Sama v čase normálnosti

Scénář Lucie Konášové nezklamal. Zachycuje normalizaci zase trochu jinak. Charaktery postav jsou dobře vykresleny, navíc se opírají o přesvědčivé herectví. Překvapivě zareaguje postava Davida Prachaře po povýšení. Prolínání osobní a profesní roviny na pozadí politiky působí nenásilně, uvěřitelně. Dobová kulisa je na televizní film výborná (státní hymna na závěr vysílání, diskotéka s Kaťušou...), ale v závěru působili až moc aranžovaně pankáč v jednom pokoji a z televize křepčící Michal David v druhém pokoji. (08.01.2012)

Výjimečně okouzlující Boudová, která, jako by se v roli svůdnice ve středním věku cítila rybou ve vodě. Naprosto vynikající hudba podrhuji emoční zážitek a společně se zajímavým námětem umocňují místy hluboké dojmy. Celé to ale kazí několik vedlejších rolí, jejichž obsazení není zrovna na jedničku...v neposlední řadě jsem čekal i místy lepší scénář, který mohl být díky probíranému tématu rozhodně dotaženější. (09.01.2012)

Se špatným scénářem se dobrý film udělat nedá. Motivace postav tady funguje leda jako deus ex machina. Jejich jednání je tak nelogické, že se mění podle toho, jak zrovna scénáristka potřebovala postavit určitou scénu a pak mžikem v další scéně se už zas chovají naprosto jinak. Postavy navíc půsbí značně nepříjemně, až hystericky - to hlavně ženské. Vrchol je rodinný soud, závodní schůze a postava matky. ____ Nemůžu si pomoct, ale kdyby stranické schůze v sedmdesátých letech řešily, že ta a ta sestřička souloží s tím a tím doktorem a co z toho plyne (že by musela opustit pozici vrchní sestry? Ani omylem! I dneska by ji tím spíš získala, natož tehdy), tak by tím zabily tolik času, že by se pacienti museli obrátit pro pomoc k babám kořenářkám a zaříkávačům. /8. 1. 12./ (08.01.2012)

Myslel jsem si, že film tak nějak s nadhledem ukáže něco z časů normalizace, a dočkal jsem se dost podivnýho vztahovýho filmu, ve kterym se snad všechny postavy chovaj poněkud divně a navíc každou chvíli některá z nich předvede nějakej těžko uvěřitelnej fatální obrat o 180°. Všechno to retro oblečení, retro účesy, retro nábytek a různý záležitosti jako charta 77, pořady v televizi se soudružkou Pelikánovou, nebo různý narážky na to, že bylo strašně těžký sehnat punčochy, filé a hajzlpapír, jsou tam jenom tak na okrasu. (17.09.2012)

Doufám, že tuhle dobu už nebude muset nikdo z nás nikdy zažívat a že jsme se z toho všichni dostatečně poučili. Hana Ševčíková byla výborná. Zahrála takovou bezcharakterní a bezpáteřní mrchu, která se hned tak nevidí. Při jejím slizkém úsměvu se mi začala otvírat kudla v kapse. Klidně se vsadím, že by po revoluci tahle osoba převlékla kabát a dělala, že je ta nejčistčí bytost na světě a že vlastně ona za nic nemohla, že ji jenom semlela doba. Marty máma taky stála za to. Když se to vezme kolem a kolem, tak tady byli všichni pokřivení dobou a proto bylo jejich chování a konání přesně takové, takže název filmu je naprosto přesný a vystihující. (09.01.2012)