Vlasy
Saç
Hair
Obsahy(1)
Poslední díl filmové trilogie oceňovaného tureckého režiséra Tayfuna Pirselimoğlua se zabývá, podobně jako předchozí části, lidským chováním v krajní životní situaci. Prodavač paruk Hamdi trpí nevyléčitelnou formou rakoviny a jeho posledním snem před smrtí je cesta do Brazílie. Jeho monotónní pochmurný život změní příchod ženy, která se rozhodne prodat mu své vlasy. Symbolický, meditativní snímek vyniká krásou obrazových kompozic a vytříbeným herectvím. (Febiofest)
(viac)Recenzie (3)
Turkyňa príde k parochniarovi a predá svoje dlhé vlasy. Ten ju začne prenasledovať a po ďalšiu hodinu a pol dĺžky filmu nerobí nič iné. Takmer nič nehovorí, iba zíza. Film nemá skoro žiaden vývoj, scény sú obsahovo prázdne a nudné. Dej filmu by sa dal zhrnúť do piatich minút a stále by bol rovnako o ničom. Človek aj čaká, že sa už niečo stane, čiastočne sa mu to síce aj splní, ale napokon je ešte viac zmätený ako bol. Skutočne, strata času. ()
Samozřejmě, nuda to je. Pirselimoglua nezajímá dějovost, ale volně plynoucí čas, letargické postavy, mučivá bezvýchodnost samoty a hluboké pouto, které se narodí z mlčení. Je to typické turecké kontemplativní drama se statickou kamerou, vyprázdněnou dějovou složkou a "nehybnými" výkony, kdy důležité není to, co se říká, ale co vyzařuje ze zarámovaného prostoru. Myslím, že pro současné diváky je tahle větev kinematgorafie očistcem, pro mě je niternou poezií, do níž je velmi nelehké se dostat, ale která ve chvíli porozumění rozehraje bohatou síť emocí a smyslů, v níž právě motiv vlasů hraje roli charakteristického symbolu-nesymbolu. Vlasy jsou hybatelem filmu, zároveň charakterizují jeho lpění na plynoucím čase a blížícím se konci. Marnost, nemožnost zastavit plynutí, ale zároveň zarputilá snaha "něco" změnit. Pirselimoglu mi přijde o něco prázdnější než Ceylan či Kaplanoglu, ale stejně jsou Vlasy podmanivou meditací o smrti a touze. ()
Staticka nuda... Nic viac! (IFF BA 2011) ()
Galéria (3)
Fotka © Febiofest
Reklama