Sigur Rós - Inni
Obsahy(1)
První živé album skupiny Sigur Rós a zároveň druhý hudební film (první byl Heima). Dohromady 75 minut dlouhý film a 105 minut dlouhé dvojité živé album, které zachycuje koncerty posledního turné v listopadu 2008. Jde o naprostý opak snímku Heima, který byl otevřený a široký. Inni je silně komorní a uzavřený, ukazující čistou a nespoutanou sílu islandských hudebníků. Pro fanoušky alternativní muziky naprostá nutnost. (atomn)
(viac)Videá (1)
Recenzie (18)
Pre mňa určite v porovnaní s Heimou veľké sklamanie. Napriek krátkej stopáži som sa veľmi nudil, pohľad mi blúdil kade-tade a nemohol sa udržať na chaotickej spleti starofilmárskeho pôsobenia dokumentu, ktorá rýchlym striedaním čiernej a bielej farby kazila viac môj zrak, než prvé diely Pokémona. Minimálne o 2 stupne horšie, než Heima, ničím neprekvapilo, no možno to bude aj tým, že keď som pozeral Heimu, nepoznal som skladby Sigur Rós, teraz už som ich mal ako-tak napočúvaných a takýto vizuál mi k tomu treba nebolo. Plus tie archívne zábery fakt nič moc. Žiadna výpovedná hodnota pre mňa. ()
Porovnávat Inni s Heimou nemá smysl. Heima především ukazuje krásy Islandu. Inni je daleko minimalističtější, tajuplnější, celý černobílý a zahleděný jen na konkrétní postavy kapely, které si ve tmě brnkají ty nejúžasnější melodie široko daleko. Je nádhera se k jejich hudbě opět vracet a zaposlouchat se do těch tónů. Nicméně u tohodle filmu bych to považoval spíše za umění. Heima pro mě přesto měla daleko větší vypovídací hodnotu. I tak ale krása...Vždyť kdekoliv se objeví Sigur Rós, tam je o nejúžasnější hudební zážitek zaděláno. ()
Chladné na povrchu, ale vroucí uvnitř. Hudební gejzír, který vyvěrá s každým dalším tónem. Neskutečná obrazová skladba a příjemný vizuální experiment - bublající, tepající a žijící vlastním životem a to nikoliv na divákův úkor. Zatímco Heima byla spíše hravým extrovertním pohledem ven směrem k přírodě, Inni směřuje dovnitř / pod povrch a symbolizuje jakousi introvertní duši kapely Sigur Rós. ()
Film se naštěstí soustředí téměř výhradně na hudbu - vycpávek je minimum, písně jsou celé a nepřerušované (možná vám to připadá jako samozřejmost, ale po zhlédnutí snímků Miroir Noir (stejný režisér!) či The Sky Remains The Same As Ever jsem měl v tomto směru velké obavy), potlesky jsou rozumně krátké, ale na druhou stranu to není ani suchý zfilmovaný koncert, jakých je dvanáct do tuctu. Prostě tvůrci nalezli rozumný kompromis mezi koukatelností a experimentováním. Hudba je samozřejmě bezchybná, pět hvězdiček nedávám jen proto, že přes všechny zmíněné klady zas o tolik nepřijdete, když si koupíte jen CD a Heima zůstává mnohem zajímavějším snímekm ke koukání. Seznam skladeb: 1. "Ný batterí" 2. "Svefn-g-englar" 3. "Fljótavík" 4. "Inní mér syngur vitleysingur" 5. "Sæglópur" 6. "Festival" 7. "E-Bow" 8. "Popplagið" 9. "Lúppulagið" (u závěrečných titulků). Na CD jich najdete ještě o šest víc. ()
Možná to bude znít někomu zvláštně, ale líbilo se mi to víc než Heima - tedy u Heimy jsem neměl husí kůži, u Inni jo. Rozmazaná černobílá, doprovázená božskou hudbou, 9 písní na 75 minut, tedy více než 8 minut na jednu, navíc oba moje milované opusy E-bow a Poppladgid hned po sobě... Skvělé!! ()
Galéria (2)
Fotka © Cinema Purgatorio
Reklama