Keyhole
Keyhole
Réžia:
Guy MaddinScenár:
Guy MaddinKamera:
Benjamin KasulkeHudba:
Jason StaczekHrajú:
Jason Patric, Isabella Rossellini, Udo Kier, Brooke Palsson, David Wontner, Kevin Macdonald, Tattiawna Jones, Darcy Fehr, Louis Negin, Tyhr Trubiak (viac)Obsahy(1)
Starý dům s sebou nese vzpomínky, stejně jako to dělají lidé. Každý pokoj i předmět v domě má co vyprávět – o gangsterech, zapomenutých dětech, vztazích, které poznamenávají. Čas od času je ale potřeba vzpomínky uspořádat, ty zlé uklidit do bezpečí, ty opojné znovu prožít. I za cenu toho, že nebude lehké se v nich vyznat. Ale očistná cesta přece nemůže být pohodlná. I ve svém novém filmu nabízí Guy Maddin cestu podvědomím se všemi překážkami a překvapeními, která jsou zabalená do uhrančivých černobílých obrazů, jež uctívají i přetvářejí starou kinematografii. Snímek uchvacuje nejen velkou měrou nejednoznačnosti, ale i strhující obrazností, ve své „špinavé opulenci“ občas připomínající třeba dílo fotografa Joela Petera Witkina. Když se pracuje s univerzálními emocemi, nezáleží na tom, že je občas nesnadné se vyznat v jejich příčinách. Protože zjevná psychologie musí někdy ustoupit estetice. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (17)
Psychoanalytik by jistě dokázal mluvit o tomto filmu hodiny a hodiny a rozebírat různé metafory (ty základní jsou jasné - dům coby lidská hlava, labyrint uvnitř domu coby paměť, bažina coby svědomí, duchové coby útržky zašlých vzpomínek atd.), ale já myslím, že lepší je nebrat tento film příliš vážně a užívat si podvratný humor a režisérovu filmařskou ekvilibristiku. Formální stránka je prostě nádherná - skvělá práce se světlem a stíny, brutální střih, netradiční záběry kamery, střídání různých starých i moderní postupů a stylů. Ve výsledku psychoanalytický avantgardní film noir říznutý absurdní komedií. Spousta lidí to zajisté odstřelí coby "blbost pro pseudointelektuály", ale není to nutné, berte ten film s nadsázkou:) ()
Pokud jste intelektuál nebo to úspěšně předstíráte, pak se vám tenhle film možná bude líbit. Pro ostatní je to svérázná pocta Edu Woodovi. Černobílý film, divné hlášky v divných scénkách, sporné herecké výkony. Ale přiznávám, že po 35 minutách filmu jsem zmáčknul fast forward, tak mi mohlo zásadní poselství uniknout. ()
Krásně režijně vedený thriller,který je občas na úkor sofistikovanosti trochu nevděčný ke svému divákovi,ale dal mi příležitost vidět na velkém plátně Isabellu Rossellini a díky krátké stopáží a stylovosti mě zvládl udržet v napětí po celou dobu projekce.Úspěšný start festivalu,který je vždy velmi důležitý. ()
Odpudí nebo ovládne, rozhodně však neponechá v klidu... Umím si živě představit rozpravu tuctu rozhněvaných diváků nad tímto Maddinovým dílem; s těch dvanácti bude přibližně pět mluvit v jinotajích, tři rezignovaně mávnou rukou, dva budou dštít síru a jeden tiše mlžit a tvářit se důležitě. Jsem dvanáctý, co řeknu? V první řadě nemůžu než obdivovat vizuální ztvárnění filmu, dostal jsem nadmíru intenzivní dílo, dokonale "filmové", byť toto slovo zkrátka nejde napsat bez uvozovek. Maddin je mistr v propojování zašlých kinematografických praktik, které dokonale "resuscituje". Od němé avantgardy může bez větších obtíží přejít k novodobé touze po podvracení/znejistění, aniž by opoměl romantické snění. Kompozice záběrů může připomenout desítky projevů, přitom je stále dnešní, čili nenapodobuje konkrétní styl, jen ho svojsky interpretuje. Myslet si o tom můžeme cokoli, minimálně to však prokazuje, že prvky zdánlivě navždy uzamčené v určité etapě vývoje filmu nejsou mrtvé, často jen "mrtvě" využívané. Maddin je bohužel (z mé strany, pro druhého třeba klad) fanaticky zaujatý pro svůj svět a diváka vláčí sebou. Na začátku by se klidně mohl objevit titulek s doporučenou literaturou k pochopení filmu a vůbec by to nevadilo. Těká se od výjevu k výjevu -> věta jedné z postav "Tak moc dveří. A všechny je musíme otevřít...!" je klíčem k filmu, klíčem k této přetížené hře. Krásně vyvedené, bohužel se obávám, že drtivá většina diváků si s filmu odnese pár obrazů (je jedno, zda krásných či obscénních), které stěží zařadí. Pět v jinotajích hovořících diváků mi řekne cosi o záměru, tři rezignovaní potvrdí a film odpálí atd... Domnívám se, že názory obou skupin mají svůj díl legitimity. Zvláštní dílo. Doufám, že jste poznali můj stav dvanáctého: mlžím;) (MFF KV 2012) ()
Maddinův styl je vytříběnější s každým dalším filmem. Tentokrát kromě němé klasiky vzdává hold i rané avantgardě a filmu-noir. Totální audio-vizuální orgie. A mimoto - film, ve kterém polonahý duch postaršího muže provádí felaci na obřím zaprášeném penisu trčícím ze zdi, nezaslouží jiné než maximální hodnocení. ()
Reklama