42: Zrod legendy

Dolary nejsou černé a bílé, ale zelené. Každý dolar je zelený. Jasně, rasismus+sporty je věčně omílané téma v amerických filmech a natočilo se jich již mnoho, ale za mě je 42 mnohem stravitelnější, informativnější a emotivnější film pojednávající o velké rasové nenávisti vůči černochům v USA nežli třeba 12 let v řetězech. V baseballu se sice zrovna dvakrát moc nevyznám, tudíž mi všechna ta hvězdná jména přišla naprosto neznámá, ale naštěstí je zde baseball odsunut až na druhou (avšak neméně důležitou) metu, a tvoří spíše pojítko pro vyprávění. Mimochodem Harrison Ford se mi v roli coache Dodgers neskutečně líbil. (10.09.2014)

"Jackie is definitely brunet." U životopisných snímků, pokud sami o jejich životech nemáte páru, težko hodnotit, do jaké míry jsou autentické. Tento se mi ale líbil a docela i pozdával, že si snad moc nevymýšlel. Rozhodně tu platí jako u většiny sportovních filmů, že si tu najde své i nesportovec, tady konkrétně dobře rozvinutou reakci okolí na černochy v 50. letech. Velmi "krásný" byl takový malý okamžik, kdy tam seděl v tribuně otec se synem a otec začal pořvávat, ať ten černoch vypadne z hřiště. Syn nevěděl, co se děje, ale viděl, že bučí všichni, tak se začal opičit po dospělých, protože si myslel, že je to správné. No a takhle je to vždycky se vším i celým tímto filmem.. Předsudky, škaredá to věc. Rasismus ještě horší. Každopádně herecké výkony na výbornou, nějaký ten humor pro mě tam byl taky, přikápli tam trošku romantiky, trošku rebelantství, starého H. Forda, mladého Ch. Bosemana a krásnou N. Beharie a máte z toho parádní snímek na 4*. "Come on, take a shower with me, Jackie. I didn't mean it..." (14.05.2014)

Obstojný sportovní dokument, s pomalejší dějovou linkou, spíš než film mě zaujala doba a rasismus v té době, a že jeden negr dokázal přesvědčit a ovlivnit tolik bílých rasistů, že začali některé negry uznávat jako sobě rovné. A o 10 let později, teď myslím dobu ve snímku, už nikdo nebral v potaz jestli hraje bílej nebo černej, sport se stal zdrojem příjmů a bylo jedno jestli ten nebo ten. Každopádně jsem si to celkem užil a byl jsem zvědav, jak film dopadne. Pro mě bohužel žádné dramo nenastalo a tak pěkná 4ka. (10.03.2018)

Film natočený podľa skutočnosti, presnejšie povedané podľa legendy amerického baseballu, o ktorom samozrejme drvivá väčšina našincov nemá ani potuchy. Tým zaujímavejší a prekvapujúcejší je celý film a všetky skutočnosti, nech už sa zdajú akékoľvek zarážajúce. Dôkaz, že aj športom sa dá prepísať história. Film kombinuje šport - ako jednu z mojich obľúbených filmových tém, súčasný americký rasizmus - ako jeden z najnezmyselnejších nepísaných zákonov určitých skupín ľudí a prejavov demencie, a životopis - ako žáner, z ktorého sa vždy rád dozviem nové veci o tej-ktorej osobnosti. Film je plný skvelých hereckých výkonov, dvakrát tak skvelých dialógov a silnej atmosféry. Silný námet, z ktorého sa dalo vyťažiť trošku viac, najmä emočne, ale naopak som rád, že z toho Helgeland nespravil len prvoplánovú emočnú hru, ale natočil príjemný, ľudský film. Navyše ani hlavná postava nebola ten typický americký filmový hrdina, ktorý prekonal všetky rekordy a sám šiel proti všetkým a v s poslednej sekunde vďaka nemu vyhral jeho tým celý šampionát. Ale aj tak zatnete päsť vždy, keď sa mu podarí odpáliť homerun. 85%. (03.11.2013)

Film o rasovej revolúcii v americkej bassebalovej súťaži ponúkol silný príbeh, v podobne zameraných dielach to viacmenej býva pravidlom. 42 však pokrivkáva na vyrozprávaní príbehu, kde sa striedajú silné momenty s menej nezáživnými či prvoplánovými, ktoré zhodili moje hodnotenie a výsledkom sú, aj napriek výbornému výkonu Harrisona Forda a krásnemu obrazu, len tri hviezdy. (29.07.2013)