)