Lilyhammer

Seriálu Lilyhammer se podařilo vytvořit něco jedinečného. Steven Van Zandt válí a i když to není vyloženě kladná postava, fandíte mu ve zaťatými pěstmi. Není to čisté drama, kriminálka ani komedie, od každého se tam najde trošku. Je protkaný norskými prvky a překrásnými zasněženými scenériemi a rustikální hudbou, ale také italsko-americkými mafiánskými hláškami. Ostatní postavy také nezůstávají pozadu, možná v prvních pár dílech kraluje hlavně "Frank", ale pak se ukážou i ostatní. Troufám si tvrdit, že u tohoto seriálu si každý přijde na své a nemůže se nelíbit. (26.11.2013)

Steven Van Zandt se pro roli mafiána ze starý školy narodil a pokračuje zde ve svém ikonickém výkonu z The Sopranos. Jeho řeč těla, mluva a celá prezentace je naprosto geniální. Námět seriálu a srovnávání norských reálií se světem vysloužilýho gangstera z NY byl vážně skvělý nápad, ale asi se z toho opravdu dalo vytěžit i více. Co seriálu ubírá nejvíce, je určité nalinkování a jasná předvídatelnost příběhu, kde chybí nějaký větší moment překvapení. Napříč tomu je to ale příjemná a netradiční gangsterka, při který jsem se mnohokrát zasmál a bavil. Fanoušky The Sopranos potěší několik skvělých narážek a parodií a hlavně účast některých jmen, které se v kultovním seriále vyskytly. Třešinkou na dortu je cameo Bruce Springsteena, v jehož E Street Bandu Steven Van Zandt působí jako kytarista téměř od počátku. Při 3. sérii jsem utrpěl totální lingvistický zážitek, když jsem díly této série nuceně sledoval v norštině/angličtině, se slovenskými titulky a ruským audiodabingem. (04.09.2019)

Jednoduchý, geniální nápad natočit seriál v norsko-americké koprodukci, kde vlastně od začátku všechno šlape. Věčně zamračený hlavní hrdina, který si za svůj úkryt zvolí město, které by asi čekal málokdo. Když k tomu připočtu "hvězdné", místní osazenstvo a spoustu humorných situací, u kterých se zasmějete a není Vám vůbec trapno, je má spokojenost po první sérii veliká a skoro maximální. Tu pomyslnou půlku si nechám do další, navzdory nějakým klevetám, co jsem někde zaslechl. Viď, SNAREDE! Druhá série- kdyby se to celé drželo pouze anglické stopy, tak bych asi dnes pětkoval, bohužel seriál ztrácí ve druhé půli dech a přes některé výborné momenty to Steven nezachrání ani s tím věčně držkatým ksichtem. Takže čtyři plus a jdeme na třetí sérii. Nejoblíbenější postava? Torgeir, Torgeir a zase Torgeir! Třetí série- pořád hodně dobrý, ale přece jen a to hlavně na konci scénář vaří hodně z vody, což je bohužel dost vidět. Ale i tak patří tenhle seriál k tomu nejzajímavějšímu a nejvtipnějšímu počinu, co jsem kdy viděl. A že toho nebylo málo. (10.10.2016)

Solidní crossover mezi skandinávským brit-comem a americkou Rodinou Sopránů. Bavil jsem se hned od prvního dílu, kterak Johnny přijel do Norska. Ty jeho kulturní šoky neměly chybu. Evropan si řekne - co jako čekal - ale on, jakožto ryzí Američan s ryzími americkými myšlenkovými pochody, dělá to, co umí nejlépe. Pomalu a jistě si podrobuje noční život v malém norském městečku Lillehammer. Šoupe hlášky jednu za druhou a kdyby jednou neurazil i Českou republiku a Prahu, možná bych mu zbytek i odpustil. Škoda, že druhou sérií se jeho mafiánská moc začíná trošku drolit a hodně věcí za něj dělají gorily, které ho hlídají. To už se mi trošku líbit přestalo. Začalo to přecházet přes hranici hravé a vtipné absurdity do klasické mafiánky, která tady úplně nesedí. Ve třetí sérii to tvůrcům došlo a tak od toho zase upustili, což bylo jednoznačně fajn. Nicméně nosnou kostru už od první série neudrželi a tak je díl za dílem spíš série událostí, u kterých jsem se bavil, jako kdybych sledoval například Black Books nebo IT Crowds. Jen s tím rozdílem, že zde je to příběhem bližší spíše k Podfu(c)ku nebo Sbal prachy a vypadni. Prostě to, co může, se standardně posere...Naštěstí má kolem sebe Johnny partičku naprosto perfektních trolů, potažmo Norů, kde každý prezentuje nějaký stereotyp, a tak je tímto směrem o zábavu postaráno od začátku do konce. A to i přesto, že Johnny samotný od druhé série začne trošku nudit. Navíc i nepřátelé tu jsou, co herec, to osobnost. Nejvíc jsem si užil fanouška Millwallu - Paula Kaye. Jako celek ale musím říct, že Lilyhammer je jednoduše skvělý seriál. Nevím, jestli jsem z Norska zažil něco vtipnějšího. (17.11.2020)

Koncept s ohromným potenciálem, ale bohužel výsledek někde na půl cesty. Premisa o ostříleném newyorském mafiánovi,. který se v rámci programu na ochranu svědků nechá přesídlit do norského zapadákova Lillehammer se odvíjí v očekávatelných hrátkách se schématy mafiánských filmů, které staví na tom, že důvěrně známé situace se odehrávají v upjatém i úsměvně přízemním prostředí ospalého severského maloměsta. Jenže veškeré dění je naprosto předvídatelné, ale tvůrci ho zcela kontraproduktivně natahují, takže očekávané pointy přicházejí až ve chvíli, kdy už jsou jakékoli napětí a tah scény dávno pryč. "Lilyhammer" prostě měl vzniknout v klasickém sitcomovém formátu půlhodinovek, ale namísto toho je dění každého dílu natahováno o zcela zbytečných patnáct minut déle. Nením, zda bylo potřeba, aby diváci vedle směšnosti a nosné kontrastnosti postav vůči prostředí museli také pocítit, že v Lillehammeru prostě chcíp pes. (31.03.2012)