Kura na slivkách

Musím ocenit skvělý a originální nápad. Vlastně hned od začátku mě film okamžitě vtáhl do svého světa a vyprávěl mi svůj život. Život je to smutný, místy ale veselý. Mathieu Amalric už mě několikrát překvapil, ale mám takové tušení, že po shlédnutí tohoto filmu jsem si ho umístil do své soukromé francouzské síně slávy. Jeho role byla naprosto úžasná, fantastická, zábavná a hlavně...zajímavá. Stejně tak jako celý film. Samotný závěr mi pro změnu představil největší svinstvo života jako takového. Stačí moment, sekunda, setina...a celý svět se otočí o třista šedesát stupňů. Krásný film, možná trošku náročný, ale svým krásným a přirozeně lidským vyprávěním zapamatování hodný. (05.07.2013)

Pitoreskní orientální pohádka o podivínském houslistovi postupně se měnící v regulérní melodrama. Právě zástupný symbol houslí a umné převedění animační zkratky do hraného filmu však vytváří zcela originální pohled na velký příběh lásky, který sice nešetří sentimentem, ale právě řadou zcizujících prvků, výraznou nedoslovností a uměním evokace vytváří pocit, že na straně diváka vzniká upřímná emoce. Stylově snímek pak vytváří silně kolážovitou formu poměrně blízkou dílu Jaca von Dormaela, naštěstí bez vnější efektnosti a s minimem nekoherentních výstřelků (agresivní humor v pádu amerického sitcomu), atmosféra a emoce si tak udržuje jistou homogennost. Pro předvánoční melancholickou náladu je Kuře na švestkách jako stvořené, stačí jen přijmout fakt, že se nesnaží o nic víc než okouzlit a dojmout. V tomto ohledu mu je skutečně málo co vytknout. (30.11.2012)

Ten film dokáže na začátku naštvat a na konci ohromit. Jako že vám příjde hlavní postava nesympatická, protože se kvůli rozbitým houslím rozhodne ukončit život a po vzoru grotesky nabízí způsoby sebevraždy, zatímco musíme trpět hyperaktivního kluka v autobusu. Zároveň jako by tomu chyběla notná dávka vizuální stylizace, kdy herce doplňují animované dokreslovačky. Řekl bych, čím houšť, tím lépe, protože to film vymaní z průměru. Jenomže pak začne děj pokračovat, do hry vstoupí hra se žánry a jejich parodií, efektní anděl smrti Azrael a finální montáž, která zahrnuje tolik krásy a smutku, že by těžko letos hledala konkurenta. (27.11.2012)

Možné spoilery! Francouzské filmy mají vždycky něco do sebe. Tento zaujal už svým úvodem. Líbilo se mi, že hned na začátku jsme věděli, že hlavní postava zemře. Kdyby to začalo bez toho pohřbu, hrozí, že si to v průběhu umírání rozmyslí a nakonec to bude mít happyend, ale ne, na začátku máme pohřeb a tam ten film musí dojít. Ač hlavní hrdina umírá po dobu 8 dnů, zdá se to být jako hodně smutný námět, tak je zde řada veselých scének jako parodie americké rodinky, Sókrates při své závěrečné řeči, kdy si ten klučina prdne "La vie...prd" - citát, co by se jistě zapsal do dějin. Anděl Araziel byl vcelku milý a vtipný chlápek na to, že byl poslem smrti. A hlavně jak mu zářily jen ty oči a zuby. A příběh, co vyprávěl o Ashourim se mi líbil aneb "Dnes jsem vás měl v Indii předat do spárů smrti a včera jsem vás náhodou potkal na tržnici v Jeruzalémě. Říkal jsem si, jak asi stihnete za jeden den tak dlouhou cestu. - Tak je to." Nejen samotný příběh, ale i to jak byl do filmu zakomponován co se týče estetické stránky a provedení. Vůbec jako většina příběhů, které byly úplně jinak prezentovány i co se kamery a barevnosti týče. A vůbec posledních 5 minut byl asi jeden z nejzajímavějších, dojímavých závěrů, co jsem viděla ačkoliv byl úplně němý. Měla jsem vcelku dilema, zda dát jen 3* nebo 4*, nakonec jsem se rozhodla pro zajímavost snímku a jeho estetické provedení pro 4*. (03.03.2013)

Moc pěkná perská pohádka. O lásce, smutku, zklamání, beznaději a tom, koho by si chtěl člověk vzít a koho si nakonec vezme... V čele se šarmantním a někdy i takřka okouzlujícím Mathieu, v hlavní roli umělce, kterému se ale vůbec nechce žít a jen čeká den ze dne ve své posteli, odhodlaný zemřít. Výtvarně velmi nápadité a i celkově velmi povedené dílko, které mi občas připomnělo možná trošku podobný francouzský film, Víla. (20.11.2014)