Na hrane zajtrajška

Milé děti, posaďte se do křesilek a podívejte se, co vznikne, když Večerníček volně do luftu pohází stránky scénářů k Hvězdné pěchotě, Na Hromnice o den více, Enderově hře, Počátku, Lásky čase, Zakletém v čase a Legendy shrabe je na hromadu, vytáhne nahodile asi tak 200 z nich a natočí film. Faktem je, že přes nedovysvětlení a záseky v existujícím vysvětlení časových skoků je to zábavná jízda plná létajících lidí (a jejich kusů), hnusných zápalných zřejmě pavouků a Toma v další nemožné misi. A pak vyčůrat, pomodlit a spát. Dobrou noc! (25.06.2023)

Po Lososech a Looperovi jsem definitivně zamilován do Emily Blunt. To vám je taková ženská do nepohody... trochu jako Vasquezová:) No, ale o tom Edge Of Tomorrow není, takže tím na toto téma končím. A začnu jinak - rozhodně běžte do kina, dokud to jde, protože tohle je přesně ten film, který si velké plátno a dobrý zvuk rozhodně zaslouží. Japonská předloha se nějakým záhadným způsobem transformovala do filmu, u kterého je to sice naprosto vedlejší, ale ve kterém jsou snad nejlepší scény mecha boje, jaké byly kdy v hraném snímku k vidění. Ačkoliv jsou to jenom exoskeletony jako v Elysiu, takže to není úplně mecha, ale to nemění nic na tom, že ty power slidy byly dokonalé;) Škoda, že v poslední třetině to začne trochu drhnout, protože první dvě jsou napěchované výbornou akcí, výbornými konverzacemi, HUMOREM, a docela to i dává smysl. Pak se z toho stane Matrix Revolutions a na úplném konci to popře samo sebe, ehm... I tak to ale bez problémů vydá na spokojených 80%. Taky proto, že jsem si tuhle invazi do Normandie užíval shodou okolností šestého června;) (20.06.2014)

Poslední týden jsem kolem tohoto počinu váhavě kroužil jak moucha kolem hovna a nakonec mě oslavné blahozpěvy místních guru přesvědčily a donutily si stáhnout ruský kinorip. Alexei však evidentně neměl dobrý den, protože mu zavřeli oblíbený kiosk s vodkou v akci, čili chopil kameru do rukou nemotorného, léty ethanolem dopovaného obráběče kovů a výsledek taky tak vypadal. Objektiv byl většinu času zabořen v pomočeném klíně a hlas sexy starce s perfektně tvarovanou bradavicí na tváři šel slyšet pouze z dáli. Nakonec jsem se tedy překonal, odpustil si deset galonů ovocného vína Zámecká paní a zaplatil si za lístek v kině. Upřímně, zase tak fanaticky extrémně nadšen jsem z toho nebyl. Zasmál jsem se asi osmnáctkrát, z toho patnáctkrát jen proto, že tomu pánovi přede mnou se legračně leskla pleš. Pořádnou dávku humoru by v tom nenašel ani pošťák Ondra a vizuální efekty nejsou nic, co byste dneska neviděli v každé druhé reklamě na zubní pastu. Přesto to jako celek klapalo poměrně ladně a to bez hluchých míst, čili jsem musel ty čtyři piva, co jsem nemoudře zkonzumoval před projekcí, držet křečovitě v močáku po celou dobu stopáže. Tu pátou hvězdu dávám jen z úcty ke sračkám, kterým jsem bez ostychu napálil za čtyři. (09.06.2014)

Všiml jsem si, že téměř každý komentátor dokázal napsat, který hromnicový snímek tento film připomíná. K tomu výčtu není už co dodávat, ano, skutečně to chvílemi připomínalo jiná díla zabývající se časovými lapsy. Svůj komentář chci proto směrovat jinam. Nebude třeskutě vtipný, protože se obejde bez neologismů, dvojsyslů a zkomolin. Byl jsem totiž na návštěvě u tesilkového dua kamilfilalogů Šáhhněda & Blbmana a na jejich růžovém divanu se přiučil úplně novému a zcela interesantnímu modelu psaní, totiž takovému, by všichni viděli, jak chytrý vlastně jsem.                               Korelace post hoc ergo propter hoc v idola theatri se snaží, a priory kreatora, o klasickou énonci Cruisově (zde major Cage) ekdemomanii v analepsi či spíše retrospekci časové inverze, doložit o vágní prvek (zde epizitismus, ale pouze par excellance) afiliantního stylu sociálního chování v teritoriálně neomezeném ozbrojeném konfliktu, který disolvuje v astrální traveling na bázi biokomunikace. Cageův amor caucus k Olověné mrše (Emilly Blunt) je pak precipitor tychistického (a kurevsky dramatického) fetakomu právě díky jeho clairvoyanci. Asertivně integruje do apotropaismické tendence extraterestriála alias alien Mimik, jejich inimia, a dokazuje, že scientia non habet hostem nisi ignorante, tedy pro zasvěcené: erudie nemá aluzi obskuranta, než ignorace. Finiš coronat opus a my víme, že kantna, či v rámci persifláže „refuse“, zítřka, je konceptuální audiovizuální engobou, kterou chceme vidět ještě jednou, protože to má Toma a ten Tom má zase koule. (13.09.2014)

Vzhledem k pointě je logické, že se Tomovi stále vrací čas, který prožil do jednoho konkrétního dne a hodiny, ale mě to hrozně moc nudilooo. Toho opakování a vracení se bylo na můj vkus fakt příliš. Sci-fi složka fajn, ale přebila to všechno nuda z té jeho neustále se opakující časové smyčky dokud se neposunul v ději dál a dál až na samý konec. Přece jenom ale na mě ten zbytek toho zajímavého a akčního zapůsobil natolik, že budu v hodnocení velkorysá. 3,5* (11.08.2014)