Úžasný hotel Marigold

Krásný příklad jak funguje řetězec adaptace-akomodace-asimilace v praxi, pěkně článek po článku. Sice ještě mám nějaký ten pátek do doby, kdy je načase rekapitulovat minulost a zvažovat, riskovat, řešit budoucnost, přesto jak se říká poučení není nikdy dost. Za doprovodu jemné hudby se dá film pojmout jako cestopisná příručka o exotickém Jaipuru, jako sociální sonda do problematiky stárnutí nebo jako společenská studie spojení dvou kultur a jejich vzájemného působení, viz zmíněný řetězec. Zní to složitě jak život v Indii, vypadá to lacině jak hotel Marigold, ale ve skutečnosti je to bohaté a pestré jako nečekané zážitky z dovolené. Je těžké vybočit ze zajetých kolejí, opustit zakořeněné předsudky, přiznat si cokoliv, podívat se do hloubi svého nitra. I taková negativní semetrika si zaslouží pochopení, ne každý je schopen sebenáhledu, radikální změny. Mimochodem Penelope se své role zhostila úžasně. (15.07.2013)

Já to vidím tak - dva producent neměli do čeho píchnout a tak je napadlo natočit film obsazený hvězdami v důchodovém věku. Podobné projekty už tu byly ve Francii - Et si on vivait tous ensemble? (česky Co kdybychom žili společně?), proč to nezkusit v koprodukci s nějakou exotickou zemí (asi nižší provozní náklady?) Vybrali předlohu autorky Deborah Moggach (Pýcha a předsudek) s nadějí, že na tom trhnou dobré prachy ... Zdám se vám krutá? Podívejte se a posuďte sami. (06.08.2018)

Indie je sice naprosto plakátová, zápletka vykonstruovaná, film plný očividných klišé a happyend tak hollywoodský, jak jen je to v britském filmu možné, ovšem John Madden nastavil ve svém snímku tak skvěle fungující chemii a anglický humor je tak suchý, že mě to víceméně odzbrojilo a celé dvě hodiny jsem se více než dobře bavil... (13.12.2014)

Lehkým stylem napsaná příručka, jak komunikovat se starými lidmi a Indy – pro ty, kdo své prarodiče deset let neviděli, v Indii nikdy nebyli a nic na tom nehodlají měnit. Madden bez jakýchkoliv okolků staví celý film na britských hercích první třídy (kteří ovšem věkově patří do univerzity třetího věku). Dává jim dostatek prostoru, aby se vypovídali o svých prvních láskách a posledních přáních. Jelikož dámy a pánové vskutku mají nač vzpomínat, mluví dlouze a často. Aby nás jejich dojímavé, vědomím nedlouhé budoucnosti prostoupené výpovědi náhodou nepřivedly k myšlence, že život je děvka (která ovšem víc bere, než dává), jsou vážná slova prokládána dynamičtější indickou milostnou linií a humornými scénkami na téma sex v pozdním věku. Lechtivý humor pozbývá na nepatřičnosti (a tedy na vtipnosti) ve světle filmů jako Sedmé nebe – to je dnes představa geronto-sexu ještě stále tak výstřední? Bohužel se mi nepodařilo rozluštit, jaký význam, kromě exotických lokací, mělo situování děje právě do Indie. Někteří z účastníků zájezdu mohou pamatovat zlaté časy britského impéria, kolonialistická minulost však ve filmu není nijak rozváděna, nanejvýš implicitně na postavě Maggie Smith, která se z nerudné rasistky jako zázrakem mění v celku vlídnou paní. Producentovi zřejmě přišla Indie jako vhodná lokace. Od Anglie odlišná dost, aby byl nevyhnutelný střet kultur nápadný, současně spojována s filozofií, ze které se západní člověk může hodně naučit. Netuším ale, proč by se něco radikálně nového měli učit lidé, jež již byli životem poučeni dosyta. Žádný z nich přitom nevypadá na dobrodružný „zážitkový“ typ a neboť do hotelu zřejmě (snad s jednou výjimkou) nepřijeli zemřít, nepůsobí jejich touha okusit na stará kolena něco exotického ani trochu věrohodně. Dobrými pocity zahalený a hřejivými barvami prosvětlený film zcela postrádá autentický odér stáří, smrti a indických ulic, zato na sto honů zapáchá scenáristickým kalkulem a tou nejprostší režisérskou rutinou. Je pěkné mít Nighyho, Denchovou a Wilkinsono pohromadě, přesto si raději pustím film, kde hrají sami a který netrvá čtyři hodiny psychického času. 60% (18.04.2012)

Byla nálada na něco britsky vtipného a duchaplného a zároveň něco nesentimentálně dojímavého. S podobným hereckým ansámblem divák samozřejmě čeká jen tu nejvyšší kvalitu a ano, Marigold skutku všechna zmíněná kritéria splňuje. Absolutní hodnocení však pro tentokrát o kousíček uniká, ale nelze vyloučit, že po příští projekci se pro něj přeci jen rozhodnu. Snad ještě jedna věc - Bill Nighy je důvod, proč milovat britskou angličtinu. (24.06.2012)