Obvinený

To k vám takhle nad ránem naběhne hromada lidí, ohání se lejstry a v ten okamžik, aniž by jste si to stačili uvědomit, skončil váš do té doby spořádaný a relativně spokojený život. Je až neuvěřitelné, že se něco podobného mohlo v moderních dějinách justice odehrát, ale od toho je vlastně spravedlnost slepá, že... Jistá malá útěcha pro mne vyvstala v otázce totální anarchie v justičním systému, protože zdaleka asi nejsme jedinou zemí, kde si právo vykládá každý po svém, ale jak je vidno, tak i jinde by se mohli řádně chytit za nos. Z pozice moci, tímto způsobem zlikvidovat člověka, naprosto zdecimovat jeho důstojnost a podstatu žití, to pro mne bylo tak šokující poznání, že jsem si ani nechtěl přiznat, že je film položen na reálném základu. Google má ovšem vždy pravdu a proto už teď vím, že ani Francouz nemůže mít jistotu v tom, že večer neulehne do postele jako svobodný člověk a nad ránem z něj neudělá systém zrůdu obdobných kvalit, jako Belgický soused Marc Dutroux. Bylo až neuvěřitelné sledovat s jakou laxností bylo vedeno vyšetřování a jak nikdo nebral v úvahu fakta a prokazatelné lži. Stejně tak nikdo nesklonil hlavu v okamžiku kdy si pravda svoji cestu na světlo našla a ač při té cestě k ní, umírali lidé v lepším případě se o to úmrtí někteří několikrát marně pokusili, tak bylo hlavní zachovat si tvář a i tak výkon moci aplikovat i za cenu totální blamáže. Je to jeden z nejsilnějších filmů ze soudního prostředí a budu ještě dlouho dumat nad tím, co bych udělal já v kůži Alaina Marecauxe. Viděno jako 9 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (03.04.2015)

Nejsem žádnym znalcem hororů, ale zrovna před pár dněma jsem znovu viděl Shining - jeden z nejděsivějších filmů, který znám. A teď můžu říct, že se to vůbec nedá srovnat s čistou hrůzou a absolutnim děsem, kterej jsem prožil za hodinu a půl sledování tohodle případu - a to zoufalství ještě roste právě s uvědoměním, že já jsem to zažil neosobně a jen nějakejch 90 minut, a že někdo jinej tohle štěstí neměl. Na světě se samozřejmě děje spousta zvěrstev a jen o nich nevim, ale tohle je tak blízko... Tohle neni fikce, je to Evropa, demokratickej právní systém, je to pár kilometrů odsud a pár desítek měsíců zpátky. Škody na vztazích, zdraví a životech jsou absolutní, fatální a trvalý, a přesto nikdo ani v 21. století nenese zodpovědnost - je to označený za justiční katastrofu, a stejně to končí jen důtkou (sic!) pro jednoho (sic!) soudce. Je to úplně stejnej systém vyviňování se, zbavování se odpovědnosti, schovávání se za instituce a nadřízený, stejnej princip neochoty a neschopnosti dělat rozhodnutí s vědomím vlastního dílu zodpovědnosti, kterej doved nacismus přesně k tomu, čim byl - a je to přesně to, co je napříč "všeobecnou společností" tak jednohlasně odsuzovaný. A přesto se tohle může stát i v roce 2000+, přesto si to ti mocní dovolej, aniž by je to trápilo, a samozřejmě to vůbec nemusí bejt jen v Německu. Žádnej systém neni dokonalej - nakonec je to o lidech, a jestli se jako lidi i chováme v situacích, kdy máme moc. Hon byl super, ale tohle mě sežehlo ještě úplně jinak - asi právě proto, jakej kousek od nás tohle je a jak moc to je bez jakýkoli nadsázky skutečný. A Torreton byl struhjící. (03.11.2019)

Jsem dosti zhnusen. Pokud šlo tvůrcům právě o tohle, tak byla mise úspěšně splněna. Tak nějak stále nedovedu uvěřit tomu, že je někde možné na základě výpovědí několika retardovaných feťáků a dítěte, zkurvit několika zcela náhodným lidem život. To se mi pozdává jako dost velká píčovina, i když do toho všeho zakomponuji nějakého toho kariéristu. Tento snímek je opravdu neuvěřitelně depresivní. Pokud se dokážete alespoň malinko vžít do role hlavního hrdiny a představíte si, že nad dalším průběhem vašeho života nyní ztrácíte veškerou moc a váš osud bude nyní pouze v rukou několika totálních debilů, kterým jste absolutně lhostejní a ani v koutku duše o vás nesmýšlejí jako o lidské bytosti, tak se ocitnete náhle v situaci, která vám významně pozvedne adrenalin. Osobně se přiznám, že kdybych si někdy měl projít podobnou noční můrou, jako hlavní hrdina v tomto filmu, tak bych celý zbytek života vložil do honby za satisfakcí. Klidně bych oka nezamhouřil, dokud by kompletní sestava debilů, kteří se zasloužili o zkurvení mého života, neodpočívala pár metrů pod zemí. Hlavní hrdina s tím válčil, v rámci možností, slušně. Bezprostředně po zhlédnutí filmu jsem se musel jít trošku proběhnout a vyčistit si hlavu, protože bych tuze nerad usínal s pocity křivdy, bezmoci a toho nejryzejšího projevu bezpráví, se kterým se nedá bojovat. Velmi silné téma. Velice slušně zpracované. Vznik něčeho podobného bych čekal spíše více na severu. (12.08.2015)

Filmový rok 2022 jsem "otevřel" polským filmem 25 let neviny (leden), "uzavírám" ho francouzským snímkem Présumé coupable (listopad), tyto filmy dávám do souvislosti, jelikož za oběma ve mně zůstává a nadlouho zůstane tatáž pachuť (znásobená tím, že oba příběhy mají naneštěstí oporu v reálných soudních případech, jinými slovy: takhle nějak se to fakt stalo!) ze skandálního, životy ničícího pochybení (de facto zlovůle) vyšetřovatelů, prokurátorů a soudců. Silné téma, solidní zpracování, potřebné filmy (pro potřeby zocelení fungování státu práva a spravedlnosti je nutné prve poznat jeho současná slabá místa). 80 % (22.11.2022)

Silné téma, špatně uchopené, respektive blbě natočené. Film, který vás má emočně přicucnout k hlavnímu hrdinovi, abyste ke konci zatlačovali slzu je pojat dost suše. Finální soud to poslal definitivně ke dnu. Místo nějaké profesionality, když už se celý film tváří důležitě a každým coulem z něj čouhá "podle skutečné události", dostaneme frašku alá soudkyně Barbara. (26.08.2016)