Lilyhammer

Solidní crossover mezi skandinávským brit-comem a americkou Rodinou Sopránů. Bavil jsem se hned od prvního dílu, kterak Johnny přijel do Norska. Ty jeho kulturní šoky neměly chybu. Evropan si řekne - co jako čekal - ale on, jakožto ryzí Američan s ryzími americkými myšlenkovými pochody, dělá to, co umí nejlépe. Pomalu a jistě si podrobuje noční život v malém norském městečku Lillehammer. Šoupe hlášky jednu za druhou a kdyby jednou neurazil i Českou republiku a Prahu, možná bych mu zbytek i odpustil. Škoda, že druhou sérií se jeho mafiánská moc začíná trošku drolit a hodně věcí za něj dělají gorily, které ho hlídají. To už se mi trošku líbit přestalo. Začalo to přecházet přes hranici hravé a vtipné absurdity do klasické mafiánky, která tady úplně nesedí. Ve třetí sérii to tvůrcům došlo a tak od toho zase upustili, což bylo jednoznačně fajn. Nicméně nosnou kostru už od první série neudrželi a tak je díl za dílem spíš série událostí, u kterých jsem se bavil, jako kdybych sledoval například Black Books nebo IT Crowds. Jen s tím rozdílem, že zde je to příběhem bližší spíše k Podfu(c)ku nebo Sbal prachy a vypadni. Prostě to, co může, se standardně posere...Naštěstí má kolem sebe Johnny partičku naprosto perfektních trolů, potažmo Norů, kde každý prezentuje nějaký stereotyp, a tak je tímto směrem o zábavu postaráno od začátku do konce. A to i přesto, že Johnny samotný od druhé série začne trošku nudit. Navíc i nepřátelé tu jsou, co herec, to osobnost. Nejvíc jsem si užil fanouška Millwallu - Paula Kaye. Jako celek ale musím říct, že Lilyhammer je jednoduše skvělý seriál. Nevím, jestli jsem z Norska zažil něco vtipnějšího. (17.11.2020)

Steven Van Zandt se pro tuhle roli narodil, ty ksichty co pořád dělá, držení těla, pohyby - výborný. A za zmínku stojí i některé místní postavičky, samozřejmě Torgeir, kterýho si člověk chtěnechtě zamiluje, Arne, kterej řekne v průměru tak 3 slova na epizodu a hlavně Jan - knírek, prasečí očka a ujeťáckej smích. Celkem nápaditá, vtipná, veskrze příjemná záležitost. (15.06.2016)

Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další. (07.11.2015)

Jednoduchý, geniální nápad natočit seriál v norsko-americké koprodukci, kde vlastně od začátku všechno šlape. Věčně zamračený hlavní hrdina, který si za svůj úkryt zvolí město, které by asi čekal málokdo. Když k tomu připočtu "hvězdné", místní osazenstvo a spoustu humorných situací, u kterých se zasmějete a není Vám vůbec trapno, je má spokojenost po první sérii veliká a skoro maximální. Tu pomyslnou půlku si nechám do další, navzdory nějakým klevetám, co jsem někde zaslechl. Viď, SNAREDE! Druhá série- kdyby se to celé drželo pouze anglické stopy, tak bych asi dnes pětkoval, bohužel seriál ztrácí ve druhé půli dech a přes některé výborné momenty to Steven nezachrání ani s tím věčně držkatým ksichtem. Takže čtyři plus a jdeme na třetí sérii. Nejoblíbenější postava? Torgeir, Torgeir a zase Torgeir! Třetí série- pořád hodně dobrý, ale přece jen a to hlavně na konci scénář vaří hodně z vody, což je bohužel dost vidět. Ale i tak patří tenhle seriál k tomu nejzajímavějšímu a nejvtipnějšímu počinu, co jsem kdy viděl. A že toho nebylo málo. (10.10.2016)

Seriálu Lilyhammer se podařilo vytvořit něco jedinečného. Steven Van Zandt válí a i když to není vyloženě kladná postava, fandíte mu ve zaťatými pěstmi. Není to čisté drama, kriminálka ani komedie, od každého se tam najde trošku. Je protkaný norskými prvky a překrásnými zasněženými scenériemi a rustikální hudbou, ale také italsko-americkými mafiánskými hláškami. Ostatní postavy také nezůstávají pozadu, možná v prvních pár dílech kraluje hlavně "Frank", ale pak se ukážou i ostatní. Troufám si tvrdit, že u tohoto seriálu si každý přijde na své a nemůže se nelíbit. (26.11.2013)