Môj kráľ

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)

Poklona a poděkování francouzským tvůrcům, takovouhle emocionální nálož jsem nečekala. Tuším, že jsem právě viděla jedno z nejlepších vztahových dramat. Výborně napsané, naprosto dokonale ztvárněné, smekám, klobouk dolů jak Emmanuelle, tak Vincentovi, oba byli úžasní, věrohodní a ve své lásce i následné destrukci fascinující, strhující a mě demolující. Prostě pecka. Zítra dám repete. (06.01.2019)

Tak tady to vidíte, láska je slepá. V případě Tony je nejen to, navíc i naivní, až na půdu důvěřivá a sebedestruktivní. Vincent Cassel je opravdu dáreček, nespolehlivý, párty king, záletník. Tony to skousává nerada, ale víceméně úspěšně. Tedy na běžné poměry, většina z nás by si (jemu) sbalila věci už jen díky té nezdravé vazbě na bývalou lásku, dobře, možná bychom vydržely do exekuce, a ty nejodolnější až do těch postelových překvápek (zlato, ahoj, co tady děláš? Cože? Ty se ptáš, kdo to vedle mě spí? No hele, nemám nejmenší tušení, v životě jsem tu ženskou neviděl... no ne vážně, kdo to může bejt?) Divnej, nezdravej, závislej vztah a teď, jak z toho ven? A dá se to? (11.10.2017)

Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-) (17.10.2016)

rozchody a příchody navíc s typicky francouzskou konverzačkou.Ve filmu není nic normální.Všichni mi případli pošetile vyšinutí.Zkrátka to jinak dopadnout ani nemohlo ,když se chce bohém usadit a nemá na to .Je to o zodpovědnosti a souznění.Cassel přehrával až hrůza.Nějak mu asi přerostlo přes hlavu sebevědomí.On tam je totiž jediná hvězda. (11.11.2016)