Zpověď dospívajícího burákomáslového fetišisty
(festivalový názov)-
Confessions of a Teenage Peanut Butter Freak
(viac)
Confessions of a Teenage Peanut Butter Freak
Obsahy(1)
Snadno se roztírá a jeho chuť vám na jazyku zůstane ještě dlouho po projekci. Ulepená absurdita ze dna sanfranciské pornoscény 70. let... Pokud vám v mysli vytanula napříč generacemi tradovaná městská legenda, zahrnující titulní pochutinu a rozmlsaného psa, můžeme vás uklidnit, že až takto „subžánrově“ vyšinutým směrem se tento snímek nebude ubírat. Nicméně jistá obezřetnost je rozhodně na místě. Tentokrát se totiž v našem mapování zlaté éry pornografie vydáme do kalných vod sanfranciské porno scény poloviny sedmdesátých let. Ta se s ohledem na svou dobovou pololegalitu vyznačovala na jedné straně výraznou nízkorozpočtovou ušmudlaností, ale nezřídka také svobodomyslnou nadsázkou i obrazoboreckými koncepty. Všechny uvedené vlastnosti hrdě zosobňuje groteskně absurdní porno bizárek za nímž stojí režisér, scenárista, producent i aktér Zachary Strong.
Základní rámec, kde se ostýchavý mladík seznámí s dívkou a následně si vyprávějí své předchozí sexuální zkušenosti, je sice průhledně předvídatelný. To ale rozhodně neplatí pro konkrétní průběh vzpomínkově rámovaných scének. Nadrženecké premisy, které by jinde ústily do otřepaných klišé, pojímá Strong s uvolněnou přízemností a podvratnou absurditou. Vysmívá se klasickým genderovým dynamikám a vyzdvihuje upatlanost sexuálních aktů, které namísto splnění toužebných fantazií ústí do frustrací, nezdravých fixací či nechtěných následků. Ke všemu z toho film přistupuje s jízlivě zábavným nadhledem, který z něj vyzařuje i navzdory bolestně laciné realizaci a ochotnickému ansámblu, v němž alespoň fyzicky ční legendární John Holmes.
(Festival otrlého diváka)
Recenzie (3)
Low cost effort o aktualizaci oblíbeného konceptu pornografického Dekameronu skrzeva toasty s burákovým máslem, jehož nejvýraznější aspekt je, že narozdíl od současných trendů, tady nahatý lidi vypadají prostě jako normální nahatý lidi, díky čemuž ale dvě třetiny filmu máte pocit jako když se vožralí díváte do výlohy řeznictví. ()
[FOD 2024] Tenhle film je svým způsobem fascinující. Jde o porno, kde vidíte strašné věci, tvářící se jako normální sex. Tvorbu hlubokých traumat skrze sexuální zkušenosti. Který nepůsobí vzrušivě, ale místy až odpudivě. Sex je nervózní, upatlaný, nemotorný... Mnohem bližší realitě, než normálnímu pornu, které vás má vzrušit. Sledujete rozhovor dvou traumatizovaných lidí, kteří si vypráví o svých traumatech. Celý život jim lidé sexem i slovem (při či po sexu) ubližovali a nejsou schopni navazovat vztahy. Cítíte, že rozhovor na ně má terapeutický efekt a jen přemýšlíte nad tím, jak moc se v té jejich snaze o sex promítají patologické vzorce chování. Jak moc patologický byl jejich vztah, končící silně patologickým zásekem na svatbě. Očividně si ta traumata nevyléčili. Zbyli na sebe a asi jen těžko budou mít normální harmonický vztah. Nedošlo ke katarzi u těch dvou chudáků, ale možná dojde ke katarzi u diváka, který se tu do nich může vcítit a konečně plně pochopí co je to sexuální trauma. Pokud si tím sám neprošel, tak jakýkoliv jiný pokus o zprostředkování mu nedokáže zprostředkovat jaké to je. ()
Můj pornocinefilní život se dělí na období před zhlédnutím Opening Misty Beethoven a po něm. Po něm už mě nahá těla nechávají chladnou. Kde není láska, tam není intimita, kde není intimita, tam není fascinace, kde není fascinace, tam není vášeň, a kde není vášeň, tam se mi nepostaví. ()