Obsahy(2)
Sibír, neskorá jeseň. V opustenej dedine uprostred tajgy žije starý muž menom Ivan so svojím 7-ročným vnukom Ljošom. Svorka divých psov žerie v okolí všetko, čo sa pohne. Jeden z týchto psov je Ljošov najlepší priateľ. Psov niekedy nakŕmii ch príbuzný strýko Jurij.
Jedného dňa po ceste naspäť z Ivanovej dediny napadne Juriho svorka psov a zraneniam podľahne. Ivan a Ljoša zostanú bez zásob. Akonáhle Ljoša zistí, že Ivan strieľal aj na jeho psa, utečie z domu. Ivan ho nájde vo vyschnutej studni, ale nepodarí sa mu ho vytiahnuť. Ivan sa vydáva na cestu tajgou a hľadá pomoc. Teraz budú psy loviť jeho...
(nessbeal)
Recenzie (39)
Krásný film. Sibiř, zima, osamělá usedlost, ve které žije starý děda s vnukem. Do nejbližší vesnice jsou hodiny cesty lesem plným zdivočelých psů. Navíc se kolem potloukají a rabují propuštění vězni. Chlapec má jediného kamaráda, divokého psa a ten s ním, jak bývá zvykem, zůstane až do konce. Nebo ten konec nebude špatný? Nechte se překvapit a kochejte se tímto drsným filmem, jaký dokáží natočit jen Rusové. ()
Malá dedinka s romantickým názvom "Monamour" (snáď po šľachtických vyhnancoch z čias cárskeho Ruska). Surová krásna krajina, Drevené rozpadajúce sa chatrče, zdivočelé psy a zdivočelí ľudia. Na obzore pozostatok veľkého socializmu kovový pomník kosák a kladivo odkiaľ priam symbolicky vyráža tlupa psov na bezbranného starca. V podzemí bunkre a zhrdzavené nosiče rakiet so "zabudnutou vojenskou posádkou " Všade "russkyj čelavék" s vodkou, neodmysliteľnou zimou a sivou studenou bezútešnosťou. To všetko dokresľuje zvláštna tlmivá krásna hudba. Nádherný filmový naturalizmus a príbeh, ktorý sa naozaj oplatí pozrieť. K filmu sa ešte určite vrátim, už aj kvôli skvelému Zajčenkovi a Kozakovi. ()
Film, co vnitřně očistí od civilizačních náplav, kruťárna s přechody v panenskou nádheru, drásavá hudba, co rezonuje v hrudním koši... Ruská duše je veliká, pojme tolik smutku, že k jeho zapomnění spotřeba vodky ještě vázne... Ač se nechávám ráda nemile překvapit, tentokrát ve mně všechno žadonilo o happy end... Jo a Nikolaj Kozak je těžký frajer! ()
Syrové, smutné, studené, jako tajga, do které přichází zima a vkrádá se do polorozpadlých vesnic, kolem kterých krouží smečka hladových, divokých psů, kteří klidně uloví člověka. A ve zchátralé osadě čeká malý Ljoša se svým silně věřícím dědečkem na svého otce, co slouží kdesi v armádě. Všem brblalům doporučuji jedno, pokud chcete zažít život, ve kterém uvidíte, zač je toho loket, odstěhujte se na Sibiř. Skvělá kamera i herecké výkony, velmi mě krom jiného zaujala dobře ztvárněná postava armádního kapitána Kozakovem. ()
Brrr, tohle byl tak sugestivní a depresivní zážitek, že jsem měla po chvíli chuť jít si koupit taky vodku, abych mezi ně trochu zapadla, či zapila hrůzné žití (spíš přežívání) v těch sibiřských podmínkách a nebo bych utekla do tajgy, kde se toulají vězni a bylo by mně to asi úplně jedno. I tohle řešení tam padlo. Děda Ivan vydržel opravdu hodně a jestli to tam ten malý Ljoška a ostatní s podobným osudem přežijí, tak si jdu koupit Ikonu. Vynikající kamera to už jen dokonale podtrhla a já to můžu jen doporučit. ()
Galéria (50)
Fotka © Tundra Film
Reklama