V dome

Povedené francouzské drama o učiteli francouzského jazyka, kterému se do jeho průměrného světa dostane kluk z evidentně rozvráceného rodinného prostředí, který umí zatraceně poutavě psát. A to i přesto, že mu je teprve 14 let. Jenže děj se pak začne rozvíjet jinak, než by běžný divák tušil a tak se na scéně začne dít řada zajímavých scén, se kterými divák třeba nebude vždy úplně souhlasit, ale i přesto ho udrží v zájmu až do samotného konce. V rámci klasického lidského příběhu a setkání dvou různých lidí tu pak vstupuje filmové finále, které je naopak nesmírně zajímavé, až snové. A osobně mě nad filmem donutilo v nadcházejících večerních chvil přemýšlet. A tak to mám rád. (25.01.2024)

Jen tak na úvod se musím prostě vyjádřit k uniformám. To by ani jinak nešlo. Opravdu osobně nechápu to stanovisko k zavádění uniforem. To, že všichni budou oblečeni stejně, vůbec nijak neovlivní jak se budou žáci vnímat navzájem. Ti z nižší vrstvy budou pořád uzemňováni těmi z vyšší. Naopak ti z nižší kromě svého oblečení musí ještě utratit prachy navíc za uniformu a ti z vyšší, si ji stejně můžou doplnit drahými doplňky. Naopak si myslím, že se tím utlačuje utváření osobnosti a vlastního stylu, nikoliv, že se tím naučí nějaké disciplíně a solidárnosti. Jinak hned na začátku vás chytne ta heroická hudba, jako stvořené pro nějaký postapokalyptický kraťásek. Naprosto skvěle se stupňujicí drama, kdy opravdu nevíte, jak to dopadne. Nevíte, co je pravda a co už je fikce či jeho bujná fantazie. To všudypřítomné sexuální napětí je také uchvacující a podněcuje řadu myšlenek. Bylo to čím dál tím zajímavější, třeba když už se v rámci příběhu objevil i Germais v jejich domě při jejich rozhovoru jako posluchač a kritik Clauda. Ta hudba byla prostě perfektní (ano napíšu o ní ještě jednou), taková ta, co vám nahání husí kůži, jakože teď se něco stane. A jako poslední musím zmínit, jak mě uchvacoval ten typický pohled a celkový výraz Clauda. Nevím, jak bych ho popsala, nemůžu pro něj najít to správné slovo. Takový ten hajzlíkovský, mazaný, záškodnický, vysmívající se, vypočítavý, takový ten, jakože vím, co teď chci a taky to dostanu a ty se jen koukej.... no prostě byl dokonalý. Jasných 5*. (01.03.2014)

Voyeurismus, narcisismus, provokace. 1) Na rozdíl od mnoha kolegů - komentátorů mi nevadí lehce rozmazaná hranice mezi skutečností a fikcí. Přijde mi, že je to vlastně jedno. Zaujalo mě něco jiného - motivace hlavních postav._____ 2) Spoiler. Učitel Germain, vyhořelý spisovatel, odhalí nový talent a rozhodne se ho pěstovat._____ Nebo působí jeho latentní homosexuální sklony?_____ Taky si možná hledá náhradu za syna, kterého nemá._____ Konec snímku navíc naznačuje, že jde také o silný pocit osamění, který v Claudově přítomnosti jakoby mizel a rozplýval se. No budiž._____ 3) Spoiler. Claudova motivace je čitelná méně. Očividně nechtěl zjistit, co na jeho práci řekne zkušený učitel, možná byl zpočátku jen trochu zvědavý._____ Opět se primárně nabízí homosexualita._____ Krátký záběr s Claudovým otcem dává tušit cosi nerealizované v jejich vztahu. Syn hledá otce?_____ Mladík je především silný manipulátor, "skvěle" ovládá svého kamaráda, postupně celou jeho rodinu i svého učitele. Ale zase mi chybí ta aristotelovská prapříčina jeho chování. Patologický manipulátor? Manipulace pro pocit síly, vítězství, dominance? Těžko říci._____ 4) Spoiler. Film lze vnímat i jinak. Student Claude není příčinou, ale jen spouštěčem událostí, které dokonale rozvrátí (dosti mizerný, třeba podotknout) učitelův život. Oba protagonisté si to v závěrečné scéně uvědomí a smířlivě hledí do budoucnosti._____ 5) 45letý scenárista a režisér, otevřený homosexuál François Ozon je nepochybně filmařská osobnost, i když jeho dílo nebude vyhovovat každému. No jak by mohlo? Příliš intelektuálské, příliš nejednoznačné, příliš gay._____ 6) 23letý kapku vyhublý, ale i tak přitažlivý Ernst Umhauer (talentovaný student Claude) byl pro mne nejzajímavější postavou a určitě se podívám na jeho další snímky. (14.06.2019)

Film s perfektním námětem, scénářem i zpracováním, který s nadhledem, provokativností a fantazií ukazuje propojenost vztahů mezi manipulátorem (učitelem) a jeho objektem (učenlivým žákem). Kdo má navrch? A až kam to povede? Nakonec i dobře zakončené, tak můžu dát bez obav 4 hvězdy - možná příště zvednu i na 5. Moc líbilo a připomenu si to určitě ještě někdy. Doporučuji, především však těm, co si libují v intelektuálních konverzačních hrách [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.11.2015)

Pan učitel, který chce pomoci v literárních začátcích svému žáku, dostane se do zajímavých situací. Čte jeho každodenní slohovky, podrobuje je kritice a snaží se styl vylepšit a žáka vést. Příběh však není fikcí, ale popisováním návštěv rodiny žákova kamaráda. Postupně příběh na papíře ožívá natolik, že se stává takřka vědeckým experimentem a pan učitel se stává vlastně spoluautorem scénáře dnů budoucích. To pokušení je natolik silné, že zapomíná na etiku i své učitelské povinnosti. "U nich doma" je typ filmu, který balancuje na tenkém ledě a podle zdejších hodnocení nepříliš úspěšně. Já se bavil velmi dobře. Dle mého to má spád a hlavně psychologicky je to dokonale propracované. Na závěr jsem měl trochu obavy, jak rejža z té překombinovanosti vybruslí, zvládl to však moc dobře. Nejvíc miluju na francouzském filmu, že se nebojí nahlas říct: "Jsem možná úchyl, ale hlavně že mě to baví!" 85% (11.01.2014)