Cesta ohněm

Tak tenhle film se mi hodnotí dost špatně. První polovinu jsem se nudila, začátek druhé proklimbala, konec jsem si užila. To jsem si totiž připomněla, že se nesmím dívat na film svýma středoevropským očima, ale přijmout Vijaye jako nově stvořeného bájného hrdinu, před kterým se střese každá kulka a ostří nože mu nemůže ublížit ani za mák. On naopak své protivníky drtí div ne jen pohledem. Akční filmy nemusím ani normálně, a tak jsem se místo přihlouplého příběhu soustředila spíš na vizuálně nádherné pasáže z oslav hinduistických svátků, písničky a tanečky a velmi zdařilou kameru. Kdybych to udělala dřív, film bych si určitě užila mnohem víc a třeba by se vyšplhal i na vyšší hodnocení. (21.10.2012)

Neumím indické filmy hodnotit ani se na ně ve vážnosti dívat. To musím přiznat hned. Agneepath je, hádám, klasická bollywoodská produkce s těžce emocionálním příběhem o pomstě. Tleskám všem, kdo se u toho dokážou nesmát. Herci jsou zkrátka Bollywood jako vyšitý. Bůď zpívají nebo působivě brečí. I když teda aspoň představitelé Vijaye a Kaali asi nějaký ten talent pobrali. Nicméně příběh je to docela zábavný a dívat se na to dá. Hollywood produkuje každoročně horší blockbusterové braky. (02.10.2012)

Asi tak patnácti hvězdičková záležitost. Samozřejmě pro pokročilé diváky, kteří minimálně tuší, že úroveň posledních filmů s Hrithikem je nad vším, co si lze představit pod základním pojmem Bollywood. A pro ty, kteří pochopili, zač bylo poděkováno Katrině Kaif. Poprvé jsem nadšena i za diváky Festivalu, protože ty nejnovější filmy dokáží vstřebat bez trapného pochichtávání a se vší vervou dávaným nepochopením na obdiv. Agneepath mi poskytl naprosto dokonalé potvrzení mého, nyní už letitého dojmu, že pro bollywoodský film se rok 2000 stal rokem nula a v následné dekádě učinili pokrok odpovídající minimálně třem dekádám na západě. Zatímco jsem se pořád nestala přítelkyní té éry plné násilí, v její transformaci do současného stylu seznávám novou povahu filmové rozkoše. Snesla bych minimálně dvojnásobnou stopáž ve stejně dokonalém tempu, které nenechá odpočinout a jen zesiluje fascinaci a uspokojení. Hudba Ajaye a Atula Gogavale je nadskutečná, kamera skvělá, ale co je slovy nepopsatelné je hora ďábelského masa, kterou se stal Sanjay Dutt. Jak tenhle chlápek může s klidem sehrát vtělené nechutné peklo a jindy být milcem? Z toho by se měli celé zástupy tzv. herců učit. Snad mě jen mrzí, že Priyanka byla tak dokonale zastíněna ve vedlejší roli pouhým Katrininým itemkem. Po takové smršti Chikni Chameli, jako by tu ani žádná Kaali nebyla. Ale tací jako Rishi Kapoor nebo Om Puri, to je jistota kdykoli a kdekoli. #festivalbollywoodskehofilmu (20.10.2012)

Bollywoodské filmy jsou dělané tak, aby divákovi nabídly co nejvelkolepější podívanou s množstvím atrakcí, takže kdo se na ně dívá z kinoripu, ten se připraví o podstatnou část jejich kouzla. U Agneepath to platí dvojnásob, protože mezi jeho hlavní zbraně patří hlavně epická hudba a vynikající, oku lahodící mizanscéna (zejména lokace Manwy jsou famózní). Jelikož se jedná o remake filmu z 90. let, nepřekvapí, že se s ním na plátna kin vrací špinavá atmosféra slumů a čolů, mnohokrát přetřásaný námět o úchylovi terorizujícím odlehlou vesnici a jiné prvky, které byly pro indické snímky té doby typické (přičemž spolu s nimi ožívají i polozapomenuté stereotypy, např. ty o muslimských gangsterech v kufíjích). Ač je v Agneepath minimum explicitního násilí, skutečně se mu daří udržovat si nepříjemně drsný a skličující tón, na nějž lákala propagace. Přes několik nešikovně zrežírovaných scén (útok hidžrů, přestřelka na svatbě) a přítomnost zbytečných vedlejších linií, které akorát natahují stopáž k hranici únosnosti, se jedná o strhující audiovizuální a emocionální jízdu, které jsem se rád poddal. (22.09.2012)

Agneepath je velkofilm v pravém slova smyslu - z velkorysé výpravy, opulentního audiovizuálu a skvělé kamery až přechází zrak, vskutku, HD rozlišení je tady povinnost. Vychválit musím taky nejen písně, ale i doprovodnou hudbu, která dodává scénám správné grády. Herecky je film také velmi silný, osobně mě nejvíc překvapil Rishi Kapoor, kterého znám spíš z rolí hodných strýčků, tady ztvárnil pěkně nebezpečného (a charismatického) mafiánského bosse, kterého bych nechtěl potkat. A to nic není proti Sanjay Duttovi - Kancha v jeho podání není démon, on je rovnou vtělený Ravan.. No a Hrithik s Pryiankou jsou super vždycky. Mě osobně opět nejvíc dostává do kolen ta indickost - tance, syté barvy, svátky, davové scény, holky v sárí, silné emoce - v tomto filmu si toho divák užije do sytosti. Nenechte se ale mýlit, podívaná je to místy dost temná a drsná, hrdinové musí nejprve trpět, aby se jim dostalo katarze, žádná macho limonáda od Prabhu Devy. Výborný zážitek, který si v nejbližší době jistě zopakuji. (09.03.2014)