Prepadovka 2

Což o to. Choreografie bojových scén a celkové nasnímání je na neskutečné úrovni - stejně jako u jedničky. Ale to je tak všechno. U prvního dílu byl člověk možná až hypnotizován výše zmíněným. Tady to už ale prostě nestačí a na tak přepálenou stopáž už vůbec ne. Snaha o vícevrstvé zápletky se cení, ale každá je plochá jak zednická lžíce a vytvoření alespoň náznaku pořádného děje se nedaří. Recyklovaná jednička - 60%. (20.07.2014)

Gareth Evans jednotkou v podstate len rozkopol dvere aby nám ukázal čo dokáže práve v pokračovaní. Od mierneho rozpaku v dĺžke filmu cez uspokojenie vzhľadom na kvality v úvode, že to nebude žiadny odvar, až k prekvapivej spokojnosti stále lepšie a nápaditejšie natočených súbojov. Najprehľadnejší bojový film, kde každý pohyb je pastvou pre oči, hudba perfektne graduje napätie a nervná kamera dodáva scénam patričnú energiu. Jednotka bola jednoduchým akčňákom, dvojka je bojová gangsterka akú som pred pár rokmi vyhľadával v kórejskej kinematografii keď som chcel zhliadnuť mafiánsku nakladačku. (28.06.2014)

Moje definice mistrovského díla vypadá jinak. Jak tak sleduju ohlasy na databázích, kde se opakují výkřiky o nejlepším akčním filmu všech dob, říkám si naopak, že je druhý Zátah hrozně přeceňovaný. Choreografie soubojů je samozřejmě povedená, jenže stylisticky je akce vlastně dost starosvětská (v zájmu přehlednosti, což je tady pochopitelné) a určitě ne přelomová. Srovnání s Bournem jsou dost přehnaná a vlastně neadekvátní, protože zatímco Greengrassovy filmy sice nezaměstnávaly profesionální bijce, svým stylem šly mnohem dál než Zátah, a posouvaly tak expresivní možnosti média. Paradoxně tak pro mě byly mnohem vzrušivější a přitažlivější než Evansovy filmy, které sice ukazují skvěle inscenovanou brutální akci, ale ta stojí v první řadě na hercích a je po chvíli spíš ubíjející. Co oceňuju, je stupňovité dávkování informací, které nám opakovaně nabízí bitky, jejichž opodstatnění se dozvídáme až zpětně. Tím film vyvolává dojem neuchopitelného zmatku, v jehož středu se ocitá sám hrdina, vydaný napospas složitým svárům mezi policií a různými mafiánskými frakcemi. Vyprávění zvládnuté, příběh celkem poutavý - v žádném případě nelze mluvit o vatě -, ale stejně jsem se ve výsledku nedokázal zbavit pocitu, že to všechno nakonec ustupuje dlouhým akčním atrakcím. (21.06.2014)

10. nejlepší film mýho života a 3. nejlepší martial arts film v mým životě... 1 000% dávka ADRENALINU, nemám slov na komentář, jdu si to pustit znova ... Takže po druhém slédnutí teď večer píšu toto ... Nejlepší bojovej film všech dob po Bruceho Enter the Dragon a Tonnyho Tom Yum Goong .... z vizualu, barev sem sral ... to bylo jak od Argenta prostě ... Z hudby sem sral ještě víc ... pořád hraje strašná peckoidní skladba, GORE jak v některých slasherech, krve galony, nejlepší kamera snad v dějinách filmů s bojovým uměním, skvělý postavy, souboje jsou pak kapitola sama pro sebe .. krutý, bolestivý zákroky a páky, příšerný útoky na lidský tělo, rychlost, střídání bojových stylů, boj s kálí sticks ... prostě u všeho sem šílel blahem a řval na celej barák a rval si vlasy v andrenalino-dopaminovém orgasmu, jako by mne holka při orgasmu nastřelila methem do trubky a do toho nechala potáhnout anglickýho amoniakovýho cracku, jo ... možná tak mi při tom filmu bylo a vždycky je !!! (22.06.2014)

Jednička byla dílem výborného choreografa, dvojka výtečného režiséra. Jednička je takový test reel pro tenhle těžkotonážní matroš. Jasně, má jednodušší strukturu a tím i zdánlivě větší tah na branku, jenže tam, kde Evans v prvním Zátahu prošlápl podlahu plynovým pedálem po pár minutách (a po dalších pár minutách lehce monotónně hučel), předvádí ve dvojce precizní tůrování mašiny, která se na závěr dostane do otáček, u kterých říkám zcela zodpovědně: nic lepšího, vymazlenějšího, kontaktnějšího a brutálnějšího jsem v akčním filmu neviděl. Kinetické svinstvo, na které má jen třetí Bourne. Evans se navíc ukazuje být i dobrým vypravěčem, když už ne scenáristou - výborně pracuje s hereckým materiálem (návrat muže-makaka!!!), lahůdkově tahá atmosféru mrtvolných neonových setů i v klidných pasážích a z hlavní postavy se mu daří vymačkat víc než loktovací kombajn. Prostě navzdory celkem vražedné stopáži a velmi průhledné zápletce drží za ohryzek a nepustí. Ten film má pod neskutečně vymazleným estetickým povrchem velmi jednoduché, ale brutálně účinné emoce. Zaháčkoval mě natolik, že kuchyňskou scénu jsem s Ramou (spolu a chutně) prožíval fyzicky - pro mě je to taková Vesmírná odysea bojových scén. The Raid 2 není jenom levelová hříčka, ale monstrózní a uhrančivý svět, něco podobného, o co se s mnohem menším úspěchem pokoušel Refn v Jen bůh odpouští. Tohle je pro mě zásadní žánrová událost, před kterou se konkurence jen třese digitální a drátovou hanbou. [95%] (30.07.2014)