Deň nezávislosti: Nový útok

Prvý Deň nezávislosti je film môjho detstva. Úprimne ma vydesilo uvedomenie si, že je to už 20 rokov, čo som na ňom bol v kine. Dvojka ma nenaštvala, neurazila, ale ani nijako enormne nezabavila. Občas dokáže prekvapiť (finále) a vyvolať dobrácky úsmev na perách. Ale inak je to dosť často dosť veľká nuda. Teší ma, že sa vrátili skoro všetky preživšie postavy z prvej časti (vrátane Roberta Loggiu!), ale okrem Jeffa Goldbluma a (bradatého - akonáhle sa oholí, už to nie je ono) Billa Pullmana je to návrat za každú cenu (fakt som jediný, kto žil dve desaťročia v presvedčení, že Dr. Okun zomrel?). Koniec naznačuje vcelku zaujímavé "veci budúce", ku ktorým ale (vzhľadom na nedostatočný komerčný úspech dvojky) zrejme nikdy nedôjde. Celkom ma potešil zaujímavý prístup k scenáru, že postavy od konca jednotky automaticky počítali s tým, že mimozemšťania sa raz vrátia a tak sa na to pokúsili pripraviť napr. výrobou špeciálnych zbraní. Ale možno i kvôli tomu to už nie je ono. Na jednotke ma bavila tá (kvázi)realističnosť, že na ničnetušiace ľudstvo nečakane zaútočila technologicky nadradená mimozemská civilizácia. V dvojke sa z toho stávajú pomaly až Hviezdne vojny. (29.11.2016)

Emmerich by už klidně mohl jít na odpočinek. Své si odtočil a bylo by fajné se s ním rozloučit dřív, než přijde o dvě své poslední devízy. Jeho filmy vypadají extrémně draze, trikově vycizelovaně, takže měřítko, ve kterém operuje, trumfuje všechny popcornové blockbustery. A občas se jeho postavám povede fórek. Což jsou všechny klady, které mě na vrub druhého Dne nezávislosti napadají. Jinak jde o klasicky beztvarou nastavovanou kaši, ve které je všeho víc, ale bezvýrazně, hůř, sterilně, zkrátka v tom klasickém tuctově sequeloidním podání, jež víc nudí, než že by bavilo. Parta matných dorostenců nebo nezajímavých navrátilců úplně náhodně (nebo rovnou nesmyslně) čelí ještě větší emzácké invazi, aniž by jejich boj měl hlavu, patu a vypravěčský náboj. Z dvojky je prázdný festival triků bez hlubší podstaty, který je zároveň uspěchaný a zároveň má příliš dlouhou stopáž. Po parádní popcornové palbě, jakou byl první Den nezávislosti, obří úpadek. (23.06.2016)

Asi takhle: Jeff Goldblum čeká ve školním autobuse plném opuštěných dětí uprostřed pouště, až naskočí opožděný psík, zatímco ve zpětném zrcátku pozoruje blížícího se obřího ufona a vypouští cynické hlášky. Víc 90s by to bylo už jen tehdy, kdyby tam s nima byla Xena. Probůh – vždyť si s sebou vezmou africkýho diktátora s mačetama! Emmerich se toho nebojí a kupí hromady humoru, který je poměrně infantilní, ale na mě zafungoval. Absolutní destrukce bylo sice překvapivě málo (relativně) a chyběly emoční vrcholy a jasný hrdina, jinak ale jde o poctivý popcorn, který je rozhodně přesně tím, čím by měl být. A obdivuju, že ten film zůstal přehledný i přes asi dvacet postav, z nichž každá má svůj příběh. Hodně se tomu dát nedá, ale fajn to bylo. 3 a 1/2 (21.06.2016)

Já nevím co se to se mnou děje, možná už mi opravdu měkne mozek, ale přestávají mi vadit úplně tupý filmy, ba co víc dokážu se na nich i zabavit. Emmerich servíruje pokračování který je ještě blbější než jeho předchůdce kterýho si budu muset taky zopáknout a eventuálně pozměnit hodnocení, protože jedno se tomu vocasátorovi megalomanskýmu upřít nedá a sice to, že i když jsou jeho filmy vraždou mozkových buněk, tak destrukci a akci má zmáknutou aspoň jede oldschol a všechno přehledně žádná rozhekaná kamera nebo megakokotskej střih a světe div se už i tohle dokážu dneska ocenit! to jsem teda hluboko klesl... Takže takhle samozřejmě, že to je další typická Rolandovina tudíž píčovina, až na to, že tady se to už nebere ultra vůbec vážně tohle už sklouzává do zábavnýho trashe a tenhle posun Emmerichovi schvaluji. Místy už prostě paroduje a dělá si srandu sám ze sebe. Ve White house Down to ještě nefungovalo, ale tohle je jiná guilty pleasure kategorie. Sračka, ale zábavná. Dal bych 2*, ale fláknu tam 3*, ať je Laco správně zmatenej.50% (23.06.2016)

Škoda, že jsem to neviděl dřív než Pád Londýna. Tak 90 % komentáře by sedlo sem, vč. porovnání prvního a druhého dílu. Tedy, nejen že to za těch 20 let ubralo na inteligenci (v roce 1996 bych si nemyslel, že je něco takového možné), ale navíc pozoruju, jak je u podobných fláků pro tvůrce stále obtížnější zachovat alespoň základní smysl pro dramatično, gradaci děje, představení postav a vývoj jejich vztahů, prostě pro to, co dělá příběh zajímavým. Celé to globální ohrožení tady divák leda prozívá, reakce na zjevení se nové hrozby jsou tak na úrovni "nojo, chlápci z vedlejší vesnice jsou tu zas, jdem se porubat do hospody", ani v rámci možností nefunguje pocit ohrožení, globální paniky, katastrofy, přemýšlení nad protiakcemi a tak dále. Lidi mají 20 let k dispozici odpovědi, které objevují až těsně před útokem, než stačí prezidentová něco odpočítat, tak je vybudovaná obrana v p*č*, přičemž se nezdá, že by to komukoli vadilo. I ty střety mezi "námi" a "jimi" byly dokonce v porovnání jedničkou někde na úrovni té hospodské bitky. Popravdě takový film není výzvou ani co do popravy komentářem za ranního úsvitu před nastoupenou jednotkou. (25.06.2016)