Barbora Hlavsová

Po určitém bezradném období přišla firma Nationalfilm se silnou filmovou předlohou. Bankovní úředník a talentovaný spisovatel Jaroslav Havlíček (1896 - 1943) ve svých prózách dokázal velmi silně zobrazovat rozmanité lidské povahy a konflikty, vyvěrající z široké palety lidských osudů. Povídka Skleněný vrch nadchla všechny zúčastněné, kteří připravovali její filmovou adaptaci. Karel Steklý jako scénárista překonal sám sebe a předložil jednu ze svých nejzdařilejších prací. Opravdové drama s hlubokým morálním posláním, podněcujícím k odvaze žít a vyrovnávat se s těžkostmi i zoufalstvím. Tedy dílo nanejvýš potřebné a očekávané. Svůj jubilejní padesátý zvukový film nazval Frič Barbora Hlavsová. Chtěl zvýraznit osud silné ženy, matky, která se rozhodne postavit strašlivé osudové ráně a očistit rodinné jméno od synova závažného společenského provinění. Martin Frič tehdy kolem sebe soustředil pracovní tým, složený z těch nejlepších, včetně hudebních skladatelů Jaroslava Křičky a Miloše Smatka, kteří se rozhodli učinit nejsilnějším hudebním motivem filmu variace na Dvořákovu píseň Když mne stará matka. Jako hlavního kameramana angažoval Frič kouzelníka s oblaky Karla Degla a snímání interiérů postavených v radlických ateliérech svěřil zkušenému Jaroslavu Blažkovi. Velkou hereckou příležitost snímek nabízel především Terezii Brzkové, která v roli staré Hlavsové vytvořila jednu ze svých největších filmových rolí, následována Jiřinou Štěpničkovou, Františkem Smolíkem, vynikajícím Rudolfem Hrušínským a Jindřichem Plachtou. Cílevědomě připravený film měl potom skrytý apelativní význam, který jako by říkal: Buďte silní a odvážní přes všechny nepřízně osudu. (04.10.2008)

Upraveno v červnu 2020. Film Barbora Hlavsová je morálním opusem úzkostného niterného rozkolu. Martin Frič vytěžil z literární předlohy Jaroslava Havlíčka nejen maloměšťácké snobství se sklony k pokrytectví, častokrát přehnané nároky a očekávání v rámci rodiny i celé společnosti, nebo zásadní životní rozpor mezi ochotou a vlastním skutkem sebeobětování. Vzhledem k tehdejší době se Barbora Hlavsová stala také morálním povzbuzením lidem v zajetí protektorátního marastu. Barbora Hlavsová je působivým filmem, poezie vzkvétá v dynamické souhře dramatických obrazců, objevuje se ve vlysu plastických výjevů niterné rozpolcenosti, v reflexní rezonanci na maloměšťácké poklesky i mezi Dvořákovými hudebními notami. Tradiční lpění na stavu společenské vážnosti a bezúhonnosti se dostává do křížku se smyslem pro zodpovědnost, přesto je nakonec zachována naděje v podobě zdravého jádra mládí. Ústředním bodem filmu je Barbora Hlavsová (velmi pozoruhodná Terezie Brzková), laskavá vesnická tkadlena. Je poctivá, odolná a obětující se za hříchy svého chybujícího potomka. Nestěžuje si na možná příkoří, vyplňuje svůj ušlechtilý osud. Hlavní mužskou postavou je Bořík (velmi zajímavý Rudolf Hrušínský), Barbořin vnuk. Je žíznivý naplněním svého nitra hudebním talentem, jen ten nejasně svíravý pocit širší zodpovědnosti ho dohání k zásadnímu dilematu. Významnou postavou je Klára Hlavsová (zajímavá Jiřina Štěpničková), Boříkova matka a Barbořina snacha. Je sice vyděšena z neblahé reakce okolí, má snahu, ale život v bídě a dřině duševně vyčerpává neznalé situace. Důležitou postavou je Vojtěch Hlavsa (velmi dobrý František Smolík), Barbořin syn, Klářin muž a Boříkův otec. Ředitel záložny a jeho hřích proti počestnosti je rozbuškou, před kterou se ve strachu z následků zbaběle utíká. Z dalších rolí: dobrotivý rodinný přítel, penzista a revizor záložny Žanta (Jindřich Plachta), čestný a k lidem důvěřivý starosta Prouza (Jaroslav Průcha), Barbořin švagr a poctivý protestanský řezbář Lukáš Hlavsa (Karel Dostal), jeho zářivá, bezelstně upřímná a laskavá vnučka na prahu dospívání Eliška (Eliška Kuchařová), jeden z nejdivějších členů městského předsednictva a místní holič Kvěch (Vladimír Řepa), jeho dcera s náklonností k Boříkovi Vlasta (Stella Májová), obchodně spolehlivý klenotník a člen městského předsednictva Bartyzal (František Filipovský), Klářino spásné vysvobození z nouze Kaliba (Vilém Pfeiffer), či z Hlavsových finančních patálií zoufalá služka Rézinka (Ella Nollová). Film Barbora Hlavsová je působivě poetickým a psychologickým náhledem na maloměšťácké soužití. Laskavost trpí na důvěřivost, přesto morálka zůstává základním kamenem naděje budoucnosti. Silný filmový prožitek! (08.05.2012)

Psychologické drama rodiny Hlavsových je strhující, konflikt svědomí ze zpronevěry velké částky peněz dožene Vojtěcha Hlavsu k sebevraždě a tím se jeho žena i syn ocitají v neudržitelné situaci. Barbora Hlavsová převezme tíhu zodpovědnosti Vojtěchových činů na svá bedra, je ochotna i schopna pro svou rodinu udělat cokoliv. Dobrá pověst, poctivost a čest jsou pro ni zásadní. Věří, že společně se snachou a vnukem situaci zvládnou a dluhy postupně splatí. Výborně natočené, skvěle napsané i zahrané (za všechny Terezie Brzková, Jindřich Plachta, Jiřina Štěpničková, Rudolf Hrušínský), úchvatná hudba (zejména Antonín Dvořák), silný příběh, stále platný. (10.02.2019)

Vskutku výborný protektorátní film a ještě skvělejší Terezie Brzková v hlavní roli jako plátenice Barbora Hlavsová. Po Kouzelném domu a po Babičce opět další veliká herecká příležitost pro tuto malou-velkou plzeňskou českou herečku, a role opět hlavní, a bez pochyby její největší a nejzávažnější. Myslím si že se jedná o jeden z nejpůsobivějších a nejsmutnějších opravdu vážných filmu od Mace Friče. Film byl zcela jistě napsán a natočen podle dobré předlohy, což byl základ, v tomto případě Hrdličkovu povídku "Skleněný vrch". Scénář napsal později zkušený filmový rutinér Karel Steklý (otec Švejka s Rudolfem Hrušinským v hl. roli), který psal filmové scénáře (vlastně si jimi přividělával) už někdy od roku 33', co více si tedy přát. Film má skvělou režii a opravdu krásnou Deglovu kameru. Abych to tedy nějak uzavřel, film se mi líbil ocenil jsem vynikající výkony zejména u již zmíněné Terezie Brzkové ale i mladého Rudolfa Hrušinského, ale i ostatní nebyli špatní, zejména pak tradičně dobrý Jindřich Plachta jako penzista Žanta, který by se tu opět rozdal:-) Velmi emotivní film s jakýmsi jinotajným poselstvím, plný mravních základ, o nezdolnosti, sebeodříkávání jednoho obyčejného člověka. Nesmírně dojemný a poutavý film téměř až k slzám, a navíc stále aktuální a pravdivý a to i více jak po šedesáti letech. Vřele doporučuji, opravdu brilantní podívaná. (11.11.2006)

Co asi dělají maminky našich tunelářů a zlodějů krytých "imunitou", kteří nemají ani tolik cti, aby se zastřelili. Terezie Brzková jakožto čestná matka čestného defraudanta bere po jeho sebevraždě odpovědnost na sebe. Očistit jméno, které v době vzniku filmu ještě něco znamenalo, nebylo lehké. Asi proto tento krásný film ČT vůbec nevysílá. Byl by pro dnešní politiky jako pěstí do oka a lidé by si uvědomili, že vina není jen věcí soudu. (23.02.2014)