Djinn

Přes všechno to oporvžení, které se na Toba hrne ze všech stran, já mám jeho tvorbu rád. Ano, natočil neskutečné sračky (Night Terrors, Lifeforce), ale má na kontě i dost dobrých záseků (The Texas Chainsaw Massacre počínaje, Salem's Lot, Mortuary nekonče). Na Djinna jsem byl hodně zvědavý a nakonec jsem docela spokojený. On ten film má své neduhy, ať už se jedná o formální mix současného západního a asijského pojetí, které je ale zase zajímavě naroubováno na arabskou půdu (docela mě rozesmálo, když se ústřední manželský pár vrátí z USA do Spojených arabských Emirátů a tchán zeťovi říká: "Zase v civilizaci."). Trochu to kazí atmosféru, ať už jde o třesoucího se Djinna nebo zvukové lekačky. Za největší nešvar filmu považuji fakt, že pointu, samu o sobě ne zrovna nějak kulervoucí, zbytečně odhalí moc brzo, sice v dobré scéně, ale prostě moc brzo, protože od ní se už film prakticky nikam nevyvíjí, negraduje a jen zvolna směřuje ke svému konci, který je taky trochu nevýrazný. Film samotný se, hlavně ve střední části a těsně před koncem, drží zbytečně zpátky, jakoby se bál trochu přitlačit na pilu. Na druhou stranu jsou ale některé scény hodně dobré (scéna s náklaďákem), film je hodně dobře obsazen a postavy zahrány (např. hrdinčina matka je výborná, hrdinka sama velmi přirozená a sympatická) a celkově to prostředí a kulisy dělá taky hodně. Já vlastně nejsem nijak zklamaný, mohl jsem být trochu příjemně překvapený, ale nakonec jsem vlastně dostal i více, než jsem, po všechn těch odsuzujících komentářích, čekal. A jsem rád, že díky mě to procentní hodnocení o jeden bod povyskočilo. (05.10.2015)

Mladý párik sa po čase vracia do svojho rodiska, kde sú nútení čeliť nadprirodzenému zlu, ktoré sa objavuje v ich novom obydlí... Len nedávno tu bola indická fantasy somarina "Jinn" a už tu je aj očakávanejší "Djinn" od hororovej kapacity Tobe Hoopera, ktorý je podobne nezáživnou arabskou somarinou. Prekypujúca nuda, dianie ktorému chýba výraznejší či dokonca hororovejší moment, ošuntelé spracovanie zameniteľné s ľubovoľným podobným hororom, obsahové vykrádačky, chabé triky i herecké výkony zúčastnených, otupný nádych; no proste full-time slabota. Tobe Hooperovi sa s Djinnom bohužiaľ podarilo rovnaké faux pas ako Dariovi Argentovi s Draculom a pozerať to bez znalosti mena režiséra, tak je moje hodnotenie ešte minimálne o hviezdu nižšie. (05.11.2014)

Hooperův potenciál zůstal bohužel vězet v 70. a 80.letech minulého století. Průměrná duchařina, kde místo amerických nebo asijských bubáků straší džinové, vizáží jsou však se jmenovanými totožní. Khalid přesvědčí svou ženu s komickým jménem Salama, aby po smrti jejich novorozence odjeli z USA zpět do Spojených arabských emirátů. Kdesi na kraji pouště u moře se na místě rybářské vesnice tyčí nový mrakodrap - útočiště manželského páru. Původní obyvatelé zmizeli, na svědomí je měl údajně džin...Ač duchárny nemusím, nebylo to úplně zlé. Závěr se sice propadl do halucinací, více mi však vadily zvukové efekty. Neustálé bouchání do bubnů, hrnců, třískání poklic. K vyděšení přece stačí rozpláclý pták na okně, nemusí se k tomu jako doprovod řítit lavina balvanů. Snad lehká insiprace filmy Rosemary má děťátko, Hnus a Osvícení. (20.02.2017)

„Djinn“ je filmem, který v sobě měl potenciál využít zajímavé, neznámé prostředí, ale to je skutečně jen kulisou, kde se odehrává něco, co až moc připomíná japonský duchařský horor, navíc bez jakkoli propracovaného scénáře, prostě jen se snahou trochu diváka vyděsit, což se může a nemusí povést. Tohle je na první pohled dobře zvládnuté řemeslo, ale celkově je to snímek, který nemá čím ohromit. (15.10.2015)

Technická stránka věci nebyla vůbec špatná a přítomné Arabky jsou nádherné. Jenže co je to platné, když tu člověk nenajde ani špetku napětí a atmosféry? Notabene Hooper se vzhlédl v asijských duchařinách, takže jsem měl občas pocit, že džin chodil na pohybové hodiny k tokijským strašidlům. I přesto, že jsem moc chtěl, aby se mi Djinn líbil, to na víc jak 40% nevytáhnu. (20.08.2015)