Syvälle salattu

Jednou jsem na svinsky úzké, vesnické okresce, kde se absolutně nedalo předjíždět, narazil na traktor s hnojem a hodinu a půl se za ním otráveně vlekl. Mělo to sice takovou rustikální atmosféru, ale jinak jsem se cítil, jako bych měl hlavu v kravské prdeli a ten rozmilý skot se nechutně pomalu šoural na pastvu. Jediným rozptýlením mi bylo, když se asi dvakrát za celou dobu neposedný kousek mrvy neudržel na vlečce a rozpustile se mi rozpleskl o čelní sklo. Mačkal jsem sice klakson jako neurotický Ital, abych celé to martýrium alespoň trochu popohnal, avšak jediným výsledkem byl z kabiny výsměšně vystrčený prostředníček zpola opilého, neoholeného, stokilového vidláka, jehož montérky viděly pračku naposled ještě v dobách kolektivizace. Nebýt nepříjemného Dežo-ví z tohoto unylého finského hydrohororu, málem bych na tu milou příhodu docela zapomněl. Táhne se to jako tuberácký chrchel a horor je to akorát tak pro instalatéry. Věřím, že když zhruba po čtyřiceti minutách nekonečné cesty hlavní hrdinky na sever začne děsivá dřezová baterie v jejím novém příbytku samovolně chrlit vodu, ač je evidentně v zaaretované poloze, musí hoši od trubek prožívat svou nejhorší noční můru a svrbět je v ruce hasák. A to ani nemluvím o tom, co zakusí, když ihned poté začne zasviněný kuchyňský odpad chrlit černou mazlavou sračku do prostoru pro nádobí! Hrůůůůůza!!! Celý ten děs je ještě umocněný tím, že ze všeho toho usilovného psaní musel mít scénárista řádně ošplouchaný maják, protože tenhle debilní blábol o ugrofinské rusalce vyřešil logicky naprosto brilantně. Asi jako dawn kvadratickou rovnici. Takže pokud se nechystáte v nejbližší době chcípnout nudou nebo rekonstruovat v bytě vodovod, zajděte si raději na Dvořáka. I ten upištěný fidling je zábavnější než tahle porce salattu! (24.02.2012)

Velmi zajímavá projekce Bio Oka NASLEPO. Začátek filmu a i samotné projekce byl slibný. Film vypadal celkem strašpytelně a zároveň projekce probíhala bez problémů. Po půl hodině jsem se začal modlit k ukončení tohoto strašného utrpení. NUDA NUDA, ŠEĎ ŠEĎ.. Lidé v sále se začínali v dramatických scénách smát a poměrně hlasitě bavit. Ale to stále nebylo to NEJLEPŠÍ. Asi deset minut před koncem filmu, když se blížilo rozuzlení této nudy, vypadla promítačka a film začal od znovu.. lidé začali tleskat, že je konec.. jenomže ti mučitelé se rozhodli, že nám konec filmu neodpustí.. "naštěstí" film přetočili až moc a my jsme tudíž přišli o zápletku a nevíme jak to vlastně dopadlo!.. Rozhodně chci tuto blbinu vidět znovu, ale pak už NIKDY VÍC, NIKDY VÍC. (23.08.2012)

Fíni sú ako tvorcovia hororov kvalitatívne stále o level nižšie než ich škandinávski susedia Nóri či Švédi, ale na druhej strane aj snaha natáčať a schopnosť niečo zrealizovať až do finálnej podoby sa cení. Ich doterajšie hororové výtvory ako Dark Floors či Sauna ma príliš nepresvedčili a Body of Water hodnotím ako lepší žánrový priemer. Musím však uznať, že spojenie hororových činiteľov a ponurej atmosféry fínskej lužnej krajiny funguje pomerne účinne. (29.02.2012)

Fíni si teraz u mňa polepšili, kvalitný mysteriózny thriller s nádychom hororu. Je založený na starej duchárskej, mytologickej báchorke, v ktorej musel mlynár obetovať svojho prvorodeného syna duchovi jazera, a ten mu na oplátku zabezpečil blahobyt. Matka, ktorá kedysi vyrastala v malom mestečku pri jazere, sa doňho po rokoch vracia spolu so svojim synom, aby zachránila jazero, no po odhalení tragickej minulosti sa jej syn ocitá v nebezpečenstve. Film ťaží predovšetkým z peknej atmosféry podporovanej pomalou hudbou a zaujímavého príbehu. Zapadnutá dedinka, jazero, okolo neho všadeprítomná hmla, duch... jednoducho sa na to dobre pozeralo. A to aj napriek nesympatickej hlavnej hrdinke a malému počtu ľakačiek. (11.02.2012)

,,CHRAŇ TOHO CHLAPCE, AŤ TI HO NEVEMOU“..... /// řekla finská babička, která dlouho nepromluvila (a pak zase ztichla a jestli neumřela, mlčí dodnes..). (V Čechách by jsme řekli – nechoď dcero na jezero, vodníkovi stojí .... – soráč, mý básnický střevo by potřebovalo utopit).... ale zpátky do domečku. U jezera. Věřte – nevěřte, voda si tady dělá co chce! Tak třeba strašidelně ucpe umejvadlo. Dalo by se dokonce říct, že v tom domě straší! Mamča přišla vo červenej notes, ze stropu kape (kap...kap..kap...) (voda, vole, VODA!!!) a zmizel pes (neřeknu!). Prej drama!? Thriller? Hovno! Horror je to a basta! O lidový povídačce, která není moc uvěřitelná. Taková mokrá a lehce strašidelná pohádka, která na konci kapku ,,zahapruje“, ale jistě potěší všechny sběratele ,,poudaček“ ze světa vodních přízraků. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám panickou hrůzu z vody. 2.) Bydlím u jezera a chtěl bych bejt bohatej (děti mě vytáčej – nejvíc mě sere prvorozenej syn). 3.) Jsem prvorozenej syn, bydlíme u jezera a fotr furt vykládá něco vo tom, že bude bohatej... 4.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.02.2012)