Assassin's Creed: Embers

Assassins Creed patří mezi moje nejoblíbenější série a Ezio mezi moje nejoblíbenější hrdiny. Skrze tři perfektní hry jsem prožil celý Eziův životní příběh, a viděl jak vyrostl z toho náctiletého florentského floutka v muže, který si vydobyl můj hluboký obdiv a respekt. Vědomí, že už jsme dorazili na konec cesty mě drtí, ale zároveň jsem opravdu rád, že se Eziovi dostalo tak důstojného konce a mě zůstaly na celou sérii tak krásné vzpomínky. Potěšilo mě, že konec autoři nepojali přehnaně akčně a Ezio odešel ze světa neporažen. Slzička mi na konci taky ukápla a nemohu než také napsat obligátní "Requiescat in Pace, Ezio Auditore da Firenze." Nikdy nezapomenu :) /85% a 4*/ P.S.: Tu jednu hvězdičku srážím za animaci, která mě zklamala a vypadá hůře, než samotná hra. Ale zásadní problém to není, tady jde hlavně o obsah. :) (06.05.2012)

dneska jsem shlídl walkthrough revelations, jelikož to na svý sestavě nerozjedu. Embers jsem měl na druhou stranu už nějakou chvíli a váhal jsem... bez Revelations nedavá kratkometrážka smysl.. .ale takto je to skvělé zakončení příběhu. Ani nehledím na kvalitu zpracování, ani na příběhovou linii... Todle je srdcová záležitost... Requiescat in pace (30.12.2011)

Pohled na starého Ezia mě drtí, když si vzpomenu na ty hodiny strávené hraním této úchvatné série. Je ovšem skvělé znovu vidět tu krásu malebné, renesanční Itálie, navštívit stará, známá místa, která jsem tolikrát lezecky zdolal nebo kolem nich jen prošel a vžít se do mého oblíbeného virtuálního světa. I samotné ukončení bylo mírumilovné, dojemné a můj prvotní strach, že zemře čepelí templáře, se ukázal mylným. Ale to vědomí, že jsme opravdu dospěli k cílové rovince, je pro mě neúnosné... 100%. (17.12.2011)

Důstojné zakončení jedné z nejlepších herních postav vůbec. S Eziem jsem strávil mnoho času a právě nyní, když jsem se rozhodl, že znovu rozehraju AC2, rozhodl jsem se, že znovu očekuju tento film. A moje hodnocení se moc nezměnilo. Pořád si myslím, že příběh se žluťačkou byl zbytečný a film se měl víc soustředit na Ezia. Nic to ale nemění na tom, že Eziova smrt je šíleně smutná a jedná se o moment, kdy jsem slzy nezadržel. Requiescant in pace, Ezio Auditore da Firenze. (13.10.2018)

Krátkometrážní snímek, který má na mě nezměrný vliv z důvodu mé účasti u předchozích osudů Ezia Auditore da Firenze, kde stařík přemítá nad životem, který z jeho pohledu neproběhl podle jeho představ, tak že uživá současného života ve prospěch rodiny, která se z jeho přítomnosti nebude těšit dlouho. Na jeho věk až přehnané akční scény, které jsou vyváženy poselstvím a uzavřením jedné ságy. Upustil jsem slzu. (04.04.2013)