Winnetou

Po prvním díle nechci mluvit o nějakém třeštícím nadšení, ale přesto si dovolím poznámku, že se mi to velmi velmi líbilo. Vím, že to dokonce mohlo být lepší (víc drsnější, špinavější a jakože ještě víc realističtější), přesto přesně ukázalo to, co jsem vždycky chtěl - vidět ty příběhy ještě jinak, konkrétně víc realisticky. Starší francouzsko/německo/jugoslávská verze byla tehdy podmanivá, barevně přeexponovaná, příliš (až celkem naivně) romantická a v době naprostého strádání po žánru i filmovém dobrodružství byla obecně jako balzám na duši, i proto byla u nás takovým hitem - z nedostatku (můj názor). Některé tzv Vinnetůovky byly i celkem zdařile natočené (na tehdejší dobu - ovšem ty pozdější už stály za hovno viz Míšenka Apanači nebo Vinnetouův návrat). Ale dávno již tomu. Filmy dnes fungují už jen na bázi silné nostalgie. Je potřeba se od toho odprostit a při sledování nové verze nesrovnávat jak u blbejch. Svým způsobem je to v mnoha ohledech lepší. Výprava filmu je (kurva - na seriál) dechberoucí, načež i výkony indiánů(!) a indiánek(!!!) a dokonce i samotného Olčetrhenda. Zde bych vypíchl, že mu za celou dobu nepřeskakovala čelist, bral se z humorem (pravda, tato změna mě u tohoto hrdiny taky zaskočila, jeden Sam Hókins jako rozesmívač myslím stačí), zapadl do krajiny i děje, nebyl tak zkrátka až takový superman. Ale to oceňuji teď, těžko říct, jak bych ho vnímal jako kluk. Tehdy byl Lex Barker westernový Bůh od Santa Fé po Plitvická jezera. Ale jak říkám, nesrovnávat. A teď k pojetí samotného Vinnetoua, který se vždy jevil jako ústřední postava, ale tak tomu vlastně vůbec není. Ve filmu Poklad na Stříbrném jezeře se například skoro vůbec neobjeví, větší prostor dostane až na konci, kdy si trochu zaplave. Častokrát jeho postava funguje spíš jako tzv. deus ex machina, když to řeknu hodně blbě. Já ho měl každopádně vždy za staršího (dáno těmi filmy i gramofonovýma deskama, kde byl namluven Borisem Rösnerem), ale tady byl jako mladík vlastně ideální. Proto byl tak divoký a zvídavý. U staršího muže by taková divokost a mladistvá zvídavost působila blbě, museli by to pojmout nějak jinak. Je i dobře, že tento nový náčelník Apačů nebyl navlečen v tom příšerným županu s pruhy a nepyšnil se ani tou apartní čelenkou ze zmije. Je to samozřejmě o zvyku, ale už teď si troufám tvrdit, že byl super. Pravý indián, stejně jako jeho otec Inčučuňa. Ten byl jak vystřižený ze starých daguerrotypií z Divokého západu. Navíc skvělá příležitost pro Gojko Mitiče, který je čím starší, tím víc indián. Zahrál to skvěle a naprosto uvěřitelně. Ano, skutečně jsem chvíli zapomínal, že koukám na obyčejný německý televizní seriál. Chvílemi mi dokonce navodili matné vzpomínky na Tanec s vlky, což je samozřejmě fajn. Ten western mě tenkrát hodně bavil. Pro škarohlídy - zkuste si představit, že by se do takové nové rekonstrukce fiktivního Mayova díla pustili Češi. Už jen při představě obsazení mě jímá hrůza. A ty boskovické exteriéry.... Karel drogy, no to teda ne! Koment pro náročné čtenáře ještě doplním po druhém a třetím díle. (08.01.2017) (menej) (viac)