Assassin's Creed: Embers

Samozřejmě, je to jen "kravinka" přiživující se na úspěších hry. Ale pro fandy herní předlohy je to počin, na který se rádi podívají a jsou rádi za každý posun v příběhu. Taky jsem rád za každý Silent Hill, či Hitmana, který vyjde. Tak to prostě je, já to chápu, nu a proto, a také pro celkem povedené akční scénky a srdceryvný konec, hodnotím kladně. (20.01.2012)

dneska jsem shlídl walkthrough revelations, jelikož to na svý sestavě nerozjedu. Embers jsem měl na druhou stranu už nějakou chvíli a váhal jsem... bez Revelations nedavá kratkometrážka smysl.. .ale takto je to skvělé zakončení příběhu. Ani nehledím na kvalitu zpracování, ani na příběhovou linii... Todle je srdcová záležitost... Requiescat in pace (30.12.2011)

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. And now, the twilight of my life, this understanding has passed into contentment." Tak nějak jsem si představovala krátkometrážní film pro AC. Lineage - bylo vážně dobré. Ascendance - zklamání. Ale Embers si zaslouží 5* bez debat. Samozřejmě pokud je pro vás AC srdcová záležitost jako pro mne! (30.07.2013)

Tento krátký film jestli se to dá tak popsat je jen ukončením tak krásného a dlouhého života Ezia Auditore da Firence.Není určen bojům nebo výchově jeho cery s chotí v 62 letech.Krátký filmeček se mi proto moc líbil a jak jste už mohli odemne číst tak končí neboli se uzavírá magický příběh s názvem Ezio Auditore Mistr Assassín. (07.10.2012)

"When I was a young man, I had liberty, but I did not see it. I had time, but I did not know it. And I had love, but I did not feel it. Many decades would pass before I understood the meaning of all three. And now, the twilight of my life, misunderstanding has past into contentment. Love, liberty, and time: once was so disposable, are the fuels that drive me forward. And love, most especially, mio cara. For you, our children, our brothers and sisters, and for the vast and wonderful world that gave us life, and keeps us guessing. Endless affection, mio Sofia." Všemi očekávané finále, které u mě bohužel nedosáhlo tak kýženého emocionálního rozbouření, jak jsem původně předpokládala. Přesto jsem pocítila malé bodnutí sentimentu a melancholie, když jsem měla dát addio tak významné osobě, jenž mi přirostla za ta léta neochvějně k srdci. Requiscat in pace Ezio....forever yours. (05.12.2011)