Obsahy(1)
Za slavným spisovatelem, držitelem Nobely ceny za literaturu, který žije osaměle na jednom z norských ostrovů, přichází novinář, aby s ním udělal rozhovor. Přijetí je to podivné. Plné agrese a nedůvěry. A přesto ti dva spolu vydrží v dlouhém rozhovoru. Hru plnou tajemství a jejich odkrývání napsal nejhranější francouzský dramatik současnosti Eric-Emmanuel Schmitt v roce 1995. Aby ji mohl napsat, odjel z Paříže do venkovského domu, kde žil o samotě jen se svým kocourem. Když hru dopsal, poslal ji Alainu Delonovi a ten se po 28 letech vrátil na jeviště, aby si mohl zahrát postavu stárnoucího spisovatele. Hra se v originále jmenuje Enigmatické variace podle skladby anglického skladatele Edwarda Elgara, která v příběhu taky hraje svou roli. Nejčastěji se po světě uvádí pod jednoduchým názvem Enigma (tajemství, záhada). V českém překladu tohoto slova řeckého původu ji pak v české premiéře v roce 2009 uvedlo Divadlo Na fidlovačce. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (6)
Na toto představení jsem se chtěla podívat především kvůli Otakaru Brouskovi, jehož osobnost a hlavně hlas je mi známý z dabingu, především ho mám spojený s Russelem Crowem. Je to však právě Tomáš Töpfer, kdo zde odehrává ten výraznější a silnější herecký part. Otakar je rovněž skvělý a společně rozehrávají na prostoru osmdesáti minut fenomenální slovní konfrontaci plnou zákoutí, tajemství, překvapení a skrytých pravd a bolestí. Zase jeden, tentokráte divadelní příběh, scénář a dialogy, ve kterých jsem se našla... A taky, kde jinde uvidíte Tomáše Töpfera hrát na klavír ústřední melodii z Matrixu a ještě ji poslouchat z desky?:) Netušila jsem, že se tato líbezná melodie nazývá "Enigmatické variace" a původně pochází někdy z počátku 20. století. "Málem jste mě trefil." - "A co z toho usuzujete, že střílím dobře, nebo špatně?" ()
Ráda chodím do divadla, ale když to nejde, potěší i záznam v TV. Co se mi zde obzváště líbilo bylo, že člověku vlastně na začátku ani nepřišlo, že nějaké informace chybí. A když už se nějaké info dozvěděl, bylo postupně odkrýváno (ani ne na začátku, ani ne na konci).. Hodně jsem se zasmála nad Töpferovým vysmíváním se lásce: "Lepší krátké bláznovství než dlouhá nuda." "Jak dlouho jste ženat? 12 let? To už není láska, to je lenost." - neříkám, že se s tímto ztotožňuji, ale perfektně to vystihuje charakter Töferovy postavy, slavného spisovatele. A herecké projevy Töpfera a Brouska? Za jedna:) ()
Ukrutně nádherná věc. Geniálně napsaná hra, ve které jak Tomáš Töpfer tak Otakar Brousek excelují, ať již v drsných polohách plných cvynizmu, anebo v téměř lyrických místech s převládajícími emocemi. Nemám-li je pochlebovat,není o čem psát. ()
divadlo v tv mám prostě ráda,a když hrají herci,.co jim to jde,tak obzvlášť..a tahle hra jich byla plná :-))))) super byl nečekaný konec... NAPÍŠU.... ()
Je to dar a skoro kouzlo, když dva herci udrží pozornost diváka po celých 80 minut. A že udrží o tom nepochybujte. Bravo si zaslouží oba PÁNI HERCI i neskutečně zábavně hořkobolný scénář Erica-Emmanuela Schmitta. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (1)
- Hra měla světovou premiéru v roce 1996 v Paříži. V roli Abela Znorka se představil Alain Delon, Erika Larsena hrál Francis Huster. (skudiblik)
Reklama