Nedotknuteľní

V subžánru dramat s paraplegickým hrdinou panuje celkem nezvyklá hojnost, v drtivé většině případů spojená s vysokou uměleckou přidanou hodnotou. Vždy je také železným pravidlem, že jde o snímek akcentovaný silným humánním poselstvím, které je v případě Intouchables ovšem velmi umně ukryto pod slupkou politicky nekorektní černé komedie, jež se ve výsledku ukazuje býti tím pravým kořením. A je to ryze francouzsky hojný pokrm, menu, kde je od všeho trochu, rebelantství Uvnitř tančím, lidskosti Skafandru a motýla, herecké virtuozity Mojí levé nohy, důstojnosti hlavního hrdiny podobnému Hlasu moře, ale přesto je tu ještě cosi navíc. Třeba to, že jde v podstatě i o variaci poslední dobou v Evropě velmi oblíbené multi-kulti komedie, neboť idea multikulturalismu je tu nezvykle silná, a v rámci francouzské kinematografie jde vlastně o jakousi antitezi Nenávisti Mathieu Kassovitze. François Cluzet zase jakoby z oka vypadl Dustinu Hofmanovi, což přisype ingredienci filmového účinku socializace jako z Rain Mana. Pak je tu něco ryzí filmařské geniality (variace s vousy je jednou z nejlepších scén filmů poslední dekády, tak jednoduchá a tak působivá...), trocha těch emocí a (naštěstí celkem vkusných) emocionálních scén (opravdu vynikající závěr), poťouchlého pošťuchování snobů (abstraktní malířství, návštěva opery...), upřímnosti (jak jen je to v mainstreamovém, tedy komerčním, filmu možné), malinko sentimentu a velká, opravdu velká porce humoru. A je jedno, že výše zmíněné suroviny už byly dříve použity, důležitý je výsledný pokrm, myslím totiž, že 95 procent ostatních filmařů by z podobných ingrediencí uklohnilo nejspíš jen nestravitelný patetický kýč, to, že se duu francouzských režisérů podařilo natočit jímavý film, považuji za maličký zázrak. Jedna z nejlepších komedií poslední doby, utvrzující přitom naše civilizační hodnoty. Vynikající oduševnělá zábava. Čistoskvoucí nádhera... (20.04.2012)

Mám ráda Francouze, většinou dělají dobré filmy (pokud nejsou koprodukční a o Francii se to ani neotřelo ...) Na tenhle film jsem se už dlouho těšila. Asi nejlepší, co jsem na podobné téma viděla. Líbilo se mi, že oba protagonisté zůstali takoví, jací byli na začátku, proměna byla jen přiměřená společně strávenému času. Omar je prudký sympaťák! Palec nahoru! (06.03.2014)

Můj vztah k Nedotknutelným (přesněji TĚMTO Nedotknutelným, protože s názvem Intouchables budu mít navždy spojenou De Palmovu gangsterku) by se dal popsat asi takto: "Na počátku byl hype." I z toho důvodu jsem si dal se zhlédnutím hodně na čas (film jsem viděl až v televizi cca před půl rokem), a dokonce se věci sešly tak, že jsem stihl vidět i zatím poslední film z dílny dua Nakache-Toledano, Dokud Nás Svatba Nerozdělí. A kupodivu když mi pak prošli "rukama" Nedotknutelní, měl jsem z nich v řadě ohledů velmi podobné pocity. Ano, je to velmi dobře zahrané, po řemeslné stránce velmi dobře vedené, ale zcela průhledné a nepřekvapivé, sestavené z očekávatelných figur a očekávatelných situací (jistě, obvykle v nich není k vidění kvadruplegik), a že by mělo jít o bůhvíjak přelomový film nebo i "jen" film roku, to bych neřekl. Na moji "první signální" to zkrátka a dobře nezapůsobilo a v hlavě mi tato záležitost zůstává už jen díky tomu přeceňování, které se jí dostalo a stále dostává. 8. nejlepší film? Ale prosím Vás... 70% (06.10.2018)

Černej anděl v buržoazním sídle. V Americe africké chůvy učí děti měšťánků emocionální úplnosti, v Británii jemenský šejk káže deprimovaným hrdinům o smyslu života a ve Francii senegalský čahoun vrací kvadruplegickému milionáři chuť do všeho tím, že selanku pracháčů mění na soft verzi pařížského předměstí (přitom se ale samozřejmě sám asimiluje krásou "vysokého umění"). Jestli tohle není midcultový tyglík se všemi ingrediencemi, jsem já beznohý satyr. S oběma zmíněnými filmy pojí Nedotknutelné to, že jsou od pasu dolů mrtví (včetně srdce a koulí), ale přeci jen jim to dost dobře pálí na to, aby se jich člověk nemohl urážlivě dotýkat. Je to veselé, výhřevné, někdy dokonce lehce za hranou politické korektnosti, ale je to, jako by řekl gruzínský knírač, nekonfliktní a obalené v hedvábí. Francouzi tyhle multi-kulti okrasy dělat umějí, a mocně aplaudované dílo dvojice režisérů má tu krásnou vlastnost, že aspoň nepodsouvá žádné kliškovité stereotypy sociální a politické (přinejmenším filantropický pracháč nezachraňuje socku z ghetta), byť té podlézavosti prostřednímu vkusu je tam na můj vkus moc - nakonec je to tak vlastně něco mezi pohádkou a komedií. Vysoké hodnocení na rozdíl od tupoučkého hovínka jménem Černobílý svět chápu... ale na mě prostě podobné emocionální kalkulačky nefungují. P.S. Komisař Cluzet je skvělý... (28.05.2012)

║Rozpočet €9,5milióna║Tržby USA $10,198,820║Tržby Celosvetovo $426,588,510(Historicky 2.komerčne najúspešnejší film vo Francúzsku s tržbou $163,652,405)▐ Tržby za predaj DVD v USA $5,474,080║ Dramatický príbeh ma správny nadhľad, v podstate ide v základe o ťažký námet ktorý v danom prevedení strhne, dej nenudí ani na chvíľu, odľahčené momentky striedajú dramaticky silnejšie, herci sú fajn, možno tomu chýba troška šikovnejšia réžia, čo by vybrúsila hrany, k úplnej dokonalosti mi tam niečo chýba, záver bol dobrý, taká iná Francúzska Zelená Míľa. /75%/ (01.03.2012)