Obsahy(1)
Televizní film je hrou filozofických a politických otázek, s jejichž řešením se autor obrací k přemýšlivému divákovi, který se dovede soustředit na drama myšlenky. Ideovým těžištěm je diskuse guvernéra s uvězněným revolucionářem o skutečné podstatě moci. Guvernér jako mefistofelovský našeptávač se zde marně pokouší přesvědčit revolucionáře, že podstata moci i způsob vlády jsou neměnné. V hlavní roli excelentní Luděk Munzar. (Ostrava Kamera Oko)
(viac)Recenzie (2)
V roce 1987 měl Luděk Munzar všechny své nejvýraznější televizní i filmové počiny této dekády za sebou a více se věnoval závodění. Se zajímavou nabídkou v podobě dvou TV inscenací ovšem další rok přišel ostravský režisér Alois Müller. Byl to sice pro Munzara velký krok zpátky spadnout po velkém seriálu (Synové a dcery Jakuba skláře) a výpravné filmové produkci v režii uznávaného tvůrce (Lev s bílou hřívou) do nízkorozpočtového projektu vždycky dost bídného ostravského studia, ale nemusí samozřejmě pokaždé pršet, když kape. Jeden ze dvou snímků musí být holt vždycky slabší a tak zatímco z Herce je skutečný malý nenápadný klenot (i díky Munzarovu výkonu a skvěle vystavené kompozici příběhu s působivými divadelními vstupy), Smrt guvernéra zůstává vedle něj případ slabší chvilky: pro nevyrovnané zpracování a částečně i pro Munzarův výkon v předposlední scéně s návratem guvernéra k rodině, kde mi mistr připadal až nebývale zbytečně přepjatý. Samotný námět otevírá zajímavé společenské otázky, leč zpracování se spočátku příliš vleče bez patřičné atmosféry a přesvědčit diváka, že sleduje něco jako politický thriller ze Španělska, se Müllerovi nepodařilo ani v náznaku. Obrovský spád přichází v druhé polovině, s přesunem děje na delší dobu do vězeňské cely, kde guvernér a uvězněný revolucionář diskutují o moci a o životě, se odvíjí vrchol této inscenace. V temném komorním prostoru vznikl výborný prostor pro duchaplné rozehrání silných myšlenek v podání malého počtu (zde dvou) herců, přesně tak, jak jsme u řady špičkových TV inscenací 80. let zvyklý. A takový styl Luďkovi Munzarovi vždycky seděl nejvíce, byť zdejší tvůrčí zázemí bohužel hodně zaostává za tím, jaké mu pár let před tím dovedli nabídnout jiní režiséři na čele s Františkem Filipem (Ubohý pan Kufalt). V mém případě zde potěšení z dalšího zajímavého kousku doplňuje i drobná lítost nad ne úplně využitým potenciálem. 55% ()
Luděk jede do roztrhání těla, černá není bílá a bílá není černá. Soukolí dějin, neměnné zákonitosti a podstata moci a obyčejná touha po životě. Příběh zasazen do blíže neurčené španělské kolonie poblíž Sezimova Ústí. Jako jedinému přímo neangažovanému účastníkovi ojedinělé projekce mi tady bude asi delší čas poněkud smutno.. 3.OKO hip, hip, hip! ()