Yoi ga sametara, uchi ni kaerô

Dobře natočený a skvěle obsazený film o alkoholismu padá na zásadním problému, že své centrální téma pojímá jako roztomile úsměvnou dispozici, která má vyvolávat dojetí. Příznačně snímek vznikl podle autobiografické prózy alkoholika Jútaky Kamošidy, který ji napsal těsně před smrtí a zákonitě si svůj stav ale i svět kolem sebe přikrášluje. Stejnou situaci, ale s věrohodnějším mixem optimismu, bolesti a tragédie, ale především bez idealizace popsala i jeho žena, populární mangaka Rieko Saibara ve své sérii "Mainiči kaasan" (jež byla letos zfilmovaná). "Walking Home" oběť manželky zplošťuje na pouhé konstatování, že děti mají manžela stále rády, což při tom, jak hnusně a surově se k ní před nimi choval, vyznívá krajně neuvěřitelně. Navíc se zde naprosto pomíjí fakt, že sama Reiko nacházela útěchu od trudného osudu v alkoholu (což naopak zohledňuje film "Mainiči kaasan"), namísto toho je zobrazená jako nezdolně optimistická a dětsky nezkažená samaritánka. (24.09.2011)