Vnútri Llewyna Davisa

"Vonkajší život" Llewyna Davisa je nemastný, neslaný, bez príkras a príchute, "vnútorný život" komplikovaný, plný intenzívnych citov a sem tam temných obsahov. Jediný zmysel má hudba. Coenovské predstavenie sa mi nedostalo pod kožu, aj keď na to šli celkom dobrým spôsobom (kamera, atmosféra, dialógy), celkovo neuspokojuje, ponúka len nejaké vákuum, ktoré sa tiahne od začiatku do konca. A nič to vákuum neprekoná, až na ten záver, ktorý mi v celom kontexte nedával zmysel. (14.08.2014)

Llewyn vo skvelom predstavení Oscara Isaaca je smoliar plný sarkazmu a inteligencie. Mnohým jeho blúdenie newyorskými uličkami môže pripomenúť arogantného Holdena Caufielda z kultovej novely Kto chytá v žite. Hudba je natoľko výrazná, že sama dokáže uniesť citovú hĺbku príbehu. Llewyn sa síce väčšinu filmu správa ako namyslený hajzel, ale v momente, keď začne spievať, sa jeho bezcieľne potulovanie zastavuje. Namiesto neho vnímame úprimnú bolesť a smútok folkových skladieb, za čo patrí opäť pochvala hlavnému hereckému predstaviteľovi. Rozprávkovú atmosféru naopak privoláva kamera Bruna Delbonnela s typicky hmlistým osvetlením a zvýraznenými tieňmi. Vďaka nemu vyzerá tajomná scéna cesty do Chicaga ešte mystickejšie, ešte osudovejšie. Prehlbuje melanchóliu a jemný humor prítomný v celom filme. Inside Llewyn Davis pôsobí popri iných coenovských dielach bohatých na žánrové experimenty taktiež skvostne. Svojím majstrovským a detailne premysleným spracovaním dokonca vyčnieva. (26.05.2019)

Coeni si mě nikdy nedokázali získat, podle trailerů jsem si ale myslela, že tento film mi bude blízko, opak je pravdou, já měla problém tento film dokoukat do konce. Vůbec to nedokážu pochopit ani nějak vysvětlit. Vizuálně je to moc pěkné, hodně se mi líbila kamera, atmosféra je přesně ta, která si mě většinou dokáže získat, ale po celou dobu jsem se ne a ne k filmu opravdu dostat a to jsem tak chtěla. Přišlo mi to takové neslané, nemastné, příběh, který jsme viděli milionkrát, bez pořádné zápletky, bez vyústění, prostě nic. S bratry Coeny asi končím, teda prozatím, třeba je jednou pochopím. (25.01.2014)

Krásně vypadající příběh odnikud nikam, který vlastně nemá ani zápletku, ani pointu, ani nic jiného, čím se většina ostatních filmů povětšinou vyznačuje. Chápu, že to asi má být spíše taková pocitovka o životě jdoucím pořád v těch stejných sračkách dál a dál, ale mně tam prostě alespoň nějaká základní kostra chybí a bez ní mi to bohužel jako film nedrží. 6/10 (10.03.2014)

Film, kterej se do týhle doby fakt hodí, nabízí smutek a beznaděj, jednoho blazínka, kterej je v jádru dobrej chlap, ale prostě na co šáhne to se změní v hovno. Líbilo se mě podání příběhu, že za hodně moc věcí si tenhle sympatickej pisníčkář moh vlastně sám. Musím se přiznat, že jsou ve filmu chvíle, kdy jsem si říkal, že jednou možná taky takhle dopadnu, budu mít kočku (čtyřnohou, ty dvounohý občas věci až moc hrotěj a žádnou budoucnost a nebo taky ne, protože jak řekl pan Werich Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl a proto mě sralo, vidět Llewyna koupat se ve vlastních sračkách a místy jsem mu fakt nerozuměl, ovšem byla místa, kdy jsem mu rozuměl moc dobře. Poměrně depresivní i díky figurkám, který se tam objevily, to teda byli "osobnosti" Hudba se mě líbila, aby ne když jsem tak trošku kotlíkovej a písničkaře si doma pouštím rád. Oscar zahrál toho ťuntu v jehož životě si průsery podávaj dveře, fakt dobře. Je to takovej hezkej, bohémskej smutek. Nejkratší komentář : Matty (24.02.2014)