Katakomby

Vlasta Burian je skutečně Král komiků a v tomhle snímku to dokazuje mimo jiné tím, že je jeho postava skutečně správně cynická a vlastně i zlá, ale stejně tak je neodolatelná. Navíc každá další postava, která ve filmu je, mu skvěle nahrává na smeče, nejlépe pak Jaroslav Marvan a Theodor Pištěk, i když v jeho případě většinou stačí i mlčení. Vlasta Burian byl prostě neskutečný bavič. (08.01.2015)

Asi už jsem viděla dost Friče, protože i když jsem přesvědčená, že nikdo neupustil ze svých kvalit, tenhle film mě ne a ne oslovit. Náměty sice střídají lokality a postavy, ale v podstatě je to pořád to samé. Je samozřejmé, že u podoných snímků, nikdo nečeká šokující konec a čitelnost vývoje příběhu se tak trochu očekává, nicméně bych uvítala něco více nápaditějšího. Hvězdou celého snímku byl jednoznačně Vlasta Burian jako oficiál Borman-výborný scénář a ještě líp zahraný. (13.10.2012)

„A vod těch dob tady musej sedět 2 úředníci přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem přijít dolů zeptat, kolikátýho bylo loni touhle dobou.“ Začátek byl v pravdě parádní. Burian prakticky okamžitě začal hláškovat jak o závod, navíc vzápětí na scénu napochodoval parťák Marvan, který mu krásně nahazoval. Jenže poté, co „nahrávač“ prakticky zmizel z děje, na to byl Burian najednou úplně sám. Což o to, komik se činil a táhl na svých bedrech celý film, jenže pozvolná rostoucí protekce přestala být tak zábavná, co chvíli se někdo povyšoval, pak zase ne, potom najednou ano, až došlo téměř k rozmělnění humoru. Úsměv mi díky Burianovi ze rtů sice nezmizel (i díky fajn hudebním vložkám se zpívajícími úředníky), ale přece jen už jsem od Friče viděl (mnohem) zábavnější kousky, tenhle bude za slušné 4*. „Budeme jmenovat novýho tajemníka.“ - „Budeme jmenovat, budeme….koho vy budete jmenovat, vy Melichare.“ - „Baltazar, smím-li prosit.“ - „Ale, král jako král, vy mně spíš připomínáte (K)kašpara.“ (16.09.2018)

Válka pokračovala dál ve svém zběsilém vpádu do života obyčejných lidí a nebrala ohled na nikoho, dokonce ani na ty, kteří se jali příliš nevystrkovat hlavu a zůstávat v relativně bezpečném zázemí barrandovských ateliérů. Možná, že v těchto případech nešlo o nějaká velká hrdinství, ale doba byla natolik vyostřená, že skutečným odbojem se zdála být alespoň vytrvalá snaha o udržení filmové výroby v českých rukou, což se ostatně s velkým přispěním Miloše Havla dařilo zhruba do roku 1941. Ještě předtím ale usedl Václav Wasserman za psací stůl, aby připravil jeden ze svých vůbec posledních scénářů pro přátele z nejmilovanějších: Maca Friče a Vlastu Buriana. Poněkud sžíravá satira, v níž se na přetřes dostávají pletichy, přímluvy a protekční tahanice o vlivná úřednická místa, vehnala temperamentního Buriana do pomyslného sedla Pozemkového úřadu, v němž vládne jeho břitký smysl pro humor a především karetní umění. Vrchol, kterým je bezesporu ona obávaná subordinační partie se samotným prezidentem úřadu a v níž si prostořeký oficiál Borman nebere servítek, přichází sice trochu brzy, ale v každém ohledu se stává nezapomenutelným a divácky vděčným zážitkem. Defilé špičkových hereckých výkonů tu vedle fenomenálního Krále komiků zahajuje výtečný Marvan v roli ne právě obvyklé, následovaný oběma divami, Adinou Mandlovou i Natašou Gollovou, výborným Pištěkem, Šléglem, Šlemrovou a také Jindřichem Lázničkou v rozkošně podané figurce všetečného pucfleka Baltazara. Věhlasný a nejen filmovými hvězdami vyhledávaný modelový salon Hany Podolské se potom zcela nenápadně propůjčil k reklamní produkci svých nejnovějších toalet, s nimiž si okamžitě věděla rady především Adina Mandlová. Fričův sarkastický film, vybavený kromě jiného vtipnými a nestárnoucími popěvky v podání populárních Kocourkovských učitelů, se bez nejmenšího zaváhání řadí k tomu nejlepšímu, co bylo zrozeno v nevlídném údobí protektorátního temna. V době, která smích produkovala den ode dne méně. Jestlipak je vám známo, proč byla tady v katakombách noční služba zavedena? – Ale je mu známo, je mu známo! Já mu to vysvětlím sám, poněvadž vy byste mu to řekl moc sametově. Zkrátka panu řediteli se jednou zachtělo po úředních hodinách nějakýho spisu a žádnej tady nebyl, tak vod těch dob tady musej dva úředníci sedět přesčas, kdyby zas jednou pana ředitele napadlo se sem dolů přijít zeptat, kolikátýho bylo vloni touhle dobou. (04.10.2008)

"No tak se točte, stará korouhvičko, no. Hezky po větru." --- "Tak už jděte, ať se mně po vás nestejská... Vy sněhuláku!" --- "Má srdce." "Srdce?" "Á tak... to vy neznáte. " --- "Děkuji za důvěru a doufám, že důvěru ve mě kladenou nezklamete." --- Jo, tak tohle se mi konečně líbilo. Buriana poprvé vidím v roli, jehož postava není založená na tom, že se za někoho převléká. Konečně něco, co je ho hodno. Parádní komedie :) (10.09.2013)