Réžia:
Brian HelgelandScenár:
Brian HelgelandKamera:
Don BurgessHudba:
Mark IshamHrajú:
Chadwick Boseman, Harrison Ford, Nicole Beharie, Christopher Meloni, Ryan Merriman, Lucas Black, André Holland, Alan Tudyk, Hamish Linklater, T.R. Knight (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
V roku 1946 sa Branch Rickey (Harisson Ford), majiteľ brooklynského baseballového tímu Dodgers, postaví rasovému konzervativizmu najvyššej profesionálnej baseballovej ligy v USA a uzatvára kontrakt s Jackie Robinsonom (Chadwick Boseman). Obaja muži sa stávajú tŕňom v oku publika, tlače a dokonca aj ostatných hráčov. Robinson je vystavený neskrývanému rasizmu zo všetkých strán. Vďaka svojej ohromnej odvahe a talentu si postupne získa fanúšikov i spoluhráčov, umlčí kritikov a zmenou na baseballovom ihrisku pomôže zmeniť svet. (TV Dajto)
(viac)Videá (24)
Recenzie (299)
Dolary nejsou černé a bílé, ale zelené. Každý dolar je zelený. Jasně, rasismus+sporty je věčně omílané téma v amerických filmech a natočilo se jich již mnoho, ale za mě je 42 mnohem stravitelnější, informativnější a emotivnější film pojednávající o velké rasové nenávisti vůči černochům v USA nežli třeba 12 let v řetězech. V baseballu se sice zrovna dvakrát moc nevyznám, tudíž mi všechna ta hvězdná jména přišla naprosto neznámá, ale naštěstí je zde baseball odsunut až na druhou (avšak neméně důležitou) metu, a tvoří spíše pojítko pro vyprávění. Mimochodem Harrison Ford se mi v roli coache Dodgers neskutečně líbil. ()
Negře, Negře, Negře, Negře, Negře - tys to dokázal. Dokázal jsi, že se u rasistického snímku necítím špatně proto, že jsem bílý či přesněji lehce nazelenalý. Místo toho jsem se solidně bavil a ač mám plné zuby nadvlády černochů ve sprintech, neporazitelnosti žluťásků za ping-pongovým stolem či každoměsíčních vítězství indočechů nad sociálkami, tak mi není příjemná představa, že by Usain Bolt, Michael Jordan či Muhammad Ali pobíhali po plantážích místo rozdávání radosti publiku. Zkrátka mne již poněkolikáté Helgeland přesvědčil o tom, že umí z ohraného tématu udělat solidní podívanou a to je moc dobře. ()
Obstojný sportovní dokument, s pomalejší dějovou linkou, spíš než film mě zaujala doba a rasismus v té době, a že jeden negr dokázal přesvědčit a ovlivnit tolik bílých rasistů, že začali některé negry uznávat jako sobě rovné. A o 10 let později, teď myslím dobu ve snímku, už nikdo nebral v potaz jestli hraje bílej nebo černej, sport se stal zdrojem příjmů a bylo jedno jestli ten nebo ten. Každopádně jsem si to celkem užil a byl jsem zvědav, jak film dopadne. Pro mě bohužel žádné dramo nenastalo a tak pěkná 4ka. ()
"Jackie is definitely brunet." U životopisných snímků, pokud sami o jejich životech nemáte páru, težko hodnotit, do jaké míry jsou autentické. Tento se mi ale líbil a docela i pozdával, že si snad moc nevymýšlel. Rozhodně tu platí jako u většiny sportovních filmů, že si tu najde své i nesportovec, tady konkrétně dobře rozvinutou reakci okolí na černochy v 50. letech. Velmi "krásný" byl takový malý okamžik, kdy tam seděl v tribuně otec se synem a otec začal pořvávat, ať ten černoch vypadne z hřiště. Syn nevěděl, co se děje, ale viděl, že bučí všichni, tak se začal opičit po dospělých, protože si myslel, že je to správné. No a takhle je to vždycky se vším i celým tímto filmem.. Předsudky, škaredá to věc. Rasismus ještě horší. Každopádně herecké výkony na výbornou, nějaký ten humor pro mě tam byl taky, přikápli tam trošku romantiky, trošku rebelantství, starého H. Forda, mladého Ch. Bosemana a krásnou N. Beharie a máte z toho parádní snímek na 4*. "Come on, take a shower with me, Jackie. I didn't mean it..." ()
Lidi jsou svině, ať už černí, či bílí. Člověk je člověk a krev máme všichni stejnou. (až na Toncka, ten ji má železnou, aby jí mohl dávat do sběru.) V tomto filmu to zase skvěle vystihli a jsme svědky zrození černošské hvězdy, která to nebude mít na své cestě vůbec lehké, ale na konci stojí něco, za co stojí vydržet. Je to úcta. Výborný film se super obsazením, scénářem a příběhem. Skoro co 10 minut jsem měl husí kůži. Miluji sportovní dramata a tento zase potvrdil proč. ()
Galéria (53)
Fotka © Warner Bros. Pictures
Zaujímavosti (21)
- Domáci tým má vždy na dresu název teamu, protože diváci ví, v jakém jsou městě, zatímco hostující tým má na dresu s ohledem na diváky název města. Není proto možné, aby se v jednom zápase setkaly týmy, které mají názvy týmu na drese. Příkladem je utkání Brooklyn Dodgers a Philadephii Philies. (kubsov)
- Číslo 42, ktoré nosil Jackie Robinson (Chadwick Boseman), sa ako jediné v celom baseballe nepoužíva. (ludovit14)
- 15. dubna každý rok je v americké MLB tzv. "Jackie Robinson Day", kdy všichni hráči na hřišti mají na zádech právě číslo 42. Tradice byla zavedena v roce 2004. (MeanWhile)
Reklama