Sex, dievčatá, čokoľvek

Film založený v podstatě na deklamovaném monologu hlavního hrdiny, kterým převážně komentuje všechny ex-přítelkyně a vyjadřuje svoje postoje a názory na ně, děj stojící z velké části na hudbě a věčné diskuzi o ní, rozhodně nepatří mezi přístupná dílka. Dle mého názoru je velmi těžké si najít k tomuto filmu cestičku, stejně jako k jemnému a netypickému humoru Nicka Hornbyho, jehož román byl předobrazem pro High fidelity. Někoho možná film nenadchne, protože pojednává o provařeném tématu, navíc je ona pomyslná cesta komplikována zvláštní formou (a ve chvíli, kdy začne hrdina mluvit do kamery, o to víc), nicméně po chvilce naslouchání (po hudební i slovní stránce - to zdůrazňuji), možná divák přijde na to, že se dívá na něco neobyčejně ojedinělého. Ale to jsem tak nějak zjistila až po tom, co doběhly závěrečné titulky. Možná je to tím, že mám ráda hudbu všeobecně, i přestože v tomto filmu jsem se víceméně nechytala, možná je to závěrem, který mi byl nadmíru sympatický a rozzářil mi obličej v úsměv. Možná... (21.01.2007)

Knižní předlohu mám hodně rád a to jak z důvodu očividné Hornbyho vášně k hudbě (tuhle lásku s ním sdílím), tak kvůli výbornému mixu tragiky (typická nostalgičnost ztracených milostných vztahů) a komiky (ještě typičtější chlapská zbrklost v oblasti citů). Tvůrcům se tyto aspekty podařilo do filmu výborně převést, společně (jak zmiňuje kleopatra) se specifickou náladou románu. Takže u mne spokojenost. Pokud budete mít chuť na romanťárnu bez (nebo přinejmenším se zdravou mírou) sentimentality, tak vřele doporučuji. (28.01.2016)

Já měl při sledování týhle "komedie" pocit, že spíš sleduju nějakou telenovelu, kde se jen kecá o vztazích. Tohle je akorát 2-hodinová nuda, kde hlavní hrdina neustále fňuká a naříká, jak má zkurvenej život. Po pár minutách se mi dokázal tak zprotivit, že jsem dostal chuť ho vlastnoručně zabít. Asi tak uprostřed filmu mě absolutně přestalo zajímat, co se tam vůbec děje, což jsem aspoň využil k tomu, že jsem se u toho v klidu nažral. To je asi taky jedinej klad tohoto filmu, že nijak neruší a dá se použít jenom jako taková zvuková kulisa. (01.09.2007)

Nemastná, neslaná takykomedie, která se urputně snaží být cool a vpoho a ošklivě ji to nevychází. Nevím, která z její poloh byla horší - zda prostředí vinylových geeků (tradičně trapný a slizký Jack Black) nebo nekonečné, ufňukané tirády o vztazích. Tenhle film smrdí devadesátými léty jako VHSky se všemi sezonami "Přátel", kolekce zaprášených flanelek a týpci, co si na technoparty berou fluoreskující kšiltovku a píšťalku. Takové filmy ani za trest. (15.12.2012)

----- "Co bylo první ? Hudba nebo zoufalství ?" ----- Zoufalství - zcela jednoznačně ... alespoň pokud bych měla lidskou populaci hodnotit podle osobnosti hlavního hrdiny, jehož bolestínské rozebírání zkrachovalých milostných vztahů hudbu poněkud upozaďuje - a to i přesto, že ji lze považovat za jeho jedinou stálou lásku. Vůbec celá ta údajně komediální záležitost je na můj vkus nadměrně zatížena sobectvím, sebelítostí a úpornou snahou hodit veškeré vlastní nezdary a problémy na někoho jiného - nebo je alespoň zavěsit na krk náhodného posluchače ... potažmo diváka (jako kdybych neměla svých starostí dost). Ne že bychom takoví nebyli, ale k obveselení to jaksi nestačí ... 2,5* (23.07.2015)