Znáte je. Viděli jste jich desítky. Americké filmy o partě loserů, kterou vede přísný velitel skrz vojenský výcvik - za každý nařízený klik navíc se dočká nějakého podrazu od hlavních hrdinů, kteří nejsou tak špatní jak se zdá, jenom je ta vojna slušně řečeno štve. V pravý okamžik si ale uvědomí, že Amerika (v tomhle případě tedy Tchajwan ;) by bez nich nepřežila, takže se s velitelem spřátelí, se štěstím vyvedou nějakou úspěšnou misi a hurá je tu happyend... Forever Friends se drží téhle prosté dějové kostry jako klíště, když nám představí čtveřici vykutálených přátel, jenž spolu s celou jednotkou čelí buzeraci od nového, možná až příliš mladého kapitána. Ten má za úkol sestavit speciální jednotku jako součást bojových manévrů, které se konají v době čínsko-tchajwanské krize. Čína je na malou sousední zemičku patřičně nabroušená a tak se v Tchajwanu konají velká vojenská cvičení, která mají dokázat, že David se Goliáše nebojí. Nebo něco v tom smyslu.
Důležité je, že v narychlo sestavené jednotce jsou samí flákači a zašívkové, takže to kapitán se svými drsnými metodami oddělování zrna od plev nebude mít vůbec jednoduché, zvlášť když ho vojáci pomocí voodoo proklejí (díky několika nešťastným náhodám je to nakonec nečekaně účinné ;). Tyhle drobnosti ale nijak neodvádějí pozornost od hlavního průšvihu celého snímku. Už v prvních vteřinách, kdy nám jeden z vojáků voice-overem polopatě vysvětluje co a jak, je většině osazenstva před televizí jasný každý další metr celuloidu. Mladíci v čele s Takeshim Kaneshirem se zázračně napraví, stihnou si vyřešit i své pohnuté osudy (Kaneshiro se po letech vrátí k rodině) a víceméně omylem zvítězí v manévrech modrých proti červeným. No ale budiž, z téhle zbraně se už sice jednou střílelo, ale to neznamená, že by nemohla znovu zabíjet. Režisér Chu Yin-Ping bohužel láduje pouze slepé patrony.
Od člověka zodpovědného za Shaolin Popeye I a II (raději to nechtějte vidět, já viděl trailery a doteď se z toho třesu) zjevně nelze čekat zázraky, můžeme být vděční za jakoukoliv okatou vykrádačku (Yin-Ping se neomezuje jen na použití hollywoodských situací a klišé, bezostyšně krade i hudbu), protože kdykoliv Yin-Ping vymyslí něco sám od sebe, je to spíš k pláči. Je smutné pozorovat, jak nedokáže prodat divácky atraktivní situace (manévry jsou úplně zabité, je jim věnováno sotva pět minut), pere se s průměrným scénářem (dělá mu problémy i samotné provedení dialogů, viz scéna na železničním přejezdu, kdy se skupinka modrých doslova vykecá ze zajetí. Mělo by to být humorné, ale je to spíš útrpné) a ani na chviličku nedokáže vymáčknout z látky kýženou atmosféru, i když se někteří herci (Takeshi Kaneshiro, ale hlavně Nick Cheung) docela snaží.
Forever Friends byl odsouzen k neúspěchu už když ho někdo sepsal, ale převedením z papíru na celuloid se dá vykřesat z písmenek mnohem víc než by se mohlo zdát. Yin-Ping tímhle záchranářským darem nevládne, když se rozdávaly profese, nebyl zvolen doktorem, spíš hrobníkem. Pak se nelze divit jak tahle poloagitka, polokomedie dopadla. Takže do pozoru a čelem vzad, tady opravdu není nic k vidění! 30%
()
(menej)(viac)
四個不平凡的少年
Znáte je. Viděli jste jich desítky. Americké filmy o partě loserů, kterou vede přísný velitel skrz vojenský výcvik - za každý nařízený klik navíc se dočká nějakého podrazu od hlavních hrdinů, kteří nejsou tak špatní jak se zdá, jenom je ta vojna slušně řečeno štve. V pravý okamžik si ale uvědomí, že Amerika (v tomhle případě tedy Tchajwan ;) by bez nich nepřežila, takže se s velitelem spřátelí, se štěstím vyvedou nějakou úspěšnou misi a hurá je tu happyend... Forever Friends se drží téhle prosté dějové kostry jako klíště, když nám představí čtveřici vykutálených přátel, jenž spolu s celou jednotkou čelí buzeraci od nového, možná až příliš mladého kapitána. Ten má za úkol sestavit speciální jednotku jako součást bojových manévrů, které se konají v době čínsko-tchajwanské krize. Čína je na malou sousední zemičku patřičně nabroušená a tak se v Tchajwanu konají velká vojenská cvičení, která mají dokázat, že David se Goliáše nebojí. Nebo něco v tom smyslu. Důležité je, že v narychlo sestavené jednotce jsou samí flákači a zašívkové, takže to kapitán se svými drsnými metodami oddělování zrna od plev nebude mít vůbec jednoduché, zvlášť když ho vojáci pomocí voodoo proklejí (díky několika nešťastným náhodám je to nakonec nečekaně účinné ;). Tyhle drobnosti ale nijak neodvádějí pozornost od hlavního průšvihu celého snímku. Už v prvních vteřinách, kdy nám jeden z vojáků voice-overem polopatě vysvětluje co a jak, je většině osazenstva před televizí jasný každý další metr celuloidu. Mladíci v čele s Takeshim Kaneshirem se zázračně napraví, stihnou si vyřešit i své pohnuté osudy (Kaneshiro se po letech vrátí k rodině) a víceméně omylem zvítězí v manévrech modrých proti červeným. No ale budiž, z téhle zbraně se už sice jednou střílelo, ale to neznamená, že by nemohla znovu zabíjet. Režisér Chu Yin-Ping bohužel láduje pouze slepé patrony. Od člověka zodpovědného za Shaolin Popeye I a II (raději to nechtějte vidět, já viděl trailery a doteď se z toho třesu) zjevně nelze čekat zázraky, můžeme být vděční za jakoukoliv okatou vykrádačku (Yin-Ping se neomezuje jen na použití hollywoodských situací a klišé, bezostyšně krade i hudbu), protože kdykoliv Yin-Ping vymyslí něco sám od sebe, je to spíš k pláči. Je smutné pozorovat, jak nedokáže prodat divácky atraktivní situace (manévry jsou úplně zabité, je jim věnováno sotva pět minut), pere se s průměrným scénářem (dělá mu problémy i samotné provedení dialogů, viz scéna na železničním přejezdu, kdy se skupinka modrých doslova vykecá ze zajetí. Mělo by to být humorné, ale je to spíš útrpné) a ani na chviličku nedokáže vymáčknout z látky kýženou atmosféru, i když se někteří herci (Takeshi Kaneshiro, ale hlavně Nick Cheung) docela snaží. Forever Friends byl odsouzen k neúspěchu už když ho někdo sepsal, ale převedením z papíru na celuloid se dá vykřesat z písmenek mnohem víc než by se mohlo zdát. Yin-Ping tímhle záchranářským darem nevládne, když se rozdávaly profese, nebyl zvolen doktorem, spíš hrobníkem. Pak se nelze divit jak tahle poloagitka, polokomedie dopadla. Takže do pozoru a čelem vzad, tady opravdu není nic k vidění! 30% () (menej) (viac)